Aktuálně

Pamětní desky a pomníky v Dačicích

Při toulkách městy míjí občané a návštěvníci denně pamětní desky, které zdobí průčelí budov a prochází kolem pomníků rozmístěných na veřejných prostranství.

Regionální patrioti a ti všímavější, kteří chodí s očima otevřenýma, jistě znají důvod, proč zde tito němí svědkové historie jsou, pak jsou ale i lidé uspěchaní, kteří si tuto otázku pravděpodobně nikdy nepoložili a je možné, že si dokonce přítomnosti těchto drobných památek vůbec nevšimli. Pamětní desky, sochy, pomníky, domovní znamení a vývěsní štíty patří k historii každého města a napomáhají vytvářet genia loci. Připomínají slavné osobnosti a významné události, které tvoří pomyslné záseky na dějinné linii toho kterého místa. Po území města Dačice je rozmístěno také několik pamětních desek a pomníků, které mají za úkol uchránit určitou osobnost či událost před hlubinami zapomnění. Informace o jejich původu a vztahu k místní historii jsou stručně shrnuty v následujícím textu.


Pamětní deska Viléma Götha – letec – stíhací pilot, odbojář
Poloha pamětní desky: Göthova ulice, č. p. 63

Vilém Göth (* 22. 4. 1915 Brno – † 25. 10. 1940 Manor, Velká Británie) pocházel z rodiny vojáka z povolání. Jeho domovskou obcí byly Dačice. Nejprve studoval střední školu v Brně, poté absolvoval telčskou reálku a nastoupil dobrovolně na prezenční vojenskou službu v Olomouci. Poté absolvoval záložní důstojnickou školu v Prostějově. V roce 1935 nastoupil na vojenskou leteckou akademii do Prostějova, po jejímž ukončení se stal vojákem z povolání. Vilém Göth sloužil jako voják z povolání v Prostějově, Piešťanech, Polsku, Francii a ve Velké Británii, kde byl povýšen na nadporučíka. Ve Velké Británii se zapojil do bojů jako stíhací pilot. Roku 1940 zahynul ve vzdušném souboji u města Staplenhurst. Byl pohřben na hřbitově Sittingbourne Milton. Dvakrát byl vyznamenán Čs. válečným křížem a byl mu udělen Válečný kříž a hodnost štábního kapitána. Jeho jménem byl pojmenován dačický aeroklub a roku 1947 mu byla ve městě odhalena pamětní deska. Jeho jménem byla též pojmenována jedna z hlavních dačických ulic. Roku 1992 byl povýšen na plukovníka.

Pamětní deska Matěje Mikšíčka – spisovatel, buditel, sběratel pohádek a pověstí
Poloha pamětní desky: Havlíčkovo náměstí, č. p. 97

Matěj Mikšíček (* 3. 2. 1815 Toužín – † 12. 3. 1892 Brno) pocházel z rodiny rolníka. Základní vzdělání získal na dačické škole. V roce 1838 ukončil gymnázium v Litomyšli. Poté studoval filozofii v Brně. Po ukončení studia se vrátil domů, kde napsal čtyřsvazkovou Sbírku pověstí moravských a slezských. Roku 1848 odjel do
Vídně. Z Vídně cestoval jako delegát 13 obcí dačického a budkovského panství na Slovanský sjezd do Prahy. Později byl nucen se skrývat, neboť na něj byl rakouskými úřady vydán zatykač.

Matěj Mikšíček byl horlivý vlastenec a dopisoval si s mnoha významnými osobnostmi své doby (J. K. Tyl, K. H. Borovský, V. Hálek, J. Neruda). Roku 1868 napsal svůj životopis Bublinka ze života moravského. Byl pohádkářem. Pověsti sbíral především v dačickém, telčském a brněnském kraji. Dále proslul jako buditel. Intenzivně pracoval na povznesení divadelního života na Moravě, měl zásluhu na pořádání českých divadelních her na zámku v Telči. Byl též novinářem a dopisoval do mnoha časopisů (např. Květy). Roku 1869 se stal prvním čestným občanem města Dačice. Roku 1892 umírá Mikšíček v Brně. V roce 1896 si město Dačice připomenulo jeho památku, když byla 12. června na domě č. p. 97 na Horním náměstí, kde v mládí bydlel s rodiči, odhalena pamětní deska. Roku 1977 byl na novém hřbitově v Dačicích slavnostně odhalen pomník Matěje Mikšíčka a jeho ženy Veroniky Vrbíkové. Pomník byl přemístěn z Brna.

