Motto: „Když srdce pláče pro to, co bylo ztraceno, duch se raduje pro to, co bylo nalezeno.“ Súfijský aforismus
Ať dělám, co dělám, setkávám se s lidmi plnými strachu a smutku. A nedivím se jim. Tíseň, zmatek a nejistota, ve které se ocitáme, absence očistných setkání v hospůdkách „na jednom“ (nebo pěti….). Rozumím. Občas také nemohu dospat a v hlavě mi krouží různé obavy. Paradoxně mi zrovna práce dodává sílu a smysl mým dnům. Setkání s lidmi, kteří znovu nacházejí náplň života po těžkých prodělaných změnách. Přišla k nám mladá dívka po těžkém úraze. Před šesti lety byla nadějnou studentkou medicíny. Autonehoda vše změnila, slibně našlápnutá životní dráha vzala úplně jiný směr. Ztratila se koncentrace i jemná motorika. Šest let po úraze v domácí péči se podepsalo i na sociálních dovednostech. Čas se najednou prodloužil a ztratil svoji strukturu…. Opravdu těžká zkouška pro ni i její rodinu. Začali jsme nácviky pracovních dovedností v chráněné dílně. Začátek byl opravdu hodně náročný, moc naděje v opravdové pracovní zaškolení jsme neměli. Po prvním měsíci jsme trošku věšeli hlavy. Druhý měsíc nám je začal narovnávat. Další měsíc přidal ještě trochu optimismu. S úžasem vidím v praxi naplněná slova mojí přítelkyně – neuroložky: “Nic nevzdávej příliš brzy, mozek je geniální a umí si najít své objížďky!“. Nevzdali jsme to a já z toho mám tichou, uctivou a pokornou radost. Mozek, byť zraněný, má opravdu netušené kapacity, pokud jej nenecháme v nečinnosti. A další velikou práci dokáže udělat motivace a povzbuzujcí prostředí. Po několika měsících dívka dokáže zkompletovat několik druhů výrobků bez chyb…. A pozvedá hlavu, rovná si páteř, i tvář začíná mít jiný výraz. Má kam jít. Někam patří. Má svůj řád. To jsou naše velké radosti. I když ve výkonově postaveném světě bychom možná nenašli porozumění, v časech všeobecného napětí možná nemáme šanci získat široké pochopení, ale jsme stále tady a snažíme se ten mikrosvět utkaný z překonaných těžkostí udržet naživu….
A tak se radujeme ze zakázky na výrobu dekorací do školky, z dárků ke svatbám, z drobností k Valentýnu, které si od nás objednal náš spřátelený zahradník. Letos asi nenachystáme ples a neuskutečníme řadu jiných věcí. O to více si budeme vážit hezkých chvil s těmi, jejichž život byl dočasně zastaven, ale neskončil a hledá nový směr. Tak pojďme nalézat to, co stojí za poděkování a co není samozřejmé….
Krásné dny Vám všem!
Drahomíra Blažková