Zdeněk Kryzánek – český herec, spisovatel a dramatik
*31.10.1920 Jindřichův Hradec, +24.12.1975 Praha
Byl jedním z největších českých divadelních herců s talentem od Pánaboha. I kdyby v televizi nenatočil nic jiného než starého sedláka Žalmana v televizním seriálu F.L.Věk, musel by si ho zapamatovat každý, kdo ten seriál viděl. Velmi často se objevoval na českém stříbrném plátně, ať už jako Hejtman Pivo v Markétě Lazarové nebo Pán z Vlkova v Údolí včel Františka Vláčila. Byl nepřehlédnutelný v Kladivu na čarodějnice, Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Bouřlivé víno. Miloval Jižní Čechy, do kterých byl vrostlý stejně jako Petr Vok, jehož monolog ze Zuzany Vojířové rád říkával.
Po válce prožil 13 let ve svém druhém angažmá v plzeňském divadle, kde vytvořil 89 rolí. Rád si vymýšlel a v divadelním klubu a po hospodách vyprávěl příběhy o tom, že jeho pradědek byl rybníkář Kuba, že je posledním potomkem Jana Cimbury, že byl kapitánem na jugoslávské lodi, že s anglickou perutí bombardoval Plzeň. Plzeňští hospodští ho udali za protistátní řeči a Zdeněk Kryzánek se v 50-tých letech dostal před soud. Vedení divadla mu příliš nepomohlo a Kryzánek se přiznal, že je proti socialistickému zřízení. Dostal 3,5 roku vězení a 3 roky zákaz herecké činnosti. Z vězení se dostal o něco dříve jenom díky milosti prezidenta republiky, ale zákaz herecké činnosti mu zkrácen nebyl. A tak se vrátil se do rodného Jindřichova Hradce, kde nejprve rušil hřbitov U Svaté Trojice a vykopával hroby, pak stavěl základní školu a pak se dostal jako údržbář a později i jako průvodce na Státní hrad a zámek. Návštěvníkům vnucoval příběhy o Bílé paní, kterými se bavil. A začal v té době své příběhy psát – nejprve pověsti, pak se pustil do divadelní hry a televizního scénáře Oklamanci o Vilému Slavatovi, Adamu Michnovi z Otradovic a dvou protivnících Burianu Bramhauzskému z Roštejna a Janu Dráchovskému z Dráchova. A konečně rozepsal i své paměti jako Paměti neposlušného herce. Ale v té době už končil herecký zákaz činnosti, a tak se přes Divadlo v Karlových Varech dostal do Divadla Na Vinohradech v Praze, ale protože neměl kde bydlet, odešel do hereckého souboru Filmového studia Barrandov a po operaci břicha zemřel na Štědrý den ve svých 55-ti letech. Více o Zdeňku Kryzánkovi ZDE.
Uctít památku 100. výročí narození Zdeňka Kryzánka jsme se rozhodli audioknihou z jeho Pověstí z Jindřichova Hradce a zároveň připravujeme s podporou Nadačního fondu rozvoje Města Jindřichův Hradec audioknihu Oklamanci, jejíž výroba se zpozdila jenom díky karanténám účinkujících a nemožnosti natáčet dialogy a scény ve více lidech.
Audiokniha Pověsti z Jindřichova Hradce:
Zdeněk Kryzánek miloval historii Jindřichova Hradce, a tak sepsal několik příběhů z dob, kdy se párky necpaly do membrány, nýbrž do ovčích střívek.
1. Dělení růží – Starožitná pověst o erbovní implantaci slavné Růže pětilisté – inspirován zámeckým obrazem Dělení růží napsal Zdeněk Kryzánek pověst nebo apokryf, který úsměvným způsobem zpracovává příběh o tom, jak Vítek z Prčice rozdělil Jižní Čechy mezi svých 5 synů – Jindřich dostal zlatou růži na blankytném poli a k ní Hradec později Jindřichův, Vok obdržel rudou růži na bílém poli a k ní Rožmberk, Vilém bílou růži v červeném poli a k ní Landštejn, Smil modrou růži ve zlatém poli a k ní Stráž nad Nežárkou a levoboček Sezema černou růži ve zlatém poli a k ní Ústí později nazvané Sezimovo.
2. Kňour je méně známá pověst o jindřichohradeckém měšťanovi Kňourovi, který věnoval své jmění na výrobu velikého zvonu a odešel bojovat proti husitům.
3. Bílá paní je méně známá pověst o Bílé paní, kdy jako duch vzbudila pátera Mikuláše Pistoria, aby šel dát poslední pomazání vladaři Jáchymu Oldřichovi z Hradce. Tuto pověst Zdeněk Kryzánek doplnil historkami o Bílé paní, které tak rád vyprávěl návštěvníkům zámku. Více o audioknize ZDE.
Shodou okolností písemnou pozůstalost po Zdeňku Kryzánkovi dostal Antonín Kaška od příbuzných Zdeňka Kryzánka. Část jeho divadelní hry Oklamanci uvedl na Státním hradu a zámku v Jindřichově Hradci. Pověsti a paměti přepsal a zveřejnil na internetu. Paměti byly na pokračování zveřejněny i v tisku.
Antonína Kašky