Budiž světlo!
Tma začíná houstnout, ze dveří deštenské radnice vychází městský strážník Jan Jílek. Na rameni kratší žebřík, v ruce rozsvícenou lucernu. Míří k nejbližší petrolejové lampě, opře žebřík o zeď, vytáhne velký kostkovaný kapesník, řádně se vysmrká, kapesník mizí v kapse. Jílek s hekáním leze po žebříku k lampě, rozsvítí ji, sleze dolů, postaví lampu, opět se hlasitě vysmrká, vezme žebřík a jde k další lampě. Celý tento rituál viděl, a o něm vyprávěl Josef Fiala (1905-1978).
S osvětlením obcí byla potíž – převládal názor, že slušný měšťan je po setmění doma! Tma napomáhá jen zlodějům a zlým silám. Veřejné osvětlení bývalo jen na hospodách. Co deštenští? Až v roce 1888, kdy už v Jindřichově Hradci v ulicích zářilo elektrické světlo, měli naši radní zájem koupit od hradeckých vyřazené petrolejové lampy. Jenže jejich cena se jim zdála vysoká, z obchodu sešlo. Teprve v roce 1892, po nátlaku občanů, obec z Hradce zakoupila devět těchto lamp, a nastal opět spor, kam je umístit. Bylo rozhodnuto pro domy čp. 44, 65, 99, 88, 21, 128, 137, 163, a na sloup u velké kašny. Na c.k. poště zařídil lampu pan poštmistr.
Problémy nastaly s obsluhou lamp, kdy svítit, a s nákupem petroleje. Bylo přikázáno svítit jen za tmavých večerů (!), od šesté do desáté hodiny, rozsvěcovat bude městský strážník, zhasínat lampy bude ponocný. Oběma se přidala finanční odměna. Velký boj vedli obchodníci o dodávky petroleje do obecních lamp. Nakonec se všichni v prodeji vystřídali. Při svícení se šetřilo tak, že když v noci vznikl požár v domě čp. 110, ani jedna obecní lampa nesvítila.
Měšťané se dožadovali dalších svítilen na rizikových místech, například u velkých lávek (blíže domu čp. 127). Jakub Makovička, pekař a radní, stěžovateli odpověděl, že „malostranským snad postačí svit měsíce“.
Jednoduché to měla Deštná v době 1. světové války – petrolej nebyl, lampy nesvítily. Veřejné osvětlení obce se pozvolna začalo měnit od 8. ledna 1926, kdy se prvně v Deštné rozsvítilo elektrické světlo. První elektrická lampa se objevila na nové radnici čp. 65/66, další, zásluhou místního elektrárenského družstva, svítily na domech čp. 90, na mostě pod farou, a u mlékárny čp. 109.
Pro další elektrifikaci Deštenska byl v době druhé světové války důležitý elektropodnik Jana Kučery v Deštné. Ve válečné době, již od roku 1939, bylo nařízené přísné noční zatemnění oken, proto ani veřejná světla nesvítila.
Po roce 1945 se v Deštné osvětlení náměstí i ulic dále rozšiřovalo, ke spokojenosti občanů. V roce 2013 svítí v noční době 108 elektrických lamp veřejného osvětlení.
Naše přání – budiž světlo – je dobře plněno.
František Kvapil (Deštenský zpravodaj 6/2015)