Zelenej šerif nosí kolty proklatě nízko, je to tvrďák, neohrožený strážce veřejných prostranství a neúnavný bojovník za jejich zkulturnění. Má oči otevřené a píše o tom, co vidí, s ledovým klidem dá neotřele najevo, kdo se kde úplně utnul a stejně tak, co jeho oku lahodí.
Proto je nám ctí našim čtenářům oznámit, že dobrodružství Zelenýho šerifa budou ode dneška pravidelně součástí hradeczije.cz. Zelenej šerif je tu a s ním přichází zákon!
Povídání o kytkách není pro všechny. Upřímně. Zajímá nanejvýš čtenáře Zahrádkáře a posluchače Receptáře. Co má takováhle věc co dělat na internetovém portálu o jindřichohradecku, že jo? A právě, že jo. Podíváme se na ty naše jindřichohradecké kytky očima jednoho z nich…Zelenýho šerifa. A bude to nejen o kytkách, ale taky o stromech, keřích a vůbec o zeleném veřejném prostoru. A hlavně o našem městě, které, ať ho máme rádi sebevíc, v tomhle kulhá na obě nohy.
Takže Lesson One: Stromy ve městě.
Stromy jsou velký, jsou nejvíc vidět a vzbuzují největší vášně. Jedno je jisté. Ve městě je potřebujeme čím dál víc. Z jedné strany na nás míří globální oteplování a z druhé připlouvají tepelné ostrovy. To je bez debat. Dokonce na to máme odborníky, kteří dokážou velice efektně přepočítávat chladivý efekt stromů na klimatizace a mrazáky. Ale co když se mrazáky rozbijou? Taková věc se stane hned. A když se kouknu ve městě kolem sebe, vidím samý rozbitý mrazáky. Máme tu staré dosluhující kousky z minulého a předminulého století, u těch se s poruchovostí tak nějak počítá. Ale pak tady máme taky adepty, kteří horko těžko překlepali dvouletou záruční lhůtu a jsou na odpis. A to je právě ta past, do které po hlavě míříme. Až staré doslouží, nebude tu nikdo, kdo by je nahradil.
Jak je tohle možný? Úplně normálně, takhle to totiž funguje všude, kde berou zeleň jako automatickou součást města, o kterou se nemusí nikdo moc starat. Zeleň bohužel není automat ani perpetuum mobile. Stejně jako ledničky fungujou na elektřinu a auta jedou na benzín, tak zeleň ve městě jede na MZI. Ne, není to nějaké speciální nukleární palivo budoucnosti. Je to mnohem prozaičtější. Jedná se o modro-zelenou infrastrukturu. To je taková síť v podzemí, vyrobená z různých frakcí kamene, substrátů a jiných inovativních hi-tech materiálů, jako jsou třeba voda a vzduch. Na tuhle síť jsou na povrchu připojené stromy, jako žehlička do zásuvky.
V Německu tomu říkají „Schwammstadt“, tedy město jako houba. Samozřejmě ne ta v lese, ale houba na mytí, kdo se myjete, tak pravděpodobně tušíte, jak funguje. Pod povrchem zpevněných ploch ve městě jsou prostory tvořené touhle imaginární houbou, tedy pórovitou strukturou plnou vzduchu a prostoru pro kořeny. Tahle hmota vcucne dešťové srážky a stromy, které jsou na ní napojené, si vodu pěkně nasávají, lebedí si, rostou a chladí naše ulice. Idylka, takhle by to mělo být. Žádná voda do kanálu a zelené svěží stromy. Ani to není tak příšerně drahé, jak se nám kde kdo snaží nabulíkovat. Cena je srovnatelná s jakoukoli jinou městskou infrastrukturou a výhody do budoucna jsou slovy medvídka Pú „úplně fantasmagorické“.
Jenže my tady u nás v ulicích a na náměstích takovou síť bohužel co? No přece nemáme. My tu zacházíme se stromy jako s dekorací, kterou píchneme do asfaltu, a pak se hrozně divíme, že to nefunguje a neroste a kdo za to může…a tak dále. Zkrátka když není šťáva, tak to nepojede. Chvíli to možná může vypadat, že je všechno v oukeji, ale není. Ve skutečnosti nám stromy začínají odumírat už při výsadbě. Některým to může tohle umírání trvat rok, jiným deset nebo patnáct let. Takže až příště půjdete po Masarykově náměstí a uvidíte stromy, co jsou stejně malinké už dvacet let, můžete vzít jed na to, že neviditelná podzemní houba nefunguje, lépe řečeno, že tam vůbec není. Zní to jako sci-fi, ale ona normálně v přírodě funguje sama od sebe a zadarmo. Ve městech je to samozřejmě jiný kafe. Asfalt, beton, kompletně zpevněné nepropustné povrchy, všechna voda svedená do kanalizace. Podloží zhutněné do tvrdosti diamantu s nulovou absorpční schopností pro vodu. O vzduchu raději nemluvím, protože i na Měsíci je ho víc než pod dlažbou v Klášterské ulici. A jestli je navrchu asfalt nebo něco co se tváří jako trávník, je už potom úplně fuk.
V Jindřichově Hradci se nepochybně chystá hromada stavebních akcí a vsadím svůj klobouk, že žádná z nich s plnohodnotnou zeleno-modrou infrastrukturou nepočítá. Proč? Protože to nejde a basta. Do budoucna by se mi hrozně líbilo, kdyby se u stavebních akcí začalo přemýšlet o tom, jak to udělat, aby se tohle řešení, v jiných městech už naprosto běžné, dalo realizovat i u nás. A ne naopak vymýšlet důvody, proč to nejde. Protože bez toho budou stromy pořád jen krátkodobá dekorace, chcípající před očima.
Ale abychom neskončili v úplné deprézi, tak můžu slíbit, že Zelenej šerif se po malých krůčcích posunuje od keců k činům, ale o tom zase příště…
Michaela Zudová