Pamětní deska Vladimíra Fuky – hudební skladatel, pedagog, aranžér, dirigent a sbormistr
Poloha pamětní desky: Antonínská ulice, č. p. 10

Vladimír Fuka (* 25. 5. 1920 Dačice – † 22. 11. 1996 Dačice) se narodil v dačické řemeslnické rodině. Jeho rodiče neměli hudební vzdělání, ale hudbu měli rádi a syna v jeho zálibě podporovali. První písničky začal skládat již ve 14 letech. Vzdělání pro svou dráhu učitele získal na Učitelském ústavu ve Znojmě, kde maturoval. Nastoupil na brněnskou konzervatoř, ale studium nedokončil. Od roku 1945 působil jako učitel v obci Písečné nad Dyjí, ve Slavonicích a poté v Dačicích. Hrál také na housle v kapele Jazz bratří Tománků. Po celá desetiletí se věnoval především lidové dechové hudbě a vzorem mu byl v tomto hudebním žánru již od mládí Karel Vacek. Působil také jako dirigent a psal i hudbu k operetám, řadu let spolupracoval s rozhlasem, Gramofonovými závody a televizí, kde se účastnil řady pořadů o lidové dechové hudbě. Jeho písně jsou vydávány a interpretovány nejen u nás, ale i v zahraničí. Vladimír Fuka se celý život věnoval profesi učitele hudební výchovy, češtiny a němčiny. Celých 35 let řídil Dačický dětský pěvecký sbor. Do povědomí obyvatel Dačicka, okresu i celého kraje se zapsal také Fukův estrádní soubor. Vladimír Fuka stál u zrodu prvních Festivalů mládežnických dechových hudeb v Dačicích, jejichž tradice pokračuje ve městě dodnes. Z jeho hudební dílny vzešlo více jak 100 lidových písní, operety i hudba scénická, orchestrální skladby, znělky, hudba k dětským hrám. Pamětní deska byla odhalena u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin.

Pamětní deska Rudolfa Urbance – hudební skladatel a dirigent
Poloha pamětní desky: Komenského ulice, č. p. 3

Rudolf Urbanec (* 3. 12. 1907 Dačice – † 28. 12. 1976 Praha) začal s hudbou již od šesti let. Když mu bylo osm let začal se učit hrát na housle a v sedmnácti vstoupil v Praze na tehdy dvouletou Vojenskou hudební školu. Roku 1936 získal absolutorium na pražské konzervatoři. Po okupaci v roce 1939 uprchl do zahraničí a stal se v Teheránu profesorem na konzervatoři. Roku 1941 vstoupil do čs. jednotky na Blízkém východě a sestavil zde vojenský smyčcový a dechový orchestr. Roku 1943 se jednotka nalodila a po obeplutí celé Afriky se vylodila v Liverpoolu. V roce 1945 se vrátil do Prahy a stal se kapitánem kapelníkem posádkové hudby v Praze a brzy nato majorem kapelníkem hudby Hradní stráže. Po návratu do vlasti přijel s posádkovou hudbou do rodných Dačic a uskutečnil zde řadu vystoupení.
Od roku 1952 pracoval jako dirigent orchestru Gramofonových závodů v Praze, kde nahrával na standardních a dále na dlouhohrajících deskách naši a světovou dechovou hudbu. Rudolf Urbanec je však znám nejen jako dirigent, ale i jako hudební skladatel. Roku 1987 mu byla odhalena na rodném domku v Dačicích pamětní deska k jeho nedožitým 80. narozeninám.

Pamětní deska Karla Vymětala – přednosta železniční stanice v Dačicích
Poloha pamětní desky: Nádražní ulice, č. p. 60, ČD Dačice

Karel Vymětal působil v Dačicích jako přednosta železniční stanice. V září 1939 byl jako jeden z tzv. válečných rukojmích zatčen a později umučen nacisty v koncentračním táboře Oranienburg. Na budově železniční stanice mu byla odhalena pamětní deska.

Pamětní deska Karla Alexandera Pospíchala – pilot bombardovací perutě RAF
Poloha pamětní desky: Antonínská ulice, č. p. 51

Karel Alexander Pospíchal (* 23. 3. 1913 Dačice – † 7. 7. 2006 Londýn) byl účastníkem československého zahraničního odboje, generálmajorem a pilotem bombardovací perutě RAF. Ve druhé světové válce nasadil svůj život proti německým okupantům. Karel Alexander Pospíchal bojoval až do října 1944, kdy byl těžce raněn při havárii letadla. Po ukončení války se stále ještě léčil, návrat do vlasti se oddaloval. O něco později ani politické klima nebylo příznivé k cestě zpět, a tak zůstal v Anglii, kde také později získal občanství. 15. 9. 2007 mu byla v Dačicích na jeho rodném domě slavnostně odhalena pamětní deska.

