Aktuálně

Bedřich Hopsák, rodák z Jindřichova Hradce padlý v bitvě u Bachmače

V  březnu si připomínáme 100. výročí ústupových bojů na Ukrajině v roce 1918 a bitvy u Bachmače. Právě u Bachmače čs. vojsko, bojující v Rusku v 1. světové válce za vznik samostatného československého státu, hájilo tento důležitý železniční uzel při své evakuaci z Ukrajiny na východ.

Pomník padlých čs. legionářů z J. Hradce, odhalený v roce 1922 v Sadech
Pomník padlých čs. legionářů z J. Hradce, odhalený v roce 1922 v Sadech

Bitva u Bachmače, ukrajinského městečka ležícího zhruba 170km severovýchodně od Kyjeva, proběhla mezi 8. a  13. březnem 1918. Již předtím, 3. března 1918, uzavřela sovětská vláda (v  listopadu 1917 uchvátili bolševici moc v  Rusku) v  Brest Litevsku mír s  Německem a  Rakousko-Uherskem (Centrálními mocnostmi). V  zemi pak nastalo upevňování sovětské vlády a začala občanská válka. Ukrajina vyhlásila 25. ledna 1918 nezávislost, odtrhla se od Ruska a požádala o ochranu Centrální mocnosti. Německo toho využilo a pod záminkou pomoci Ukrajině zahájilo rychlý postup na východ, jaký neměl v dějinách 1. světové války obdoby. Dne 1. března 1918 dosáhli Němci Kyjeva a valili se dále na východ. Na Ukrajině se v té době nacházel Československý armádní sbor, skládající se převážně z  bývalých válečných zajatců rakousko-uherské armády české národnosti, kteří šli z ideových důvodů dobrovolně bojovat za vznik československého státu. Čs. vojsko usilovalo na počátku března 1918 o jediné – o odchod do Francie. Čechoslováci, jak se příslušníci čs. legií nazývali, sice měli v úmyslu opustit Rusko a odplout do Francie, spojenecké země, která byla ve válečném stavu s Německem, ale situace se začala komplikovat postupem armád Centrálních mocností. Němci totiž pronikali Ukrajinou velmi rychle a hrozilo, že Čs. armádnímu sboru odříznou cestu na východ. To by znamenalo zajetí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády vězněni nebo popravováni za velezradu. Čs. legionáři, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovali k  důležitému železničnímu uzlu – k  městečku Bachmač. A  právě zde se soustřeďovaly naše vlaky při cestě na východ.

Dne 8. března 1918 se Němci přiblížili k Bachmači a  započaly první boje s  dotírajícím nepřítelem, který se snažil naši armádu obklíčit a zničit. Nejhorší proběhly 10. března. Všechny německé útoky však byly Čechoslováky odraženy a 13. března, kdy náš poslední vlak odjel z Bachmače, byl tento důležitý železniční uzel čs. jednotkami vyklizen. Úmysl Němců rozdrtit Čechoslováky se nesetkal s úspěchem, neboť ti se v pořádku stáhli na východ a pokračovali ve své pouti směrem na Vladivostok. V  bojích o  Bachmač mělo čs. vojsko 45 padlých, 210 zraněných a  41 nezvěstných (zřejmě padli nebo byli zajati a  poté nepřítelem popraveni). Ztráty na  německé straně se nikdy nepodařilo přesně zjistit. Velmi realistický odhad však hovoří o  300 padlých a několika stech raněných.

Význam bitvy u Bachmače spočívá především v  tom, že tu poprvé v  novodobých českých dějinách bojovalo čs. vojsko, tedy armáda státu, který ještě neexistoval, samostatně proti značné přesile armády mocného státu.

Bojů u Bachmače se zúčastnili i občané Jindřichova Hradce, bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří byli zajati v Rusku a ze zajateckých táborů odešli dobrovolně do čs. legií. Jedním z  nich byl i  mladičký, teprve devatenáctiletý Bedřich Hopsák. Narodil se 7. července 1898 v Jindřichově Hradci a zde i bydlel. Během 1. světové války byl odveden k jindřichohradeckému 75. pěšímu pluku rakousko-uherské armády, se kterým jako vojín odešel na ruskou frontu, kde upadl do zajetí. Podal žádost o vstup do čs. vojska a byl do něho zařazen 2. srpna 1917. Stal se příslušníkem 7. střeleckého pluku „Tatranského“ a  v  bitvě u  Bachmače sloužil u  kulometů „Colt“. Dne 10. března 1918 se zúčastnil těžkých bojů o železniční stanici Veliká Doč, vzdálené asi 20km severozápadně od Bachmače, a od tohoto dne byl pohřešován (pravděpodobně padl nebo byl zajat Němci a popraven).

Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých legionářů v jindřichohradeckých Sadech legií.

Miloslav Sviták – (Zdroj: Jindřichohradecký zpravodaj 3/2018)