Probuzení. Svěží dech borovic a vod rybníka. Čerstvé letní ráno s vyhlídkou na azurový den a nad hlavou putující nebe. Láska na první pohled.
Scenérie krystalického ticha jen občas zdramatizovaná anatomií horních cest dýchacích obyvatelů chatové osady na břehu dalšího z výjimečných rybníků – Komorníka. Jeho vodní svět propojuje souběžně s hlavní silnicí dvě města červenou nití. Nenápadně, ale pevně a trvale. Kunžak a Strmilov, svými osobitými povahami zcela odlišná místa, se stávají blízká právě tady kousek za hrází v polovině úzké avšak celé tři kilometry trvající hladiny.
Noc zdravě bezesná se přetavila v ráno plné šťavnatého potenciálu typického pro každý prázdninový den – jeho vývoj je ve hvězdách, přesto se věci dějí naplno a ty funguješ stejně tak.
Použitá širáková metoda přeskoku do nového dne je nyní jiskřivější. Divočáci, pumy i bizoni však pro dnešek zůstali ve svých lovištích a pastvinách. Na západním břehu klid.
Stačí zlomek vteřiny. Rozhodnutí či spíše vyslyšení okolností tě ze spacáku vytáhne ven a opět zjišťuješ, jak voní léto. Tisíce bílých řebříčků se v ranním éteru potkávají s lučním kvítím všeho druhu, výraznou součástí výsledného mixu jsou pole nalevo od cesty k Budkovu.
Malý návštěvník 1. třídy ZŠ by bez okolků správně pojmenoval doposud statické klasy, tvoje mysl však může na zlatavé dílo člověka a přírody civět hodiny a přesto jí zůstane odpovídající floristická klasifikace utajena. Pšenice vypadá jinak, ale víš to jen proto, že před pár dny nastala podobná situace a souročenství přátel a kolegů se radilo se sítí, co že to teda vlastně na tom poli je. Bezradně. Ječmen či žito???
Raději opustíš snahy o přiřazení písmem a jmen k živé skutečnosti a jdeš dál. Obilné zlato bude vonět i tak, letně českokanadsky.
Na severovýchodě se ladně vyjímá Javořice a shlíží na své časné obdivovatele.
Scházíš k Budkovu. Ves tě odmění svou hovorností a původností. Je milá a mile svá. Na jejím konci potkáš v zatáčce žluté turistické značky další zrcadlo dob. Jedno místo, tři transformace.
Byla to tvrz, pak sýpka a teď byty. Fortifikace-sklizeň-domov. Pozoruhodné přeměny v proudu času. Co přijde dál, kdo ví. Ty však ano – tunel křovin a džungle na břehu Hejtmana.
Běžecká etuda ochrání před hmyzím královstvím a nad lesem tě zdraví řopíkatý betonový kamarád, bunkr. Známá cesta kolem strmilovského místa spočinutí duší pokračuje na hlavní a dál do obou měst. Jenže! Co by to bylo za výpravu bez objevů. Tak opusť pěšinu a dovol loukám představit ti nová území.
Pod strání tušíš Hamerský potok, cesta se rozplývá v cípu posledních udržovaných travin, a pak už jen souhra náhod a intuice. Ty vedou vždy najisto. Překročíš obchvat, který městu pomohl znovu nalézt sám sebe, a se srdečnou vřelostí už zbývá jen zvolat: Strmilove!
Laskavý a drahý mnoha očím tu stále je a nabízí svůj ruch i klid. Tajná zákoutí, opuštěné schody, Obcizna, kostely i fary, hřiště, školy i diskoškoly, jednoty, jzd a vůbec vše, co k takovému městu patří.
Náměstí se probouzí a jeho již tak poklidná tvář je ještě umocněna silničně budovatelskou aktivitou. Pokračující zákazy vjezdu vyrábějí pěší zóny na místech, kterým to svědčí a prospívá.
Potom mlýn a pěšina, další bunkr a už se prodíráš vzrostlou kukuřicí. Ranní popcornová koupel osvěží i vlákna tvého oblečení a jak překročíš silničku do Leštiny přenecháš kurz zas krajině a osamělá polňačka tě svým pozvolným způsobem navrátí k dnešnímu doma. Prázdninové ráno nad Komorníkem, jehož hladina stále čeká na první zčeření; krátká, zato mohutná hráz břízami porostlá a prchající zajíc, jehož rychlost i svoboda pohybu jsou inspirující.
Tak běž a raduj se. Červenec je v plné síle a den teprve začíná!
Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: Petr Pokovba