Aktuálně

Kačležské národní melodie (Česká Kanada vypravuje #4)

Od magistrály Hradec-Kunžak je to z Hospříze jen skok na úbočí Srního vrchu. Cesta mezi poli tam klesá ke Kačleháku, za ním Člunek a ještě dál už se zvedá horizont tvořený hvozdy Vysokého kamene i jím samotným. Tady, na druhé straně údolí, působí celý obraz tak, že si hned uvědomíš, jakých výšin skalnatý vrch i celá Česká Kanada dosahuje. Alpy jsou ještě daleko, a tak to odtud působí vpravdě majestátně.

Kačležské národní melodie (Česká Kanada vypravuje #4)Je 4. května, obloha věrna tomuto datu svítí a hřeje. Pole jsou obsazena traktúrujícími stroji, co ořou vyschlé planiny, a malá polní tornáda si hrají na mechanické rozprašovače. Jdeš směrem, kde se cesta rozplývá na hladině dolních rybníků. Za nimi už jen mokřady a pobřežní val lemující Velký rybník, Kačležský.

Před chvílí ve městě, teď tady. O to víc se tě květnové esence mohou dotýkat.

Přemysl Opravář buší do hřídelí svého oře, o kus dál koňskými silami hemží se kapoty. Překročíš páteční tepnu a pojme tě les Kamerál.
Dnes mineš jehličnatý chrám na stezkách skutečných koní, a jak vstoupíš na jižní hráz Krvavého rybníka, cosi tě k sobě přivábí a zastaví. To když zavoní voda vlněná svěžím dechem zeleně, jejíž chuť se mísí s jarem. Tedy přesněji, jaro se mísí s ní. Možná na ni jen pokaždé zapomeneš, i tak dnes voní úplně nově a současně čímsi známě.

Kačležské národní melodie (Česká Kanada vypravuje #4)Za hrází chvíli po poli, překonat tahy koní divokých, a hned je tu JZD. Kravín.
Scénu můžeš vnímat v původním znění bez čehokoli a chceš-li, přivítají tě 80. léta, jež si zde ponechala svá kouzla. Tvůj směr na šířku výběhu přehradí ohradník s ranařským potenciálem. Zpestření i výzva to k pohybovému obohacení postupu. Ovšem zvířata obývající tyto prostory jsou zcela jiného názoru a v dlouhém a místy i rohatém špalíru ti řeknou své. Kravín vs. Poutník 1:0!
Zvolíš tedy jinak a obchvatem překvapíš zírající publikum. 1:1.
Dříve hlavní, dnes již sotva znatelná polňačka hostí sloupy ohradníku, za nímž se jde líp. Jenže překvapivý host do domu vyvolá u zdejších obyvatel spíše rozpaky, a když se celé stádo rozhodne prozkoumat situaci, vyklidíš pole své troufalosti. Kravín vítězí 2:1.
Hypnotická síla hovězího davu působí soustředěně, tak jen zamáváš na pozdrav, že jako dobrý a hle! shromáždění rozpuštěno, vše minulé odpuštěno.

Mezi stromy se polňačka reinkarnuje do formy pro cesty obvyklé a bezpečně tě vede do báječného údolí, co napájí Velký rybník, který dnes obkružuješ. Ruch silnice pomíjí a před tebou oáza jara. Louky, pastviny, osamělé borovice pod Kunějovem a jeho vrchem i vysílačem. Zprávu, která tu zní, přijímáš hned. V celé její pestrosti a výrazu.

V odpověď ze stromů kousek od tebe vzlétne mořský orel kačležský.
Překročíš Koštěnický potok, projdeš prastarý bukový háj a kolem studánky v doprovodu živoucího obrazu sestoupíš až k hrázi Velkého rybníka.

Duby již nahodily fasádní zelenou, co časem tmavne, a vzdušný proud a zase ta vůně od vody dávají okamžiku energii. A tak celým tělem dýcháš a obnovuješ.
Tábor pod hrází roku sedmdesátého má svou základnu na dohled od plošiny. Tajná místa zůstala a i zákoutí, kde stála brána a stany, jsou připravena znovu ožít hrami a napětím.
Za hrází vpravo opouští cesta tuhle Národní přírodní melodii a podél lesa tě vede až nahoru ke kapličce u Kačleh s výhledem na obě strany, kde se Hrutkov a Lískovec i komín Jitky setkávají s Kunějovským vysílačem, Vysokým kamenem a Javořicí.
Pak křižovatka. Vlevo Kačlehy, rovně družstvo, vpravo místa, kam mrkne jen pár očí do roka, kde cesty končí, mizí v houštinách a zničehonic se zase objevují. Staré lesní trasy a ve svazích terasy.
Tudy se vydáš.

Ještě mezi pastvinami přivoníš k hlohu. Připomene ti cosi důvěrně známého, co už je dávno tvou součástí. V té vůni nasaješ esenci dětství. Čas bez času.
Do sedmi let se nasává svět. Pak se o něm začne přemýšlet a učit a nastane oddělení. Oddělení Mezisvět. Návrat zpět může trvat dlouho, květen ale voní, pomůže ti s ním.
Přivoníš a celý svět kolem se najednou probudí a je živý jako kdysi. Obrazy, vůně, zvuky. Šišky borovic, květy šeříků, listy osik, výhledy.
Dřívější oči s jiskrou a dnešní zkušenost přivolají staré známé.
Dětství, dospívání, dospělost jsou následovány čtvrtou etapou. Je jí dítě, které ví.

Opustíš pastviny a les a meze poseté barvami. Úbočí Srního vrchu tě vítá podruhé, spirála dneška se uzavírá. Pozdravíš všechny vrchy českokanadskojavořické a vydáš se domů.

Naposledy ještě přivoníš k hlohu.
Scházíš dolů k Hospřízi, před tebou panorama, co tě ohromí i dojme, a najednou zmizíš.
Blaženost přítomnosti.
Co zůstalo? Jen sebe sama vědomá krajina.
Česká Kanada.

Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: Petr Pokovba

Česká Kanada vypravuje

 je místem, kde promlouvá duše krajiny skrytá v Novobystřické vrchovině, v jihovýchodním koutu okresu Jindřichův Hradec, který je odedávna hranicí dvou zemí, oblastí, kde se potkávají odlišné kultury, různé způsoby života. A přesto v něčem stejné. Utvářejí je rysy krajiny, jež byla osídlena jako jedna z posledních v českých zemích, krajiny, jež  ve své tiché kráse ukrývá mnohé.

ceskakanadavypravuje.cz o ní vypráví.

Česká Kanada vypravuje

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít