8.5 C
Jindřichův Hradec
29.03. 2024
Články

Srí Lanka – Púdža v chrámu Buddhova zubu a nenasytný mnich (cestování s Kateřinou Duchoňovou #8)

Po návštěvě hlavního města Srí Lanky Colomba jsme se rozhodli vycestovat vlakem do více historického města Kandy ve vnitrozemí. Lístky na vlak je tady možné koupit celkem snadno a oproti Indii máte místo celkem zaručené, ve vlaku se nemusíte tísnit s tak velkým množstvím lidí a máte pěkný výhled do krajiny, i když dobrodružství je to o něco menší. Město Kandy je poklidné, obklopené zelenými kopci, ve městě je uměle vytvořené jezero a ve staré části i úzké, propletené uličky, kde můžete zblízka pozorovat život místních lidí. Ubytování se tu dá, alespoň mimo hlavní sezónu, najít také bez potíží. My jsme si nic nezajišťovali předem a hledali až na místě. Majitel hostelu s pěkným vnitřním dvorem byl celkem zběhlý obchodník a neustále nám nabízel nějaké výlety za ty nejlepší ceny s tím, že tady nic není nemožné, ale s ubytováním jsme byli spokojeni.

Současné jméno města Kandy je odvozeno ze sinhálského “kande uda rata“ = město v horách. Mnoho Sinhálců město dosud nazývá Maha Nuwara – Velké město, tak se jmenovalo až do 18. století. Bylo hlavním městem Sinhálského království až do r.1815, kdy si ho podmanili Britové.

Druhý den po příjezdu se vydáváme k hlavní místní atrakci a posvátnému buddhistickému místu, chrámu Dalada Maligawa. Říká se mu také chrám Buddhova zubu. V minulosti pouze ten, kdo měl v držení tuto relikvii, měl nárok na trůn.

Hned vedle chrámu je také pěkný koloniální kostel sv.Pavla z červených cihel, který někdy poskytuje více klidu než pověstný chrám s proudícími davy poutníků a turistů. Všude kolem chrámu jsou stánky se soškami Buddhy v různých velikostech a barvách a jiné stoly se zase prohýbají pod květinovými obětinami. Ty už do dálky nasládle voní. Takové množství květů lotosu a plumerie se jen tak nevidí.

Do chrámu se prochází bezpečnostními kontrolami a musíte mít zakrytá kolena, ramena a šaty by neměly být průsvitné. Potom už můžete po písčité cestě pokračovat dál. Pomalu se začíná schylovat k podvečerní ceremonii a zatím si procházíme venkovní svatyně před hlavní budovou chrámu se zlatou střechou. V bezprostřední blízkosti jsou Vishnu Devale, zasvěcený bohu Višnu, který je zároveň strážcem převážně buddhistické Srí Lanky nebo Natha Devale ze 14.století obklopený posvátným stromem boddhi. Lidé poklekají na schodech chrámů nebo před stúpami, jsou pohrouženi do sebe a neruší je ani křik pobíhajících dětí, krákání všudypřítomných havranů nebo kokrhání zatoulaného kohouta. V některých svatyních můžete obdivovat sochy Buddhy, hinduistických bohů, malby na zdech nebo se zaposlouchat do zvuku bubnů a zpěvu manter. Na město začíná padat soumrak a v celém areálu se začínají rozsvěcovat svíce. Rozložitý strom boddhi je ověšený modlitebními vlaječkami, lidé k němu pokládají květiny a obchází ho dokola. Jeho původní výhonek měl snad pocházet z původního stromu, pod kterým Buddha dosáhl osvícení.

 

Pro tradiční buddhisty na Srí Lance umění zacházet s obsahy mýtů, schopnost zvládat situace, jež jsou jimi znázorněny, a vyznat se ve stavech mysli znamená víc, než víra v jejich obsahy. Buddhovo učení, Dhamma, není ani náboženskou vírou ani filosofií — v západním slova smyslu. Dhamma je praktickou metodou vedoucí ke svobodě mysli zvané Nibbána. Nibbána znamená osvobození se z opakovaných cyklů poškozování sama sebe a svých bližních, z cyklů zvaných samsára. Toto původní Buddhovo učení Dhammy bylo ve třetím století před naším letopočtem přineseno na Srí Lanku z Indie a o dvě stě let později zapsáno v jazyce páli.

