Aktuálně

Ztráty a náhody (Česká Kanada vypravuje #5)

Grametten. Pohraniční stráže, závory a pasové kontroly. Běžný to jev po mnoho let se vytratil, když začal se spojovat svět.

Jenže dnes u jižní strany Grenzschutz-Polizei a plácačky, které si namátkou vyberou kohokoli a prověří jeho papírové kvality. Do takto chráněného prostoru vstupuješ bez karet, pasů i občanek, a už z dálky zdravíš Hallo a Grüß Gott. K proclení nic. K sousedům převážíš jen zkušenost české části České Kanady. Její transfer je s úsměvem povolen a mezi sebe tě přijímají samoty, které si vytvářejí svůj vlastní druh ticha.

Ztráty a náhody (Česká Kanada vypravuje #5)Dům č.p. 32 při hlavní silnici, pro dnešní svět dávný a opuštěný, je jeho poslem, který inspiruje rakouské pohraničí. Kudy však dál?

Náčrtek trasy si doma v hlavě nakreslíš letmým pohledem do mapy, teď jsi ale v terénu a jeho plasticita a intenzita ho brzy rozpustí. Čím míň dané území znáš, tím rychleji. Jižní výběžek Novobystřické vrchoviny je nakloněn objevitelskému nadšení, i přes svou zeměpisnou blízkost sem dosud vedlo jen málo pěších cest!

Na kraji lesa se směr nabídne sám a silnička k západu mění tvůj kurz. Z otevřených vrat na tebe vyběhne psí kontrolór – vždycky to dobrodružná chvíle charakterizovaná otevřenou budoucností – jeho supervize však záhy končí s tím, že on už to tady dobře zná, že putuj si sám. A tak putuješ a dole u vodárny tě pohltí les a s ním přeživší ticho pohraničí, které tě přivede na dohled patníkům oddělujícím lidi od lidí.

Ztráty a náhody (Česká Kanada vypravuje #5)Krajina přebývá v kontinuu a zlomy historie jsou jí vzdálené. Přesto i ona nese její stopy – můžeš je pozorovat, když se vlnobití rakouských polí tříští o borovicové útesy české strany. Pojednou střechy a horní Griesbach ti ukáže tvář ČSSR 80. let. Zde, čtyři sta metrů od hranic, je to více než symbolické. Země šumí a v hlasu zlatých klasů zní ozvěny všech těch let.

Rozpustilá malebnost letního dne prodchnula vesnici na konci jižního světa a jen křovinořez kosící vzrostlé porosty u kaple připomíná, že tady se pracuje. A pracuje hodně a trvale, protože malozemědělství takové vždy bylo a je. V každé obci i samotě vozy, stroje, nářadí potřebné k práci na poli, drobné i rozlehlé statky svědčící o vztahu ke krajině. Jsou obrazem silného spojení se zemí, která již po generace prospívá člověku a on jí. Křehké balancování. Alttürnauhäuser. Na kopci kaplička a dole na křižovatce končí to málo, co o těchto místech snad ještě víš. Vstupuješ do údolí Kastanitzer Bachu, do nového světa.

Ztráty a náhody (Česká Kanada vypravuje #5)Fascinující proměna vědomí, excitace na nejvyšší úroveň pozornosti a otevřenosti. A už to začíná! Vpravo nacházíš roubenku – v celé vrchovině jich zůstalo jen pár – a můžeš pozorovat kontrastní barvy stanového apartmánu, jenž je v duchu rozmanité pohraniční estetiky bez ladu a skladu přilepen přímo k objektu minulých staletí. O kus dál vzhlíží k nebi květy slunečnic a za nimi a zatáčkou u bývalého mlýna snad vejdeš do Údolí Slunce. V něm rybník, restaurace a penzion, to všechno elegantně zakomponované jedno v druhé. Sonnenhof hned láká k příštím návštěvám.

Ohromení a překvapení způsobí, že tvá domácí mapová skica v mžiku odletí a za stodolou, kde se z jedné cesty stávají dvě, zapomeneš plánovaný směr. Doprava s potokem asi do Litschau, doleva do kopců kdo ví kam. Vnitřní nápověda říká: nahoru. Za tebou mizí výstavnost a s ní se ztrácíš i ty. Ve světě bez příkras, v přirozené kráse opravdovosti. Šálek tvého vědění o území na východních březích potoka je zcela prázdný a bloudění se stává hrou. Tohle znáš – stačí se odevzdat dění a ono tě přivede na správná místa. Kroky jsou ale na tobě, a proto kráčíš a energie objevitele se v tobě může znovu probudit.

Ztráty a náhody (Česká Kanada vypravuje #5)Bez kompasu, bez čehokoli, jen Slunce tě naviguje. Odhadneš, kudy tak k severovýchodu, jenže lesní cesty se klikatí a vedou si své. Kameny, rokle, skály. Česká Kanada v zemi, kde se mluví jinak. U nás víš skoro vždy, kam asi dojdeš, kde je další ves, ale tady, v prázdnu svého vědění je ti stejně jako pionýrům Skalistých hor a vod řeky Mackenzie v Severozápadních teritoriích. Možná potrvá hodiny, než z lesa vyjdeš ven a možná jen chvíli. Kdy a kde to bude? Proč se ptát.

Vystoupíš do sedla, najednou se les otevře a před tebou samoty zřetelně kontrastující s technologickým světem vymožeností a vychytávek. Dřevěná malebnost a cit. Ztracení může pokračovat.
Silnička a pocit, že vlevo dolů to vede domů – čas už se krátí – avšak v kopci na jihu kostelní věž a u ní možná výhled do nekonečna a snad ještě dál.

Otočíš se a spatříš Kunějovský vrch! Náznak domoviny a taky důkaz, že se od ní vzdaluješ. Místo na kopci přitahuje. Mineš lidově-dřevěnou architekturu a staneš, kde kostel Sankt Peter předci postavili a pochopíš, že proto ztracení se dole u Sonnehof, že tohle je cíl dnešní výpravy. Krajina zde otevírá své srdce. Vidíš až k Novohradským horám obou zemí, vidíš hory Slepičí i horizonty východu. Lavička na kraji pole ti umožní se zastavit a naplno prožít, co si tu pro tebe čas přichystal.

A pak? Pak se jde dál.

Druhý pokus o dosažení severovýchodního směru končí v lesních zákrutách bezejmenných kopců. Vede tě to k východu a jihu, dál a dál od hranic. Jak tohle dopadne! Odpovědí je pozvolný návrat do civilizace. Nejdříve pila, pak rybník, úzká silnice. Sagmühle.

U hráze raritní úkaz přírody – vizáž keře bezu je na 17. července zcela obvyklá a přirozená – vše odkvetlé a drobné bobule dozrávají a mění své barvy. V celém tom trsu obvyklosti však zjevení. Jeden jediný květ si dal na čas a rozkvetl o měsíc později. Přivoníš a na chvíli sem vrátíš jaro před slunovratem.

Za rybníkem další chalupa a UMLEITUNG a ze silnice je staveniště. Teď už ale opravdu točíš k severu a zpevněná polňačka, zdá se, tě vrátí na dnešní start. V tom auto zpoza chalupy se blíží přes písek a výmoly, a kam, že jdeš, a přeješ-li si svézt. Čtyřkolový urychlovač přijde vhod, a tak už nasloucháš rapujícímu rádiu ohlašujícímu velkou pohodu. A přesně takový je i řidič, a že jede za slečnou do Illmans. Zmínka o obci reinkarnuje mapu v tvé hlavě, domov se přiblížil.

Za chvíli už budeš v Grametten a za nimi se tvá řeč stane srozumitelnou.

Cedule u hranic se s tebou loučí stejně jako vítají.

WILLKOMMEN NACHBARN! VÍTEJTE SOUSEDÉ!

Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: Petr Pokovba

 

Česká Kanada vypravuje

 je místem, kde promlouvá duše krajiny skrytá v Novobystřické vrchovině, v jihovýchodním koutu okresu Jindřichův Hradec, který je odedávna hranicí dvou zemí, oblastí, kde se potkávají odlišné kultury, různé způsoby života. A přesto v něčem stejné. Utvářejí je rysy krajiny, jež byla osídlena jako jedna z posledních v českých zemích, krajiny, jež  ve své tiché kráse ukrývá mnohé.

ceskakanadavypravuje.cz o ní vypráví.

Česká Kanada vypravuje

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít