Aktuálně

Lodní kufr Emy Destinnové ve sbírce Muzea Jindřichohradecka

Jedním z nejzajímavějších přírůstků do fondu Ema Destinnová byl v minulém roce bezpochyby lodní kufr, jenž muzeu darovala paní Jindřiška Metzgerová, dcera sestřenice Emy Destinnové.

Ke kufru přidala i vzpomínku: „Já sama si Emu Destinnovou nepamatuji, narodila jsem se krátce po její smrti, ale velice dobře si pamatuji na svou „tetu“ a kmotru Jindřišku Freyovou, Eminu sestru, po níž jsem pojmenována. Maminka mi vyprávěla, že tento kufr doprovázel Emu na jejích cestách. Když k nám přijela, přivezla ho plný divadelních kostýmů, do nichž se mí starší sourozenci mohli převlékat. Kufr i s obsahem mamince věnovala. Vzpomínám si, že když jsem šla na svůj první maškarní bál, měla jsem na sobě jeden kostým z Carmen a kolem pasu šátek se zlatými plíšky. Kostým se však časem rozpadl, stejně jako mnohé jiné.“

Kufr, či spíše cestovní truhla hnědé barvy je vyrobena z lakovaného a tvrzeného lněného plátna zpevněného ohýbaným dřevem a nese název „Featherweight“, což plně odpovídá jejím parametrům, neboť je vzhledem ke svým rozměrům 108x60x60 cm opravdu lehká „jako pírko“. Byla vyrobena ve Velké Británii na počátku 20. století, o čemž svědčí velice dobře zachovalý mosazný štítek s ochrannou známkou „Featherweight Warranted Flaxite Fibre Reg Trade Mark“ a obrázkem ptačího pírka. Uvnitř byl kufr vyložen bílým pruhovaným damaškem, který později z velké části nahradil červenozlatý brokát s liliemi. Tvrzení dárkyně, že kufr patřil pěvkyni Emě Destinnové, odpovídají také pozůstatky papírových nálepek na bocích s nápisy: „Praha Wilsonovo nádraží, Jindřichův Hradec nádraží“, a ručně malované bílé iniciály „D. 2.“ na víku. O kufrech Emy Destinnové se zmiňuje její společnice Marie Martínková v knize Život Emy Destinnové, když popisuje cestu do New Yorku: „Napřed byl vypraven stěhovací vůz plný zavazadel k nádraží, doma zůstal jen kabinní kufr na prádlo po dobu plavby, pak knihy na cesty a nějakou robu. Vedle něho byl toaletní kufr se zlatými soupravami k česání, k manikuře a flakony s drahocennými esencemi.“ Lze se tedy domnívat, že se jedná o jedno ze zavazadel, která cestovala napřed po dráze.

Přestože kufr pravděpodobně procestoval polovinu světa a jeho stáří se odhaduje na více než sto let, je velmi zachovalý, a proto si jej již od minulého roku mohou návštěvníci prohlédnout v Muzeu Jindřichohradecka, v expozici Emy Destinnové na Balbínově náměstí.

Lenka Dvořáková (NOVUM – 8/2021)


Jezuitský seminář (Krýzovy jesličky) – Muzeum Jindřichohradecka

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít