Dominantu celé staré části Jindřichova Hradce, zdaleka viditelnou, tvoří kostel Nanebevzetí Panny Marie s 68, 3 m vysokou městskou věží. Tento původně farní, od roku 1625 proboštský chrám byl zbudován v gotickém slohu koncem 14. století.
Proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází asi z 60.–70. let 14. století. Byl založen jako nový farní kostel a kostel komendy Řádu německých rytířů za Oldřicha III. z Hradce (1312–1349), protože se kostel sv. Jana Křtitele předával minoritům. Dokončovací práce probíhaly až do počátku 15. století. Patronát náležel hned od vzniku kostela německým rytířům, a to až do roku 1434, kdy byl za husitských válek vypálen. V roce 1483 byl dosazen Jindřichem IV. z Hradce katolický farář, který pro sebe a své nástupce získal 1487 od papeže Innocenta VIII. právo patronátní. Roku 1594 byl kostel Adamem II. z Hradce předán do rukou jezuitů, kteří jej spravovali až do roku 1773. Po zrušení řádu přešel kostel na studijní fond. Vilém Slavata vymohl roku 1625 u papeže Urbana VIII. povýšení fary na hradecké proboštství. K severní lodi byla v letech 1489 – 1506 přistavěna tzv. Špulířská kaple, jež se řadí po bok umělecky nejcennějších staveb pozdní jihočeské gotiky. Pozoruhodná je především její kroužená žebrová klenba, z níž dolů shlížejí plastické postavy zvířat. V kryptě pod presbytériem kostela odpočívají pozůstatky pánů z Hradce a Slavatů.
Pseudobazilikální trojlodí s mírně převýšenou hlavní lodí a dlouhým polygonálně uzavřeným presbytériem se uplatňuje v siluetě města především svojí vysokou (68,3 m) hranolovou věží, která dnes slouží jako vyhlídková věž (ochoz v 7. podlaží je ve výšce 35,3 metrů nad patou věže a 512,7 metrů nad mořem). Ještě v 17. století se z věže ozývalo až sedm zvonů, z nichž největší, nazývaný Knaur, byl po známém Zikmundu z pražského chrámu sv. Víta druhým největším zvonem v Čechách.
V 15. století utrpěl kostel velké škody, a to roku 1434, kdy město vypálili táborité a roku 1467 kdy bylo město obléháno králem Jiřím z Poděbrad. Sešlý kostel dal opravit roku 1482 Jindřich IV. z Hradce. Po roce 1483 byla tedy zřízena kruchta v pozadí kostela postupně ve všech třech lodích (rozšířena do pravé lodi byla až 1653). Spočívá na třech obloucích a hustém klenutí síťových žeber. Na kruchtu vedou v obou koutech točité schody, k nim jsou upraveny i dveře, v levé lodi pozdně gotické, v pravé renesanční.
Při levé lodi, vedle sakristie a věže, byla roku 1489 založena tzv. Špulířská kaple. Pojmenování získala po svém zakladateli rytíři Viktorinu Špulíři z Jiter, pánem na Tučapech. Byla dostavěna 1506, jak uvádí letopočet uvedený na opěráku. Zpočátku byla nazývána kaplí Nejsvětější Trojice, pak kaplí Špulířskou, dále kaplí sv. Hippolyta, protože v ní byly uloženy ostatky tohoto světce, a po roce 1820, kdy byly ostatky uloženy jinde, kaplí mariánskou.
Při velkém požáru se zachránila pouze kamenná křtitelnice z r. 1525 a ostatky sv. Hypolita, patrona města, dnes uložené v prosklené tumbě pod náhrobkem Jáchyma z Hradce. Tento renesanční náhrobek je z r. 1565. Původně před ním stál sargofág s klečící postavou zemřelého, ale byl zničen při požáru stejně jako nejkrásnější oltář kostela z červeného mramoru, darovaný Františkou z Meggau . Kruchta byla zřízena r. 1483. Varhany jsou moderní z poloviny osmdesátých let dvacátého století.
Kaple je zasvěcena Panně Marii, je sklenuta krouženou žebrovou klenbou s figurálně zdobenými svorníky a plastickými postavami zvířat v klenebních polích. Můžeme zde vidět opici, krokodýla, kance,vlka, hrocha a jiná zvířata vytvářená na způsob chrličů. V trojdílných oknech kaple jsou plaménkové kružby. Na novogotickém oltáři z roku 1856 je gotická socha Madony z doby kolem 1430.
Roku 1664 byl kostel vydlážděn na náklady paní Magdalény Strakové. Věž pochází patrně ze 14. století, i když první dochované písemné zprávy jsou až ze století patnáctého. V roce 1506 nechalo město věž pokrýt novou olověnou bání a o sto let později bylo přistavěno horní patro. V 17. století mívala věž nad kostelem ještě tři patra. Nejvyšší bylo pro hlásného. Nacházelo se na ní sedm zvonů.
19. května 1801 vypukl požár, který zničil velkou část města a zasáhl také kostel a věž. Shořely krovy i vnitřní zařízení, až na kamennou křtitelnici a ostatky sv. Hippolyta. Spadly zvony a roztavily se, zřítilo se klenutí chóru, popukaly dva pilíře lodi, byly zničeny římsy oken. Oheň za několik dní vystřídaly lijáky, které rozmočily zdivo a tak se větší míře zřítila střední a v menší míře boční lodě. Až v roce 1807 byl kostel zastřešen krovem o 2 m nižším než míval. Opravné práce probíhaly v letech 1808–1828. Bylo opraveno zdivo a klenby, v chóru původní žebrová klenba nahrazena obyčejnou křížovou z cihel, popukané pilíře byly vyzděny a upevněny skobami. Byl také vyzděn kamenný šnek, kamenné kružby v oknech byly nahrazeny dřevěnými a cihlovými. Střecha věže byla pokryta mědí až roku 1812. Věž byla snížena o jedno patro a její vnější podoba se moc nezměnila. Její výška je celkem 68,3 m.
Za války roku 1809 se kostel používal jako skladiště erárního sena a slámy, o rok později začal být upravován vnitřek, byl postaven hlavní oltář, zřízena kazatelna a postaveny varhany. 1. ledna 1811 byl kostel znova vysvěcen. Roku 1851 byl proražen hlavní vchod a roku 1873 byl kostel zbaven různých přístavků a opraven.
Zdroj: Proboštství Jindřichův Hradec, Město Jindřichův Hradec a Wikipedia
Fotografie: Archiv, Muzeum Jindřichohradecka „PROMĚNY SLAVNÉHO MĚSTA PO VELKÉM POŽÁRU 1801“ , Walter Binder, Ben Skála (Benfoto – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=28929692)