Pamětní deska Františka Klímy – legionář
Poloha pamětní desky: Sokolská ulice, č. p. 40, budova dačické Sokolovny

František Klíma (* 20. 10. 1893 – † 27. 11. 1918) byl praporčíkem 9. pluku ruských legií a velitelem čety plukovní poddůstojnické školy a 7. roty. Roku 1918 padl v řadách čs. legií pod Nikolajevskem. V srpnu roku 1938 mu byla odhalena pamětní deska na budově sokolovny.

Pamětní deska Josefa Kňourka – absolvent bohemistiky na UP v Olomouci, filolog
Poloha pamětní desky: Soukenická ulice, č. p. 40

Josef Kňourek (* 1938 – † 1964) byl nadějným filologem. Absolvoval bohemistiku v Olomouci. V roce 1961 byl přijat na Filozofickou fakultu UP v Olomouci na místo asistenta a poté zde působil jako profesor. Po třech letech působení v lingvistické sekci nečekaně zemřel.

Pamětní deska prvního kostkového cukru na světě
Poloha pamětní desky: Palackého náměstí, č. p. 4

Pamětní deska byla na místě původní dačické rafinerie instalována u příležitosti oslav 160. výročí vynálezu kostkového cukru. Slavnostního odhalení 13. července 2003 se zúčastnili rovněž přímí potomci Jakuba Kryštofa Rada. Jakub Kryštof Rad, rodák ze švýcarského Rheinfeldenu, byl do Dačic povolán z Vídně na jaře roku 1840. Jeho příchodem nastalo nejslavnější období místní rafinerie. Rad rozšířil výrobní prostory v roce 1841 přístavbou nové budovy rafinerie ve dvoře domu č. p. 4, pořídil nové stroje a zavedl doplňkovou výrobu cukrovinek. V původním sklepení dačické rafinerie byla v roce 1983 nalezena kamenná schránka s letopočtem 1841 a iniciálami ICR (Iacob Christoph Rad), ve které byla zřejmě uložena zakládající listina rafinerie. Kamenná deska této schránky je zde opět uložena. Jakub Kryštof Rad z Dačic v roce 1846 odešel. Provoz rafinerie se udržel ještě do roku 1852. Poté ale zanikla, protože byla příliš daleko od hlavních řepných oblastí. Budova rafinerie byla v roce 1863 demontována až na sklepy a na nich byl později zbudován taneční a divadelní sál, který zde existuje dodnes a je součástí Městského kulturního střediska.

Pamětní deska na renesanční věži
Poloha pamětní desky: renesanční věž kostela sv. Vavřince

Renesanční věž kostela sv. Vavřince byla postavena v letech 1586 – 1592 pod vedením stavitelského mistra Francesca Garofa de Bissone, který pocházel z významné stavitelské rodiny z italského Bissone. Náhrobní kámen Francesca Garofa de Bissone byl nalezen v přístěnku věže. Mohutná sedmipatrová stavba věže měří 48 m. Byla postavena společným nákladem Oldřicha Krajíře a dačické obce. Dosvědčuje to veršovaný text na dochované pamětní desce, která je zasazena do fasády na jižní straně věže:

Léta Páně patnáctistého osmdesáte šestého tato věž jest zakládána, v gruntfesty dobře vskládaná. Velký náklad, pracování, tato obec měla na ní. Tolikéž i Jeho Milost, všechněch nás dědičná vrchnost, Pan Pan Voldřich Krajíř z Krajku na Dačicích toho věku, ráčil sám vyměřovati, i místo k ní vyhledati.
Radu nemalou činíce, dělníky na vše majíce. V čemž možnost Jeho Milosti stačila, dal všeho dosti. Dříví, vápna též kamení, ráčil dát i cihel na ní, sumou co se kdy řídilo, všecko s radou Páně bylo. Za ten skutek milosrdný, křesťansky právě upřímný, nemajíc Jeho Milosti čím se odměnit vhodností, my poddaný všecky jeho, od Pána Boha věčného žádejmež srdcem upřímným, společným i nerozdílným, ať ráčí svou Božskou mocí, vždycky ve dne také v noci, Jeho Milosti chrániti, ten rod v své paměti jmíti, dlouhé panování dáti, dědictví jich požehnati, nad námi šťastně panujíc, vše k vůli Boží spravujíc. A po časném světa sjití, když ráčí Bůh odděliti duši s tělem rozdvojit, sám Pán Bůh rač ji přijíti v počet vyvolených svatých, do svých příbytků nebeských, jakž vrchnosti tak všechněm nám, rač popřáti nás.

P.(án) B.(ůh) sám.

