Glosa: Proč Jindřichův Hradec neslaví 17. listopad?

Tento rok, čtvrtstoletí po pádu komunismu v naší zemi, jsem si 17. listopadu jen tak soukromě zavzpomínal na události listopadu 1989, jak jsem je vnímal jako jedenáctileté dítě. Překvapivě ve mně zůstalo mnoho vzpomínek, pravděpodobně vlivem pocitově velmi rozjitřené doby, utkvěla mi atmosféra, televizní záběry z pražské Letné a balkonu Melantrichu, cinkání klíčů, svíčky i trikolóra, kterou mi rodiče upnuli na bundu. Jako dospělý jsem rád, že si na tyto události vzpomínám a jako dospělý si uvědomuji sílu listopadových dnů roku 1989.

Glosa: Proč Jindřichův Hradec neslaví 17. listopad?Bylo pro mě velikým zklamáním, když jsem, v obyčejném všednodenním shonu, několik dnů před 17. listopadem 2014 zjistil, že město, kde jsem se narodil, město Jindřichův Hradec, nepořádá žádnou vzpomínkovou akci či třeba jen skromnou oslavu událostí, které nám všem otevřely vnitřní i vnější hranice. Překvapuje mě to o to víc v době, kdy se před měsícem konaly komunální volby, ve kterých se měla možnost utkat mnohá politická uskupení a strany. Domnívám se, že je to právě 17. listopad 1989 jako symbol převratu, který nám mimo jiné umožnil v budoucnu volit, hnutím a stranám bojovat o hlasy voličů.

Je pro mě proto nepochopitelné, že existuje město, které není schopné a ochotné projevit alespoň elementární slušnost vůči naší bezprostředně blízké historii a poděkovat tak za to, že jsme svobodní, že se můžeme rozhodovat sami za sebe, projevit svůj názor, volit, být voleni, můžeme cestovat a vracet se zpět, studovat v zahraničí, nebát se, a mohl bych pokračovat dále a dále. Zároveň chápu, že ne všichni zástupci města stojí o to být fotografováni na oslavě listopadových dnů, protože tyto záběry by i dnes mohly přinést mnoho otázek na minulost těchto lidí. Mezi zástupce obyvatel města se však dostali i lidé mladí, kteří nemohou být zatížení minulostí, a věřím, že nejsou ani všichni z generace dnešních padesátníků, proč tito nejsou schopní a ochotní přijít s důstojnou oslavou tak zásadních událostí? Je to obrovská škoda a stejně tak velká ostuda, pro mě další ze zklamání a jasná zpráva o tom, jak někteří z nás rádi zapomínají. Já nikoliv a slibuji, že v příštím roce učiním vše pro to, abychom měli možnost a místo, kde bychom mohli alespoň zapálit svíčku a poděkovat…

Ondřej Pumpr

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít