Aktuálně

Inzerce: Dvě životní lásky Jiřího Toufara: Škola a hokej

CB06toufar2Před necelými padesáti lety přiválo k Vajgaru Jiřího Toufara, dnešního lídra kandidátky hnutí ANO, volání hokeje – nejvýznamnějšího jindřichohradeckého sportu.

Dvaasedmdesátiletý Jiří Toufar, rodák ze Soběslavi, původně na ledě hájil barvy svého rodného města. „V roce 1965 dostala manželka pracovní místo v Dolním Žďáře a já se tam přestěhoval s ní. Hradečtí sportovci mě tahali mezi sebe, tak jsem nakonec přestoupil,“ vzpomíná Jiří Toufar. Před jedenadvaceti lety stál u vzniku výročního vyhlašování nejlepšího sportovce hradeckého okresu, ankety, která trvá až dodnes.

Hradečáci znají nynějšího manažera Soukromé střední školy obchodu, služeb a provozu hotelů také z házené. Jako předseda hradeckých hráčů se objevoval mezi lety 1993 a 2009. Dnes už na aktivní sport nemá kvůli práci moc času – přesto si ale tu a tam s vnukem zahraje ping-pong nebo si zajde na kurt odpálit pár tenisových míčků.

Kromě sportu se život Jiřího Toufara točí kolem školství. Vystudovaný učitel z Pedagogické fakulty českobudějovické Jihočeské univerzity, a následně doktor pedagogiky s titulem z téže školy, se ale k otevření vlastní soukromé školy dostal oklikou.

„Mezi lety 1991 a 1993 jsem šéfoval firmě hradecké firmě CoopTherm, která se zabývá měřením tepla, vody a podobně,“ vypráví.

CoopTherm mimo jiné za Toufarovy éry například prováděl měření na Pražském hradě. „Václav Havel se rozhodl, že chce obývat jiné prostory, než Husák, a tak jsme se pustili do práce společně s jednou pardubickou firmou. Všechno se muselo předělat,“ přibližuje manažer školy.

Cesta zpátky do školství vedla ještě přes další dva roky v německé společnosti ISTA GMBH. „Setkal jsem se při té práci se šéfy MAT, společnosti, která po Česku měla asi dvacet soukromých škol. Akorát do jižních Čech se jim nedařilo proniknout,“ vysvětluje Jiří Toufar.

Slovo dalo slovo, podařilo se sehnat prostory – tehdy ne v dnešním sídle školy v Kmentově ulici, ale v domě dětí v Husových sadech – a prvního září 1995 mohla soukromá škola otevírat. Do prvního školního roku nastoupilo celkem sedmnáct studentů. Nejvíce žáků bylo kolem stovky, dnes jich školu navštěvuje kolem šedesátky.

Jedním z ústředních témat výuky na soukromé škole je cestovní ruch. „Sám jsem procestoval Evropu. Zážitek mám třeba od Balatonu z roku 1976, kdy jsme vyhráli mistrovství světa v hokeji a já dostal darem český dres. Chodil jsem tam v něm a budil respekt. Všichni mě zvali na polévku a na langoše,“ směje se Toufar.

Cestování dnes přenechává spíše svým studentům. A těm se to líbí. Užívají si praxe v zahraničí, kde pak i nacházejí práci. Příkladem jim mohou jít někdejší studenti školy, mezi nimiž najdeme třeba i krupiéra či barmana na zaoceánské lodi.

„U dětí dneska stále trvá anglický sen. Ze sedmnácti maturantů jich čtrnáct maturuje z angličtiny. Bohužel i když máme Rakousko plné pracovních příležitostí, co by kamenem dohodil, Anglie a Amerika táhnou více. Taková je ale dnešní doba,“ uzavírá své vyprávění Toufar.

Zdroj: Týdeník 5plus2

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít