Aktuálně

150. výročí narození Vítězslava Nováka

150. výročí narození Vítězslava Nováka
Odhalení pamětní desky na rodném domě 16. listopadu 1930

V závěru tohoto roku, konkrétně 5. prosince, si připomeneme 150. výročí narození nejslavnějšího kamenického rodáka, hudebního skladatele Vítězslava Nováka. Čtenáři Zpravodaje byli v průběhu roku několikrát informováni o akcích, které se k tomuto významnému datu připravují a také o tom, že byly vlivem pandemie nového koronaviru postupně překládány, či rovnou rušeny.

150. výročí narození Vítězslava Nováka
S manželkou a synem před kamenickým zámkem 16. listopadu 1930. Druhý zprava je Jan Ježek, jeden ze zakladatelů muzea a člen slavnostního výboru.

Pojďme si tedy připomenout, jak Kamenice nad Lipou oslavila jiné Mistrovo výročí – šedesáté narozeniny. Stalo se tak ve dnech 15. a 16. listopadu 1930 a dvoudenní program byl tehdy skutečně bohatý. V sobotu 15. listopadu v půl sedmé večer přijel V. Novák s manželkou a synem (tehdy septimánem gymnázia) do Kamenice a na nádraží byl uvítán starostou F. J. Pickem, městským tajemníkem F. Nápravníkem, ředitelem školy V. Škorpíkem, majitelem knihtiskárny a redaktorem Krajinských listů A. Richtrem a obchodníkem O. Vichrem. Ještě tentýž večer se v sále hotelu U lípy uskutečnila slavnostní akademie, na níž převážně místní hudebníci přednesli Mistrova díla (m. j. zazněly části Slovácké suity, Sonáta d moll, Slovenské spevy či Písně zimních nocí). V průběhu večera byl V. Novák obecenstvem pozván na pódium a jeho projev citoval dobový tisk Krajinské listy takto: „Promluvil jsem k Vám svojí hudbou, jíž jste právě slyšeli. Jsem dojat Vaším projevem a děkuji Vám upřímně. Způsobili jste mi radost. Mnohokráte bylo moje dílo oceněno již i v cizině a dostalo se mi již hodně poct z míst velmi významných (Academie Francaise aj.), pocta Vaše patří k poctám mi nejmilejším. Rád cestuji. Mám rád kraje divoké krásy, tak miluji např. Itálii, hlavně ostrov Sicílii, kde je nejstrašnější evropská sopka. Tam snoubí se strašná hrůza s divokou krásou. Strašné erupce se vše ničící lávou a naopak půda z vychladlé lávy rodí nejkrásnější květy a ohnivé víno. A právě ty hrůzy a divoká krása inspirují umělce k tvoření, neboť právě z bolesti a rozbouřeného nitra vzniká umělecké dílo. Děkuji Vám ještě jednou upřímně.“ Následně mu starosta F. J. Picek předal vavřínový věnec. Nocleh uchystali pořadatelé oslavenci v jeho rodném pokoji. Ve svých pamětech, vydaných v roce 1970 pod názvem O sobě a o jiných, na oslavy i ubytování vzpomíná: „… drahý kraj připravil mi oslavu svým způsobem velmi vzácnou: Pamětní deskou na mém rodném domě v Kamenici n. Lipou. Neubránil jsem se pohnutí projížděje s rodinou za listopadového večera ulicemi prapory ozdobenými do hotelu Lípa. Po koncertu, kde jsem promluvil k oddaně naslouchajícímu publiku, byl mi roztomilým nápadem hostitelů uchystán nocleh v mém rodném pokoji. A tak v místnosti, kde se ozvalo mé první dětské vrnění, zaznělo teď mé mužné chrápání.“

150. výročí narození Vítězslava Nováka
S rodinou a představiteli města při návštěvě v roce 1948

V neděli 16. listopadu v 10 hodin dopoledne vyšel od budovy školy průvod zástupců města, místních spolků, učitelů a žáků, který prošel město a skončil na náměstí před skladatelovým rodným domem č. p. 55, kde byla starostou města slavnostně odhalena pamětní deska z dílny táborského sochaře J. V. Duška. Poté se shromáždění, z důvodu nepříznivého deštivého počasí, přesunulo opět do sálu hotelu U lípy. Promluvil zde, kromě jiných, ředitel školy V. Škorpík, který ocenil oslavence slovy: „… Dnes odhalujeme desku muži, jehož umění letí světem a buduje nesmrtelnost národa. Z jeho díla jako z medonosného květu pije a píti bude potěšení mnoho milionů lidských včel. … Umění je květem národní kultury. Moc, sláva z bohatství pominou, ale umění jest věčné, bude živé, dokud bude trvati kultura lidská…“ Po skončení slavnosti se V. Novák s rodinou a členy slavnostního výboru odebral na radnici, kde se zapsal do Pamětní knihy, k této příležitosti založené. Následovala procházka do zámecké zahrady k památné lípě a dále návštěva myslivny Johanka – rodiště Novákovy matky. Po obědě, v jehož rámci Mistr poděkoval představitelům města za připravenou oslavu a vyjádřil naději, že Kamenici navštíví častěji, odcestoval vlakem zpět do Prahy. V této souvislosti je třeba připomenout, že se jednalo o jeho vůbec první návštěvu rodného města. Druhá a zároveň poslední se uskutečnila až v roce 1948, rok před Novákovým úmrtím.

Petr Pech – Kamenice nad Lipou