Jsou zde také uvedena jména tehdejších členů městské rady a kamenný reliéfní znak města z roku 1592. Pod erbem je uvedeno rovněž datum úmrtí Francesca Garofa de Bissone – 9. srpna 1589.

Pomník obětem světových válek
Poloha pomníku: Palackého náměstí, Kancnýřův sad

Smutným pozůstatkem první světové války byli padlí dačičtí občané. První válka si ve městě vyžádala osmdesát obětí. V roce 1934 byl definitivně schválen záměr postavit obětem války pomník. Roku 1935 rozhodlo zastupitelstvo o jeho umístění. Měl stát v Kancnýřově sadě v centru Palackého náměstí. Nejdřív však bylo nutné přemístit kašnu, která na tomto centrálním místě stála původně. V červenci roku 1935 pak došlo ke slavnostnímu odhalení pomníku čtyřiapadesáti padlým dačickým občanům v letech 1914 – 1918, který vytvořil akademický sochař J. V. Dušek z Tábora. Slavnosti byli přítomni všichni významní funkcionáři města i okresu, byl zde i poslanec Maumeister z Prahy. Náklady na pomník činily 25 167 Kč a až na 4 000 Kč byly uhrazeny z veřejné sbírky. Po druhé světové válce byla přidána deska s jedenácti jmény dačických obětí okupace a 18. května 2003 přibyla na pomník další pamětní deska se jmény obětí holocaustu v letech 1939 – 1945.

Památník Vincence Hlavy
Poloha památníku: Krajířova ulice, vedle starého zámku

Vincenc Hlava (* 29. 3. 1782 Žebrák, okr. Beroun – † 21. 3. 1849 Dačice) pocházel z rodiny měšťana. Hlavní školu vychodil v Praze a poté nastoupil do učení myslivosti a lesnictví. Roku 1807 složil mistrovskou zkoušku a od roku 1808 začal působit jako lesmistr na panství Jaroslavice u Znojma a od roku 1813 na panství Dačice. Roku 1821, z důvodu zlepšení znalostí lesnického personálu, zřídil v Dačicích s podporou majitele panství soukromou lesnickou školu, která byla první na Moravě. Tato škola se nacházela v prostorách hospodářského dvora v Dačicích. Studium trvalo dva roky pro uchazeče bez praxe v lesnictví a rok pro vyučené myslivce a bylo ukončeno veřejnou zkouškou. Sám Vincenc Hlava vyučoval veškeré technické a praktické lesní předměty za asistence dalších dvou učitelů. Roku 1830 byla tato lesnická škola z finančních důvodů uzavřena. Vincenc Hlava dále působil jako lesmistr na dačickém panství a až do smrti se snažil o obnovu lesnické školy na Moravě. Roku 1848 byl penzionován a následujícího roku zemřel. Pohřben byl na dačickém hřbitově. Jeho památka byla uctěna městem až roku 1937, kdy mu byl před budovou bývalé lesnické školy odhalen památník.

Pomník první kostky cukru na světě
Poloha pomníku: Hradecká ulice, u kostela sv. Vavřince

Nenápadný pomník, který připomíná světové prvenství z roku 1843, kdy Kryštof Jakub Rad získal c. a k. privilegium na výrobu kostkového cukru, stojí na zeleném prostranství před renesanční věží kostela sv. Vavřince. Byl zde postaven v roce 1983. Pomník vznikl z iniciativy a podle návrhu Jaroslava Coufala, tehdejšího předsedy místního národního výboru. V roce 1983 si Dačice připomínaly 800. výročí od první písemné zmínky o městě a 140. výročí od vynálezu kostkového cukru. (Ředitel dačické rafinerie Jakub Kryštof Rad vynalezl lis na výrobu kostkového cukru a první kostky vyrobil již na podzim roku 1841, ale teprve 23. ledna 1843 získal na jeho výrobu c. a k. privilegium. Cukrem z dačické rafinerie byla zásobena velká část rakouskouherské monarchie.) Samotný pomník tvoří 135 cm vysoký podstavec z nahrubo opracované žuly a na něm umístěná kostka z leštěné žuly o hraně 40 cm. Pomník vyrobil v mrákotínském kraji z místního materiálu kamenický závod v obci Doupě u Telče. Za pomoci tří dobrovolníků a autojeřábu byl pomník vztyčen. Po čtyřech letech byl doplněn o kamennou desku, která nese základní informaci o výrobě prvního kostkového cukru na světě. Dnes se stal jedním z novodobých symbolů Dačic a turisticky nejvyhledávanějším místem ve městě.

Bc. Monika Hlavová a Bc. Naděžda Mastná – odbor kultury a cestovního ruchu MěÚ Dačice, 2009

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít