V dobách třicetileté války, tak osudných pro náš národ, žil ve Studené, kde se říká Slaměný zámek, zámožný sedlák, který měl dva syny. Ti vyrůstali k radosti rodičů v lásce a spokojenosti.
Brzy však poznali tíhu života a krutost osudu. Nejdříve onemocněla a zemřela matka. Potom byli odkázáni jen na otce a nebylo mezi nimi bývalé bratrské lásky a svornosti jako za matčina života. Což teprve, když ve válečné vřavě, která postihla i Studenou, zahynul i otec! To už jako by všechno štěstí prchlo z jejich domu. Také hospodářství upadalo nejen vinou války, ale hlavně rozmíšek a hádkami mezi bratry.
Neshody vyvrcholily, když jeden z nich se chtěl oženit a žádal polovinu majetku. Nemohli se dohodnout nejen o pozemky, ale i o dobytek a peníze. Často stáli proti sobě, jako nepřátelé s pěstmi zaťatými nebo s napřaženým nářadím, které právě drželi v ruce. Ať rozhodnou zbraně, řekli si oba bratři, když jejich hádky dostoupily vrcholu!
Setkali se na svých pozemcích u lesa před Hůrkou a nastal souboj. V témže okamžiku vystřelili a oba podlehli. Tak umírají společnou smrtí oba bratři, vinou své nevraživosti a lakomství. Lidé pohřbili oba bratry do společného hrobu na místě, kde zemřeli.
Dodnes kámen s letopočtem 1633, který stojí na okraji polní cesty označuje jejich hrob. Připomíná kolemjdoucím, že štěstí nemáme hledat v bohatství, ale v rodinné svornosti. Pozdější majitelé Slaměného zámku postavili v těch místech v lese kapličku svaté Anny. Stalo se tak na poděkování za uzdravení jejich jediného dítěte, dcerušky Andulky. Tomuto romantickému údolí se od té doby říká „U Andulky“.
Zdroj: Obec Studená
