Město Suchdol nad Lužnicí leží v rovinaté krajině Třeboňska. Jde především o krajinu „ve znamení vody“. Najdeme zde soutok řek Lužnice a Dračice, rozmanité vodní plochy od mokřadů přes rybníky až po písková jezera. Tato po staletí kultivovaná krajina je dnes součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Region je zajímavý pro vodní, cyklistickou i pěší turistiku. Žije zde 3 602 obyvatel (2017), katastrální výměra je 64 km², nejvyšší nadmořská výška je 500 m. n. m („Smolkův vršek“). Místní části jsou Bor, Františkov, Hrdlořezy, Klikov, Suchdol nad Lužnicí, Tušť. Město je členem Dobrovolného svazku obcí Vitorazsko.
Název dnešního města Suchdol nad Lužnicí je odvozen od někdejší největší vsi třeboňského panství Suchdol (německy Suchenthal, nářečně Sůdol, historicky též Sukdol). První písemnou zmínku o Suchdole obsahuje listina z 19. prosince 1362 (Kodex marientálský). Tehdy se ves stává součástí třeboňského panství, jehož majiteli byli Rožmberkové. Ti drželi panství do roku 1611, kdy smrtí Petra Voka vymřeli. Od 2. dubna 1660 byl Suchdol spojen s rodem Schwarzenbergů.
Největší část katastrální rozlohy dnešního Suchdola nad Lužnicí historicky patřila k českým zemím. Část Tušť ( s osadami Paříž a Nový York) patřila do r. 1920 k Dolnímu Rakousku.
Proč se vlastně malému území na pomezí Třeboňska a Waldviertelu říká také Vitorazsko? Název je dovozen od historického mýtu z 19. století o knížeti „Vitoradovi“, sídlícím podle pověsti na hradě Vitoraz (Weitra). Území 13 rakouských obcí mezi Suchdolem a Gmündem (přibližně 100 km²) bylo r. 1920 připojeno k Československu.
Z historie Suchdola nad Lužnicí:
Kdy a kým byla zdejší obec založena, o tom se nedostává přesných zpráv. Je však známo, že zdejší osada patřila pánům z Landštejna, kteří ji v roce 1362 prodali Rožmberkům, a ti zde v následujícím roce nechali postavit kostel. Kostel byl posléze zasvěcen svatému Mikuláši a byl prvním jihočeským dvojlodním kostelem s jediným středovým sloupem. Presbytář byl však zaklenut až kolem roku 1400 a loď roku 1493 již jako trojlodní. Za vlády Rožmberků byl kostel povýšen na farní. Když smrtí Petra Voka v roce 1611 Rožmberkové vymřeli, tak třeboňské panství kam Suchdol patřil zdědili Švamberkové. Jejich panování však mělo krátkého trvání. Celé panství Švamberků bylo zabaveno po porážce stavovského povstání ve prospěch císaře Ferdinanda II. V roce 1660 se Suchdol dostal do majetku pánů Schwarzenberků, kteří koupili třeboňské panství.
Roku 1820 byla přistavěna kostelní věž a roku 1850 oratoř. Na hlavním oltáři je obraz sv. Mikuláše od R.Váchy z roku 1887. Suchdolský kostel má i jednu z nejkrásnějších jihočeských madon. Jde o dřevěnou sochu která zdobila hlavní oltář a je v současné době umístněna v Alšově Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.
Roku 1625 byla Ferdinandem II. zřízena v Suchdole tavírna stříbrné rudy. Tavírna byla v roce 1775 přeměněna ve sklárnu, která byla ve 30. letech 20. století v době hospodářské krize zrušena. V okolí Suchdola se pro potřeby železárny a sklárny ručně jako topivo těžila rašelina. Objekty sklárny sloužily pak nějakou dobu textilnímu průmyslu a později až do začátku devadesátých let minulého století dřevozpracujícímu průmyslu.
V roce 1728 postavil v Suchdole hostinský Jiřík Novotný, vlastním nákladem barokní Kapli svatého Jana Nepomuckého, která se nachází na hlavní cestě vlevo před mostem do Tuště . Za pozornost stojí i Kaple Panny M.Sněžné v Klikově. Kaple byla vystavěna v roce 1907 oprávněným mistrem zednickým Josefem Rulíčkem z Meisendorfu v Dolním Rakousku. Její interiér je vybaven krásným vyřezávaným oltářem se sochou Panny Marie Sněžné. Je zde i několik krásných obrazů a soch. Zajímavá je i kaplička v Hrdlořezích postavená v r. 1816, dle ústní pověsti ji postavil jakýsi šlechtic na znamení vzdání díků nebi za to, že těžce zraněn došel do těchto míst, kde byl nalezen a zachován životu.