Výstavu Jindřichohradecká zastavení Jana Autengrubera si mohou od čtvrtka prohlédnout zájemci v Muzeu Jindřichohradecka. Malíř, který se narodil před 130 lety v Pacově na Pelhřimovsku, působil v jihočeském městě za první světové války. Výběr z díla akademického malíře, který zemřel v pouhých 33 letech na španělskou chřipku, nabídne výstava „v jezuitském semináři“ na Balbínově náměstí až do 6. ledna 2018. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 9. listopadu od 16:00.
„Prezentována budou díla vzniklá za mnichovských studií, za cest po Evropě a hlavně po Itálii. Toto “italské” období můžeme považovat za pomyslný vrchol malířova krátkého života a jeho umělecké tvorby. Na muzejní výstavě se také zaměříme na obrazy, kresby a skici s vojenskou tématikou vytvořené v období první světové války či na krajiny a pohledy na Jindřichův Hradec. Pro zajímavost – nejrozměrnějším exponátem výstavy se stane uhlová kresba bitevní vřavy o velikosti 1,5 x 3 metry, které bylo nedávno přiznáno autorství Jana Autengrubera a která pravděpodobně vznikla v roce 1918 na zakázku pro pěší pluk působící v Jindřichově Hradci,“ přiblížil kurátor výstavy Jakub Valášek, historik umění Muzea Jindřichohradecka.
Jan Autengruber se narodil 25. dubna 1887 v Pacově a po smrti otce žil s rodinou v Českých Budějovicích. V roce 1904 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a studoval společně s dalšími pozdějšími významnými malíři, mezi které patřil Josef Čapek, Josef Lada, Oldřich Blažíček či jihočeský Jan Kojan. Po úspěšném zakončení studia se v roce 1907 zapsal na Akademii výtvarných umění v Mnichově, kde o dva roky později složil písemné státní zkoušky a získal několik cen a stipendií. Díky nim mohl uskutečnit několikaměsíční studijní cestu po Německu a Francii, kterou projel celou na kole. Poté v roce 1911 cestoval do Alp, kde pořídil několik studií a skic tamější krajiny.
V roce 1913 odjel do Itálie, kde pobýval v Benátkách, Padově a v Bologni a poté navštívil Řím, Neapol, sicilské Palermo a Messinu po tragickém zemětřesení. V říjnu roku 1914 byl nakrátko zatčen italskou policií kvůli vyhrocené situaci před vstupem Itálie do války, přesto se vrátil do Říma, kde zachytil na cyklu maleb a kreseb krásu “věčného” města. Ale po vstupu Itálie do války musel narychlo odjet do Curychu, aby získal nový rakousko-uherský pas, přičemž zanechal část své tvorby v římském ateliéru. Nakonec se vrátil do Mnichova a pokračoval ve studiích na Akademii v oboru freskové malby a restaurátorství u prof. Maxe Dörnera, které dokončil roku 1917.
Narukování k 75. pěšímu pluku se neubránil, na podzim byl odveden do Jindřichova Hradce a následně převelen do Debrecína, kde se setkal s dalšími umělci 75. pluku, jakými byl sochař Jan Vítězslav Dušek a malíř Jiří Kaucký, a dostal se pravděpodobně krátce i na italskou frontu. Později byl z války vyreklamován a povolán do Jindřichova Hradce ke 101. maďarskému pluku, kde maloval několik děl na zakázku. Vytvořil řadu obrazů s válečnou tématikou a načrtl skici, kresby několika bitevních scén a často i maloval jihočeskou krajinu v okolí Jindřichova Hradce a Pacova.
Po skončení války přesídlil do Prahy, kde pracoval jako kreslič pro tiskárnu svého přítele z mládí Miroslava Neuberta. V roce 1919 se oženil s malířkou Hanou Jedličkovou, přítelkyní ze studií na UPŠ v Praze a na mnichovské Akademii. Příštího roku v březnu se jim narodila dcera Jana. Bohužel brzy poté onemocněl španělskou chřipkou spojenou s těžkým zápalem plic a 15. července zemřel ve věku 33 let ve Vinohradské nemocnici v Praze. Ještě během pobytu v nemocnici vznikly poslední kresby a akvarely s náměty ze Starého zákona.
Jan Autengruber je pohřben v rodinné hrobce v Pacově. Jeho hrob zdobí bronzový reliéf od dávného kamaráda z válečných let Jana Vítězslava Duška.