Aktuálně

Staňkovská pomezí (Česká Kanada vypravuje #12)

Staňkovská pomezí (Česká Kanada vypravuje #12)

Jedno z posledních říjnových odpolední začíná v nejsevernější časoprostorové destinaci na­šeho jižního souseda. Vůně listí, borovic a bříz naplňuje okamžik vzácnou skutečností, která zvýrazňuje kulisy místa – zmizelou osadu Nové Mlýny, bývalou rotu pohraniční stráže a z ní hotel, také opuštěný. Hřejivá nálada a zpěv na veselých frekvencích přichází shůry.

Proplétáš se mezi mechem pokrytými rozvalinami a už je tu Koštěnický potok. K jeho překlenutí jsou na výběr dva mosty, menší z nich ale slouží už jen jako artefakt minulosti – bez přístupových cest je připomínkou dávných kroků dávných obyvatel. Bublající potok tvoří hranici, kterou se už věky snaží odplavit. I přes drobné úspěchy je však jeho efektivita stále tak trochu na vodě.
Od severního bodu česko-rakouského přátelství vede dál už jen pěšina postupně se rozpouštějící v rašelinném světě plovoucích drnů a trav.
Najednou uslyšíš něco, co je ještě vzácnější než čas: to tě vítá bezletová zóna ticha přírodního parku Homolka-Vojířov. Bude tvým průvodcem až do setmění.

Prodíráš se k severu, kde tušíš existenci vychozených tras, a na nich pak potkáváš kamenné památníky a poutní místa, jejichž význam se také již rozplynul. Kromě jednoho se zprávou jdoucí napříč dobami – Schullerova kamene. Pravý důvod jeho přítomnosti je zahalen mystikou a tajemstvím, i datum vytesané v žule je snad sto let za událostmi, které připomínají Pavla Schullera z Dobré Vody u Číměře. Ať tak či tak, podobná znamení vnáší do krajiny zvláštní rysy a hloubku lidství.
Za zatáčkou se k tobě jako vystřelený šíp přiblíží podezřele přímočará lesní rovinka. Pod nohama tmavě modré kameny jsou asfaltovým odkazem doby signální, kdy projíždějící vojenská technika a kluci z PS rot bránili potoku v jeho snaze o svět bez hranic. A tak kráčíš po třiceti letech ponechaných osudu; kolem planin, kde borovice ustupují rašelině, jež asociuje blížící se Třeboňsko. Tady zahajuje svou misi rybník považovaný od samého počátku existence názvu oblasti za jeden z nejvýraznějších symbolů České Kanady. Nejdelší v republice, zadržující nejvíce vody.
Namísto rybníku spíš Staňkovská přehradní nádrž či jezero, a chceš-li jej obejít, půl den bude tak akorát.

Lesy jsou protkané nití pěšin a cest, co křižovatka, to pestré možnosti, kam můžou tě vést!

Klasická dvoukolejná, doposud s jistotou vedoucí tvé kroky, se u přehrady z padlých dubů mění na úzkorozchodnou a sotva znatelná stezka se brzy dotkne jezerních břehů. Kopíruje jeho fjordy a ukazuje říši vodních krás.

Stále ještě existují tajná místa. Na samé hranici, již na druhém břehu vymezují patníky a cedule Achtung Staatsgrenze. Pak narazíš na cestu obvyklého vzezření. Ukáže ti Markétské polesí s jeho haj­nicemi, pohraničními policiemi na triangulačních planinách v jinak monolitickém stromoví a přes jeden z přítoků nasměruje tvé odpoledne k jihu. Hvozd se rozestoupí a památné duby i lípy, vůně krajiny, podzimních ohňů a vyhlídka k Novohrad­ským horám daleko na jih vyšlou zprávu, že Staň­kov je už za rohem. Pohlédneš do tváře země pod bukovým pralesem a víš, že je nová.
Drobná obec je ze tří stran obklopena vodou. S pokračujícím během roku utichá i turistická těžba jinak celkem vyváženě zakomponovaná do části jezerního světa. I rybník si k tomu řekl své – vydatný zdroj kačležských vod z chystaných výlovů na horním toku Hostice zaplavil chaty i dětská hřiště u jižní hráze. Sezóna uzavřena.
Na valu mezi Špačkovem a Staňkovským se vrátíš v pomezní hvozd. Můžeš se v něm procházet hodiny a potkáš jen zlátnoucí les, Poledníko­vý kámen a lomy. Tady je snadné žít. Opustit svůj příběh a naladit se na celek.

Zapadající Slunce prozáří okamžik večera a ty, blaženou samotou Rottaler Forstu, přes Rubitzko­teich, Meridianstein, dojdeš až k nejsevernějšímu rakouskému zámečku pod horou Weissenberg. Soumrak a jedinečnost k tobě budou moci opět promluvit a ty se vrátíš domů.
Víc, než se kdy dalo čekat.

Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: Petr Pokovba

Česká Kanada vypravuje

 je místem, kde promlouvá duše krajiny skrytá v Novobystřické vrchovině, v jihovýchodním koutu okresu Jindřichův Hradec, který je odedávna hranicí dvou zemí, oblastí, kde se potkávají odlišné kultury, různé způsoby života. A přesto v něčem stejné. Utvářejí je rysy krajiny, jež byla osídlena jako jedna z posledních v českých zemích, krajiny, jež  ve své tiché kráse ukrývá mnohé.

ceskakanadavypravuje.cz o ní vypráví.

Česká Kanada vypravuje

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít