V letošním roce slaví jindřichohradecký zámecký archiv (nyní Státní oblastní archiv v Třeboni, oddělení Jindřichův Hradec) významné jubileum první zmínky. První zpráva o existenci archivu pánů z Hradce se nachází v inventáři českokrumlovského zámku z roku 1418, kde byly sepsány největší cennosti klášterů ve Zlaté Koruně, ve Vyšším Brodě a písemnosti pánů z Rožmberka, pánů z Hradce a z Landštejna. Zde se píše, že dokumenty pánů z Hradce jsou ve zvláštní truhle a týkají se různých věcí.
Další ojedinělé zprávy o archivu jsou z následujícího 16. století: účet z roku 1568 za klíč od truhly, „kde se registra chovají“, účet truhláře za truhlici k listinám z roku 1578, atd. Podobně uchovávali archiv i Slavatové, nástupci pánů z Hradce, kteří vymřeli po meči v roce 1604. Rod Slavatů vlastnil Jindřichův Hradec pouhé jedno století a rovněž v mužské linii vymřel. Majetek získali Černínové a jejich noví úředníci se zdráhali převzít archiv, protože prý jsou balíky spisů sice popsány, ale obsah neodpovídá.
Chaos a hromady „starého papíru“ ještě přibyly, když byl v roce 1851 prodán státu (vojenskému eráru) Černínský palác v Praze a poměrně velký černínský archiv dal ředitel jindřichohradeckého panství V. Bartůněk převést do jindřichohradeckého zámku. První, kdo našel odvahu lavinu písemností pořádat, byl František Tischer (pocházel z Bednárce), který přes čtyřicet let neúnavně pořádal a rovnal archiválie zdejšího archivu. Jeho nástupce, pan farář František Teplý, měl už tedy zčásti práci usnadněnou a mohl se věnovat psaní Dějin města Jindřichův Hradec. Ale tak růžový jeho pobyt ve zdejším archivu přece jen nebyl: před první světovou válkou dokončil architekt Walcher na žádost hraběte Černína opravu gotického křídla s atikou a archiv se stěhoval z Adamova stavení na třetím nádvoří do nejvyšších pater gotického paláce, odkud dodnes pyšně shlíží na město.
Další zlom v osudech archivu nastal po druhé světové válce. Vzhledem k tomu, že byl majetek Černínů v roce 1945 konfiskován, byl archiv zásluhou archiváře PhDr. Karla Třísky předán beze ztrát do správy ministerstva zemědělství, a to z toho důvodu, že zde byly uloženy písemnosti k držbě a hospodaření velkých černínských dominií: Jindřichův Hradec, Petrohrad a Krásný Dvůr (Žatecko).
Vzhledem k velkému historickému významu zdejších písemností navštěvovali už v minulosti archiv historici nejzvučnějších jmen, z nichž vlastně první byl jezuita Bohuslav Balbín, následovali Josef Dobrovský, František Palacký, Josef Pekař, Zdeněk Kalista a další. S archivem byl v úzkém kontaktu i zdejší rodák, historik a pozdější ministr rakouské vlády Antonín Rezek. Dodnes kontaktují archiv historici a badatelé z celé Evropy i z Ameriky.
Archiv se také chlubí čtyřmi archiváliemi, které byly uznány jako kulturní památky: kronika Františka Pražského z roku 1378, tzv. zemský mír z roku 1440, který vzájemně mezi sebou uzavírá šlechta a královská města Českého království (listina má přivěšených 68 pečetí), dále listina vydaná králem Ladislavem Pohrobkem v roce 1454, ve které svěřuje správu Českého království Jiřímu z Poděbrad a nádherně iluminovaný rukopis o životě svatého Františka z Assisi, zhotovený kolem roku 1510. Rozsahem patří archiv spíše k těm menším, celkově má 2 537 běžných metrů písemností z let 1291-2016, z toho 12 035 kartonů, 27 539 úředních knih a rukopisů a 925 listin. Popřejme jindřichohradeckému zámeckému archivu mnoho zdaru do dalších století, aby již nikdy neměl existenční starosti a přinášel zájemcům o historii bohaté poznatky o dějích města, české země i Evropy.
Stanislava Nováková – (zdroj: Jindřichohradecký zpravodaj 06/2018)