Aktuálně

Bedřich Hopsák, rodák z Jindřichova Hradce padlý v bitvě u Bachmače

V  březnu si připomínáme 100. výročí ústupových bojů na Ukrajině v roce 1918 a bitvy u Bachmače. Právě u Bachmače čs. vojsko, bojující v Rusku v 1. světové válce za vznik samostatného československého státu, hájilo tento důležitý železniční uzel při své evakuaci z Ukrajiny na východ.

Pomník padlých čs. legionářů z J. Hradce, odhalený v roce 1922 v Sadech
Pomník padlých čs. legionářů z J. Hradce, odhalený v roce 1922 v Sadech

Bitva u Bachmače, ukrajinského městečka ležícího zhruba 170km severovýchodně od Kyjeva, proběhla mezi 8. a  13. březnem 1918. Již předtím, 3. března 1918, uzavřela sovětská vláda (v  listopadu 1917 uchvátili bolševici moc v  Rusku) v  Brest Litevsku mír s  Německem a  Rakousko-Uherskem (Centrálními mocnostmi). V  zemi pak nastalo upevňování sovětské vlády a začala občanská válka. Ukrajina vyhlásila 25. ledna 1918 nezávislost, odtrhla se od Ruska a požádala o ochranu Centrální mocnosti. Německo toho využilo a pod záminkou pomoci Ukrajině zahájilo rychlý postup na východ, jaký neměl v dějinách 1. světové války obdoby. Dne 1. března 1918 dosáhli Němci Kyjeva a valili se dále na východ. Na Ukrajině se v té době nacházel Československý armádní sbor, skládající se převážně z  bývalých válečných zajatců rakousko-uherské armády české národnosti, kteří šli z ideových důvodů dobrovolně bojovat za vznik československého státu. Čs. vojsko usilovalo na počátku března 1918 o jediné – o odchod do Francie. Čechoslováci, jak se příslušníci čs. legií nazývali, sice měli v úmyslu opustit Rusko a odplout do Francie, spojenecké země, která byla ve válečném stavu s Německem, ale situace se začala komplikovat postupem armád Centrálních mocností. Němci totiž pronikali Ukrajinou velmi rychle a hrozilo, že Čs. armádnímu sboru odříznou cestu na východ. To by znamenalo zajetí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády vězněni nebo popravováni za velezradu. Čs. legionáři, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovali k  důležitému železničnímu uzlu – k  městečku Bachmač. A  právě zde se soustřeďovaly naše vlaky při cestě na východ.

Dne 8. března 1918 se Němci přiblížili k Bachmači a  započaly první boje s  dotírajícím nepřítelem, který se snažil naši armádu obklíčit a zničit. Nejhorší proběhly 10. března. Všechny německé útoky však byly Čechoslováky odraženy a 13. března, kdy náš poslední vlak odjel z Bachmače, byl tento důležitý železniční uzel čs. jednotkami vyklizen. Úmysl Němců rozdrtit Čechoslováky se nesetkal s úspěchem, neboť ti se v pořádku stáhli na východ a pokračovali ve své pouti směrem na Vladivostok. V  bojích o  Bachmač mělo čs. vojsko 45 padlých, 210 zraněných a  41 nezvěstných (zřejmě padli nebo byli zajati a  poté nepřítelem popraveni). Ztráty na  německé straně se nikdy nepodařilo přesně zjistit. Velmi realistický odhad však hovoří o  300 padlých a několika stech raněných.

Význam bitvy u Bachmače spočívá především v  tom, že tu poprvé v  novodobých českých dějinách bojovalo čs. vojsko, tedy armáda státu, který ještě neexistoval, samostatně proti značné přesile armády mocného státu.

Bojů u Bachmače se zúčastnili i občané Jindřichova Hradce, bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří byli zajati v Rusku a ze zajateckých táborů odešli dobrovolně do čs. legií. Jedním z  nich byl i  mladičký, teprve devatenáctiletý Bedřich Hopsák. Narodil se 7. července 1898 v Jindřichově Hradci a zde i bydlel. Během 1. světové války byl odveden k jindřichohradeckému 75. pěšímu pluku rakousko-uherské armády, se kterým jako vojín odešel na ruskou frontu, kde upadl do zajetí. Podal žádost o vstup do čs. vojska a byl do něho zařazen 2. srpna 1917. Stal se příslušníkem 7. střeleckého pluku „Tatranského“ a  v  bitvě u  Bachmače sloužil u  kulometů „Colt“. Dne 10. března 1918 se zúčastnil těžkých bojů o železniční stanici Veliká Doč, vzdálené asi 20km severozápadně od Bachmače, a od tohoto dne byl pohřešován (pravděpodobně padl nebo byl zajat Němci a popraven).

Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých legionářů v jindřichohradeckých Sadech legií.

Miloslav Sviták – (Zdroj: Jindřichohradecký zpravodaj 3/2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít