Do 15. října probíhá v prostorách zrenovovaného zámku Dobrohoř výstava německého umělce Andrease Kuhnleina s názvem Vzhled a Bytí. Jde o jedinečnou příležitost seznámit se s dílem tohoto evropsky uznávaného sochaře i v rámci výletu do malebné oblasti České Kanady.
I když Kuhnleinovo jméno je v Čechách známé spíše odborné veřejnosti než laikům, tento umělec má za sebou již více než 200 výstav v 16 zemích světa. Řada z nich při tom proběhla pod taktovkou předních evropských galerií. Soukromá galerie ve Starém Městě pod Landštejnem, sídlící v prostorech dobrohořského zámku, se rozhodla dílo něměckého sochaře představit jako první v Česku.
Andreas Kuhnlein (* 1953) se prosadil v uměleckém prostředí navzdory tomu, že nemá žádné odborné umělecké vzdělání. Pochází ze starého rodu bavorských sedláků a vyučil se truhlářem. Nepřekvapuje proto, že ačkoliv v počátcích své tvorby tvořil z kamene a bronzu, po čtyřech letech přešel na dřevo. „Dřevo jako materiál mi vyhovuje zejména proto, že má s námi lidmi hodně společného. Prožitý život lze odečíst z letokruhů stromu, ale i na lidské tváři. Zaměření na lidi, jejich snahy a neúspěchy, jejich průšvihy i jejich naděje, to vše je nevyčerpatelnou zásobárnou témat,“ vysvětluje Kuhnleim.
Ačkoliv se jako profesionální sochař na volné noze živí už 38 let, předchozí pracovní dráha Andreasa Kuhnleina působí dobrodružně. Devět let, kdy pracoval v policejních službách zásadně olvivnilo jeho tvorbu, v níž často zpracovává hluboká filozofická a historická témata. Na výstavě najdeme například díla s názvem Vzhled a bytí, Úzký bod, Koruna stvoření aneb pomsta zvířat, Imperátor, Postranní pohled, Vím, že nic nevím a další. Sochy se vyznačují drsným povrchem, který odkazuje na tři zásadní věci: brutalitu lidí vůči ostatním lidem a přírodě, zranitelnost a křehkost lidí a lidskou pomíjivost, jako ústřední pravdu lidské existence. „Nasazení v 70. letech při velkých demonstracích proti jaderným zbraním a operace v rámci pronásledování teroristické skupiny RAF mi objasnily, že lidé v extrémních situacích se mohou vymknout kontrole a jejich chování se může stát nepředvídatelným,“ rozkrývá citlivě a skromně působící sochař. Ještě k jeho práci se dřevem: ačkoliv má vlastní les používá pouze stromy, které byly pokáceny bouří nebo stromy nemocné.
Uspořádat výstavu Andrese Kuhnleina v Čechách bylo už dlouho přáním jak milovníků moderního sochařství u nás, tak samotného umělce. „V první řadě je pro mě důležíté podílet se aktivně na kulturní výměně, ale kopcovitou krajinu České Kanady – kterou znám díky tomu, že jsem byl několikrát ve Slavonicích- mám navíc rád,“ ozřejmuje Andreas Kuhnlein na závěr.
Další výstavy na Dobrohoři
Na zámku Dobrohoř můžete shlédnout mimo jiné i výstavu díla Šárky Radové s názvem „Být sochařkou je krásná práce…“ a výstavu z posledních prací Ivana Ouhela a jeho manželky Evy Adamcové. Zejména práce Evy Adamcové jsou i pro poučeného návštěvníka velkým překvapením.
Zámek Dobrohoř
Drobná klasicisntní stavba je hezkým příkladem panského obydlí v rámci šlechtického velkostatku. Zámek byl roku 1847 přestavěn z pivovaru, který byl v místě postaven po roce 1830. Samotná budova sloužila po válce potřebám místního velkostatku a postupně chátrala. Nejvíce v prvních letech 21.století a to až do roku 2013, kdy se noví majitelé pustili do náročné a citlivé rekonstrukce. Jelikož nechtějí, aby Dobrohoř sloužila jen jako muzeum snaží se najít nový smysl existence tétio památky. Kromě poskytování ubytování, provozování kavárny a občerstvení je to právě organizování kulturních akcí, výstav umělců, koncertů, divadelních představení, ale i spolupráce s místní školou a místními řemeslníky.
Více info: