V listopadu loňského roku převzala ředitelskou štafetu Hospicové péče sv. Kleofáše Irena Kalná. Navazuje na práci Petry Brychtové, která hospic v roce 2013 založila. Jako ocenění její poctivé a nesmírně smysluplné práce získal hospic 14. ledna 2020 v pražské Malostranské besedě 2. místo v prestižní anketě Neziskovka roku 2019. Nové paní ředitelce jsme položili pár otázek:
Co pro hospic získané ocenění znamená?
Ocenění je pro nás velikou poctou, už jenom proto, že uchazečů o něj bylo veliké množství. V neziskovém sektoru se jedná o skutečně prestižní cenu, která pro nás znamená několik věcí. Zaprvé je potvrzením, že ve svém vývoji jdeme správným směrem. Zadruhé jsem velice vděčná za to, že naše téma nemocí, umírání a smrti má prostor se prezentovat i na tomto fóru. Líbilo se mi, že mezi soutěžícími panoval hezký duch soudržnosti, což je možná i odezva na společenskou atmosféru doby, kdy je neziskový sektor pojistkou zdravé občanské společnosti.
Jak dlouho v hospici již působíte?
Já jsem byla pozvána pracovat ve sv. Kleofáši na začátku roku 2016, nastoupila jsem v únoru jako sociální pracovnice do velmi malého kolektivu o pěti členech.
V jaké kondici jste jej převzala?
Přebírala jsem středně velkou organizaci, kterou tvoří jádro 16 lidí. Všechny zaměstnance, které hospic v současné době má, tak to je přes 30 členů týmu. Převzala jsem úžasný tým s lidmi, kteří jsou na správném místě a mají otevřené srdce pomáhat druhým.
Kromě péče o klienty na sklonku života nabízíte i jiné služby, jaké?
Vedle zdravotní sociální služby, kterou je hospicová péče, nabízíme další tři sociální služby. Jednou je odlehčovací služba, kdy jezdíme do rodin, kde její člen potřebuje pomoci, je omezena jeho soběstačnost ať již nemocí nebo věkem. Pomáháme rodině, aby mohla zvládnout ten balanc mezi prací, péčí a také péčí o sebe samé. Další službou je osobní asistence, kde pomáháme lidem, kteří jsou omezení nemocí, stářím nebo zdravotním postižením, aby si mohli užít ten svůj život tak, jak chtějí a potřebují asistenci někoho druhého. Třetí službou je poradenství, kde se zaměřujeme na pomoc především pečujícím, velkou část této naší klientely tvoří lidé pozůstalí. Provozujeme také půjčovnu kompenzačních pomůcek.
V poslední době úspěšně rozvíjíte spolupráci se zdravotními pojišťovnami. V jaké jste fázi?
To je jedna z našich velkých radostí a byl to jeden z našich cílů již od založení hospice, aby byla naše péče zahrnuta do veřejného zdravotního pojištění, což začalo být v naší republice možné od ledna 2018. My jsme v druhé polovině loňského roku splnili podmínky, které zdravotní pojišťovny k uzavření smluvního vztahu mají, a v současné době jednáme se šesti zdravotními pojišťovnami. Máme uzavřenou smlouvu s Pojišťovnou ministerstva vnitra, jednáme se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, kde každým dnem očekáváme, že se ve schránce objeví smlouva k podpisu. Také máme uzavřenou smlouvu s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou. Se třemi dalšími jednáme.
Co je na Vaší práci nejtěžší?
Nemohu říci, že na mojí práci není nic těžkého. Pro mě osobně je nejtěžší udržet si rovnováhu mezi mým pracovním a osobním životem. Ve své práci vidím veliký smysl, moc mě baví a je veliké nebezpečí pro mě, že by mi zabrala celý můj život. Vím ale, že by to skončilo tak, že by mě přestala bavit.
A co Vás naopak nejvíce těší?
Jednoznačně lidé. Jsou to naši pacienti s úžasnou škálou jejich životních příběhů, do kterých můžeme alespoň na chvilku vstoupit. A jsou to také lidé v našem týmu. Jsem nesmírně vděčná, že mohu pracovat s tak úžasnými lidmi.