Pomalu se v chrámu začíná schylovat k pravidelné každodenní ceremonii tzv. Púdže. Lidé se srocují na schodištích, vycházející měsíc se zrcadlí v hladině blízkého jezera a venku hoří svíce a ohně. Z útrob chrámu se začíná ozývat bubnování a troubení, celé místo začíná mít magickou atmosféru.

Hudebníci jsou ve vstupní hale v tradičním oblečení, zvuk nástrojů se rozléhá po celém prostoru podpíraném žulovými a dřevěnými bohatě zdobenými sloupy. Nahlížíme do jedné z menších přilehlých místností a rozložitý mnich nám ukazuje svitky s posvátnými texty. Potom vystoupáme schodiště do horního patra. Vše je tu obložené dřevem, pod baldachýnem na konci chodby opět trůní sochy Buddhy, kolem nich sloní kly, květiny a svíce. Uprostřed se hromadí lidé s květinovými dary a upírají zrak na schránu s Buddhovým zubem, ten samotný není vidět, jen svrchní zlatá schrána. Pod ní je jich ještě dalších šest, aby byla vzácná relikvie opravdu dobře chráněna. Oči přítomných svítí radostí a nadějí, dosáhli cíle své poutě.

Dnes tu neprobíhají ty největší letní slavnosti, ale i každý všední den je návštěva chrámu silným zážitkem.

V Kandy se v létě každoročně odehrává proslulá Esara Perahera, která zároveň oslavuje Buddhův zub a vzývá bohy deště. V čase této slavnosti se mezi čtyři svatyně zasadí dřevěné kůly z posvátného stromu a každý den se potom kolem jednotlivých kůlů konají procesí vedená kněžími různých božstev za účasti tanečníků a bubeníků a také se nosí baldachýny se symboly bohů. Slavnost potom pokračuje dalších pět dnů procesími vycházejícími z různých chrámů. V průvodech jsou nazdobení slonové, přičemž ten s největšími kly nese schránu s Buddhovým zubem.

Po odchodu z chrámu se ještě chvíli touláme v postranních uličkách, chceme se vzdálit veškerému ruchu a užít si klidu horké noci. Vidíme po cestě ještě jeden menší hinduistický chrám, podél vnitřního dvora je ochoz s obrázky nejrůznějších bohů. Některé jsou osvíceny barevnými žárovkami. V jednom rohu se skupinka lidí pokouší zažehnout oheň, nejspíš, aby si na svou stranu získali přízeň jednoho z panteonu bohů. Jdeme dál, uprostřed se možná překvapivě tyčí socha Buddhy, opět se tu prolíná buddhismus s hinduismem, což je nám sympatické. Pod nohy se nám motá kočka. Za chvíli se ve dveřích opodál objevuje mnich v oranžovém rouchu a pokynutím nám naznačuje, abychom přišli blíž. Vesele nás vítá a zve nás k rozhovoru a na večeři. Jsme trochu na rozpacích. Usadí nás na lavici, odříkává mantry a uvazuje nám na ruku náramky. Potom vytahuje ze zásuvky bloček a ptá se, kolik přispějeme na provoz chrámu. S menšími částkami očividně není spokojen. Ukazuje nám pečlivě vedený seznam turistů, kteří přispěli stovkou dolarů nebo i více. Dáváme mu pár drobných, kamarádka květinu a odcházíme s ještě většími rozpaky. Před chrámem hlídkuje místní policista, s pobaveným úsměvem nás sleduje a ptá se, kolik jsme dnes přispěli. Pojetí víry a sebeosvobození ducha může mít i tady na Srí Lance různé podoby.

Kateřina Duchoňová




Autorka Kateřina Duchoňová pochází z Jindřichova Hradce a pracuje jako psychiatrička v Ústřední vojenské nemocnici Praze, věnuje se zároveň psychoterapii a částečně i výzkumu. Nabízí psychoterapeutickou pomoc také imigrantům prostřednictvím sdružení In Báze. Zajímají ji lidé z rozmanitých kultur, jejich příběhy a tradice. Pracovala jako dobrovolnice v západoafrické Guineji a během studia medicíny stážovala v nemocnicích v Egyptě a Libanonu. Je členkou organizace Wontanara, která se zabývá rozvojovou pomocí Guineji – především adopcemi na dálku. Zajímá ji literatura, cestování, historie, kultura, zvláště výtvarné umění, snaží se být užitečná ostatním v rámci dobrovolnických aktivit, je to vždy velkým obohacením i pro ni samotnou.