Zámek Kamenice nad Lipou

Zámek Kamenice nad Lipou je ve správě Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Pozdně klasicistní zámek ve středu města, se zbytky původního hradu. Původní hrad ze 13. století byl přestavován v polovině 16. století a znovu v letech 1580—1583, věž nad branou byla dostavěna v roce 1744. Počátkem 19. století dal zámek upravit děd básníka R. M. Rilkeho, F. Rilke. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller. Geymüllerové byli posledními soukromými majiteli zámku. Od roku 1945 zde byla umístěna dětská ozdravovna. V roce 1998 byla její činnost ukončena a zámek přešel do správy UPM. Vzhledem k novému poslání zámku byla v letech 1999 až 2004 provedena celková rekonstrukce budovy zámku. Obnově předcházelo zaměření stavby, podrobný restaurátorský průzkum a následný stavebně historický průzkum prováděný v letech 1998–1999, který objasnil vývojové fáze objektu. Pozornost byla věnována zejména nejstarší fázi výstavby – středověkému hradu pánů z Kamenice, zbytky zdiva byly odkryty i při opravách nádvoří. Cenným objevem je rozlehlý renesanční sál ve východním křídle a velký gotický sál.

Zámek a rod Geymüllerů

V roce 1831 získal zámek v exekuci rod Geymüllerů, který zámek obýval až do května roku 1945. Do habsburské monarchie přišli první příslušníci rodu až v 70. letech 18. století a prosadili se zde jako zdatní obchodníci a úspěšní bankéři. Za své zásluhy, hlavně za pomoc monarchii při splácení rakouských válečných reparací Napoleonovi, byli nobilitováni – roku 1810 je císař František I. povýšil do rytířského stavu, v roce 1824 jim udělil šlechtický titul svobodných pánů (baronů). Svobodní páni Geymüllerové učinili z Kamenice své sídlo a byl jim udělen český inkolát, tedy právo příslušnosti k české zemské šlechtě. Významně přispívali jak k rozvoji města, např. přestavbou pivovaru a mlýna, tak i celého regionu.  Konfiskovaný zámek pak sloužil v letech 1945–1998 jako dětská ozdravovna. Historii rodu na zámku v Kamenici nad Lipou připomíná i malá výstava.

Uměleckoprůmyslové museum

V roce 1998 získalo zámek do správy Uměleckoprůmyslové museum v Praze (UPM). Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace. V současné době má muzeum půl milionu sbírkových předmětů od antiky až po současnost. Své sbírky prezentuje stálou expozicí ART, LIFE a krátkodobými výstavami.

Kromě hlavní budovy u Palachova náměstí má v  Praze další dvě pobočky. Dům U Černé Matky Boží, kde je umístěna stálá expozice věnovaná českému kubismu a Galerii Josefa Sudka, která je umístěna v posledním bytě světoznámého fotografa a zaměřuje se na menší fotografické výstavy.

Hledej hračku

Hračky se dostávaly do sbírek již od doby založení muzea v roce 1885, ale soustavněji jim byla věnována pozornost až od doby založení Československa po roce 1918. Sbírka nyní obsahuje kolem 3 500 položek. Jde převážně o hračky domácí a evropské provenience, tzn. z české, moravské, rakouské a německé oblasti, z období od 18. století do současnosti. K nejpočetnějším a nejobsáhleji zastoupeným podsbírkám patří panenky a jejich doplňky, domečky pro panenky a jejich vybavení, nábytek, houpací koně a kočárky, soubory cínových vojáčků, stavebnice a stolní hry, moderní hračky z počátku 20. století, české autorské hračky druhé poloviny 20. století, hračky z plastické hmoty a sbírka miniaturních modelů autíček značky Matchbox.

Cesty designu

Expozice nábytku z 19. a 20. století Cesty designu je největší svého druhu v České republice. Vypráví příběh moderního nábytkového designu z první poloviny 19. století – období biedermeieru, do konce 20. století. Nabízí ucelený přehled o moderní historii nábytku v českých zemích na pozadí významného světového vývoje, včetně jedinečných designérských kousků. Jsou zde zastoupeni nejvýznamnější umělci a designéři, mezi nimi Alvar Aalto, Le Corbusier, Ray a Charles Eamesovi, Josef Gočár, Josef Hoffmann, Pavel Janák, Eva Jiřičná, Kaare Klint, Verner Panton, Josip Plečnik, Ludwig Mies van der Rohe, Ettore Sottsass, Bořek Šípek a mnoho dalších.

V podzemních prostorách zámku je umístěn monumentální objekt sochařky, výtvarnice a sklářky Aleny Matějky nazvané Cesta. Matějka se narodila v Jindřichově Hradci a dnes žije se svým manželem sochařem Larsem Widenfalkem nedaleko Kamenice nad Lipou. Studovala na UMPRUM u profesora Kopeckého a Cesta je její absolventskou prací.

Ve sklepení je dále expozice venkovní autorské keramiky ze sbírek UPM.

V renesančním sále jsou umístěny ukázky středověkých, renesančních a barokních mříží a zábradlí, stejně jako historické zámky, klíče, klepadla a železářské zboží pocházející od románského období do 19. století. Je to jedna z mála příležitostí, jak se seznámit s dlouhou historií kovářského řemesla v České republice.