Na krátký čas vypnula civilizace své zvukové spotřebiče. Tóny krajiny se vznesly nad zemi a i k tobě dolehl jejich barevný vícehlas. Zastavíš na Brdu za Číměří a přes údolí Lhotského potoka, svahy Hamerského vrchu a hvozdy nad Potočnou pohlédneš ke kostelním věžím Nové Bystřice. V působivém panoramatu sobotního odpoledne účinkují tak jako v dávných věcích, kdy dny bez aut byly na denním pořádku. Akustický tlak nebes poklesl na nulové hodnoty a jednotky hlasitosti absolutního ticha se rozprostřely nad Českou Kanadou.
V nich se tě dotkne jednou už prožívaná intenzita reality a jak scházíš k Hamru u Lhoty, staneš se v mžiku její součástí. Melodií v harmonii vrchoviny.
Hamr. Z vyhlášené výletní destinace obyvatel širokého okolí zbyly mlýnské náhony, zídky a základy. Duch místa však přežil jeho historii a stále zve k návštěvám.
Stav věcí inspiruje k obchvatům vesnic. Bez projektů a výběrových řízení jsou již pro tebe připraveny, projdeš a ony zase zmizí, aby se mohly zjevit jiným, co půjdou ve svých šlépějích.
Číměř – Lhota – Sedlo, triangulace vzájemné přitažlivosti, jejíž výšky i těžnice splývají v božských zahradách lánů pastvin za hranicemi listnáčů. Náhodnými odbočeními tě přivedou ke Koštěnickému potoku, jenž zjara bublá a zurčí tak osobitě, že si v Americe u Nového Vojířova vysloužil nové jméno.
Za silnicí se připomene existence zemědělských družstev a rolníků. Polní práce jsou v plném proudu a snad více než jindy. Rozeznáváš audio křivky traktorů a jejich závěsných zařízení a můžeš jen obdivovat, jak se o pár měsíců později stane z proschlé půdy něco na tvůj stůl.
Při kraji lesa pak s křivkami borovic, nad kapličkou mezi brázdami ztracenou, přes lesní louky, kde kraví rodina našla své útočiště a spořádaně se teď schovává do blízkého úkrytu, až ke stráním nad Sedelským rybníkem. Za i před humny je Bílá.
Procitnutí. Otevřeš oči a v nich si to štráduje poutnice. Ze Sedla, ze Sedla? optáš se a ona přisvědčí. Jak tu tak ležíte, já už myslela, že jste v Pánu! A teď zas můžeš přisvědčit ty, protože nebe dnes prostupuje opravdu vším, tebou i jí.
Chvíli si zanotujete nad veselou písní odpoledne a pak se ona vydá k Bílé a ty okolo. Po hladkých polích s úrodou, co už brzy zakoření.
Vpravo v soustředných gradacích inklinují vrstevnice ke kopci výstižného pojmenování – Moravův lom. Lokace, původ i výsledky činnosti zcela obestřeny tajemstvím!
A stejně je tomu na severních svazích Kamenného vrchu – u jednoho z prvních lomů, po kterém kdy pátraly tvé oči.
Hned na to tě pískové pláže Pěněnského rybníka provedou rájem chatovým, a když se dno promění v kamenné moře, přiblíží se hráz navršená mezi skalami, jež je symbolickým rozdělením obcí a chat. Za ní kontrasty budovatelství. Solární vs. zemědělské. O kus dál koně v ohradách, ohně za ploty a poklidný jihočeský večer Horní Pěny doplňují pouze občasné lví projevy z Hrádečku. Sestoupíš do divokého třebaže krátkého údolí a na jeho druhé straně se změní svět. Pro tento večer.
Večernice v něm rozmlouvá s dospívajícím Měsícem a hvězdná družina zvolna poodhaluje svou tvář. Všem, kteří dnes vzhlédnou k obloze.
Poslední rovina před Hradcem je tichá a prázdná jako celé město. Vzácný okamžik.
Hvězdy i planety jsou součástí nebeských příběhů.
Stejně jako ty.
Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: Petr Pokovba