Aktuálně

Výstava o meziválečném Jindřichově Hradci

Týdeník Ohlas od Nežárky, jenž v Jindřichově Hradci vycházel v letech 1871-1942 patří se svými 72 vydanými ročníky k nejdéle vycházejícím českým regionálním časopisům. Pro svůj všestranný obsah se stal živou kronikou města a dodnes zůstává neocenitelným zdrojem informací pro poznávání jeho historie v tomto období. To inspirovalo odborné pracovníky Muzea Jindřichohradecka k cyklu výstav se společným podtitulem Život v Jindřichově Hradci na stránkách Ohlasu od Nežárky. Po výstavách Na sklonku monarchie a První světová válka přichází nyní muzeum se třetím pokračováním, nazvaným První republika, která zahrnuje období od konce roku 1918 do podzimu 1938.

Výstava o meziválečném Jindřichově HradciRedakci Ohlasu od Nežárky vedl v období první republiky Vilém Bohumil Landfras a po jeho skonu v roce 1931 oba podniky převzaly vdova Marie Landfrasová s dcerou Marií. Období po jeho smrti bylo pro tiskárnu i redakci těžké, zvláště v souvislosti s konkurencí nové Svobodovy tiskárny a vznikem nového týdeníku Zájmy Českomoravské vysočiny, který vycházel od března 1931. Majitelky redakce Ohlasu se proto opíraly o stabilní příznivce týdeníku i tiskárny, k nimž patřil např. literární historik Ferdinand Strejček a zejména profesor jindřichohradeckého gymnázia, historik Jan Muk. Právě on se stal hlavním přispěvatelem a nejmenovaným redaktorem Ohlasu od Nežárky.

Výstava První republika dokumentuje vytváření nové jindřichohradecké samosprávy po vzniku Československa i její bouřlivé proměny v letech 1918 – 1926, kdy se ve vedení města vystřídalo hned pět starostů a dva předsedové tzv. správní komise, která dvakrát vystřídala rozpuštěné městské zastupitelstvo, i klidnější situaci v následujících letech. Pozornost výstava věnuje také československým prezidentům, T. G. Masarykovi, jenž navštívil Jindřichův Hradec v roce 1925, a E. Benešovi, jenž zařadil návštěvu města do své cesty po jižních Čechách v roce 1937. Z nejvýznamnějších událostí je prezentována Krajinská výstava Českomoravské vysočiny, na níž se v létě roku 1925 pochlubilo svou činností a výrobky přes čtyři sta vystavovatelů z Jindřichova Hradce a blízkého i vzdálenějšího okolí a kterou doplnila celá řada dalších výstav, výstavek a dalších doprovodných akcí.

Výstava dále připomíná osudy zdejší nemocnice, která se transformovala z městské na okresní a byla díky vzrůstajícímu obvodu svého působení a z něho vyplývajícího počtu pacientů rozšířena o novou hospodářskou budovu a o moderní chirurgický pavilon. Vyšší školství na výstavě představují zejména gymnázium a Masarykova veřejná obchodní škola, jež se v letech 1923 a 1931 přestěhovaly do nových moderních budov v Husově ulici, velkému zájmu studujících se těšila také hospodářská škola, rozmach učňovského školství pak vyústil do stavby nové školní budovy v Miřiovského ulici.

Výstava o meziválečném Jindřichově HradciPozornost je na výstavě věnována i rozvoji jindřichohradeckého muzea, jež přestěhovalo své expozice do prostornější budovy bývalého jezuitského semináře na Balbínově náměstí, péči o tradice regionu podporoval nově vzniklý spolek Přátelé starého Jindřichova Hradce. Zásadním příspěvkem k připomenutí historie města byly Teplého Dějiny města Jindřichova Hradce, které na zakázku města vytiskla v letech 1927–1936 Landfrasova tiskárna.

Výstava neopomněla ani společenský, sportovní a kulturní život obyvatel města. Zásadní změnou byla přestavba budovy Střelnice, kterou získala TJ Sokol. Hradečané mohli navštěvovat biograf, koncerty a divadelní představení. S vervou se věnovali také sportu. Existující spolky jako tělovýchovná jednota Sokol, Veslařský a bruslařský klub nebo Cyklistický klub Čechie se dokonale přizpůsobily prostředí nové svobodné republiky a reagovaly na nově se rozvíjející zájmy jejích občanů v oblasti sportu i zaváděním nových sportovních odvětví, např. volejbalu, tenisu nebo lyžování.

Na stránkách Ohlasu od Nežárky se v různých formách, nejčastěji v reklamách a inzerátech, připomíná také obecný pokrok související s dostupnou elektřinou, rozvoj techniky, zejména automobilismu, či šíření rozhlasu, o pozornost se přihlásila také móda či péče o tělo a zdraví.

Zajímavým zpestřením výstavy jsou pak nově zrestaurované modely dnes již neexistujících památníků, které byly v Jindřichově Hradci odhaleny ve 20. letech, dvou Kabešových sochařských děl věnovaných legionářům a obětem první světové války, které stály v parku, a Birmovy sochy J. J. Švece u bývalých kasáren.

Štěpánka Běhalová a František Fürbach