Jedním z nejzajímavějších přírůstků do fondu Ema Destinnová byl v minulém roce bezpochyby lodní kufr, jenž muzeu darovala paní Jindřiška Metzgerová, dcera sestřenice Emy Destinnové.
Ke kufru přidala i vzpomínku: „Já sama si Emu Destinnovou nepamatuji, narodila jsem se krátce po její smrti, ale velice dobře si pamatuji na svou „tetu“ a kmotru Jindřišku Freyovou, Eminu sestru, po níž jsem pojmenována. Maminka mi vyprávěla, že tento kufr doprovázel Emu na jejích cestách. Když k nám přijela, přivezla ho plný divadelních kostýmů, do nichž se mí starší sourozenci mohli převlékat. Kufr i s obsahem mamince věnovala. Vzpomínám si, že když jsem šla na svůj první maškarní bál, měla jsem na sobě jeden kostým z Carmen a kolem pasu šátek se zlatými plíšky. Kostým se však časem rozpadl, stejně jako mnohé jiné.“
Kufr, či spíše cestovní truhla hnědé barvy je vyrobena z lakovaného a tvrzeného lněného plátna zpevněného ohýbaným dřevem a nese název „Featherweight“, což plně odpovídá jejím parametrům, neboť je vzhledem ke svým rozměrům 108x60x60 cm opravdu lehká „jako pírko“. Byla vyrobena ve Velké Británii na počátku 20. století, o čemž svědčí velice dobře zachovalý mosazný štítek s ochrannou známkou „Featherweight Warranted Flaxite Fibre Reg Trade Mark“ a obrázkem ptačího pírka. Uvnitř byl kufr vyložen bílým pruhovaným damaškem, který později z velké části nahradil červenozlatý brokát s liliemi. Tvrzení dárkyně, že kufr patřil pěvkyni Emě Destinnové, odpovídají také pozůstatky papírových nálepek na bocích s nápisy: „Praha Wilsonovo nádraží, Jindřichův Hradec nádraží“, a ručně malované bílé iniciály „D. 2.“ na víku. O kufrech Emy Destinnové se zmiňuje její společnice Marie Martínková v knize Život Emy Destinnové, když popisuje cestu do New Yorku: „Napřed byl vypraven stěhovací vůz plný zavazadel k nádraží, doma zůstal jen kabinní kufr na prádlo po dobu plavby, pak knihy na cesty a nějakou robu. Vedle něho byl toaletní kufr se zlatými soupravami k česání, k manikuře a flakony s drahocennými esencemi.“ Lze se tedy domnívat, že se jedná o jedno ze zavazadel, která cestovala napřed po dráze.
Přestože kufr pravděpodobně procestoval polovinu světa a jeho stáří se odhaduje na více než sto let, je velmi zachovalý, a proto si jej již od minulého roku mohou návštěvníci prohlédnout v Muzeu Jindřichohradecka, v expozici Emy Destinnové na Balbínově náměstí.
Lenka Dvořáková (NOVUM – 8/2021)
Jezuitský seminář (Krýzovy jesličky) – Muzeum Jindřichohradecka