Na smrtelném loži pravil Vítek z Prčice okolo stojícím pěti synům, že mezi ně musí rozdělit své panství, aby se nehádali. Bratři věděli, že když jejich otec opustil službu u krále Přemysla Otakara I., dostal od něj do užívání jihočeský kraj.
„Tobě, Jindřichu,“ obrátil se na nejstaršího syna, „dávám do znaku zlatou růži na blankytném poli, protože tvá duše je blankyt a tvůj charakter je ryzí zlato.“ Pak Vítek druhému synu Vokovi řekl, že byl odjakživa pravá krev jeho rodu, a proto obdrží rudou růži na bílém štítu. Třetí syn Vilém, protože to byl vždycky rodinný mazlíček, dostal na červeném poli bílou růži, která bude připomínat lilii. Pak podaroval Smila. Protože to byl vždycky pravý opak nejstaršího Jindřicha, dostane do erbu barvy opačné než Jindřichův erb. Bude tedy nositelem modré růže na zlatém poli. Sezima, který byl zrozen neurozenou ženou, a je tedy nešlechtického původu, byl vždy černou ovcí ve Vítkově stádě, a proto dostal černou růži ve zlatém poli.
„Tobě, Jindřichu,“ obrátil se na nejstaršího syna, „dávám do znaku zlatou růži na blankytném poli, protože tvá duše je blankyt a tvůj charakter je ryzí zlato.“
Podle některých znění pověsti rozdělil Vítek svým synům i města. Nejstarší Jindřich dostal Jindřichův Hradec, druhorozený Vilém obdržel Landštejn a Třeboň, Smil dostal Stráž nad Nežárkou a Bystřici, Vok dostal Krumlov a Rožmberk a pátý Sezima dostal Sezimovo Ústí.
Podle jiné varianty pověsti se synové vydávají po smrti otce do jižních Čech a sám si každý najde krajinu, která se mu zalíbí, a v níž si postaví hrad nebo město.
Například Sezima u řeky v luzích, Lužnice, založí Sezimovo Ústí. Hrad Rožmberk je nazvaný podle růží, které tam původně rostly. Třeboň je prý nazvaná podle toho, že si zde třebali čili napájeli koně. A Smil zajel na rašelinová třasoviska, do nichž se začal propadávat a jen tak tak ho stihli vytáhnout a zachránit. Dnes jsou zde rašelinové lázně. Vilém si nad zemskou cestou postavil Landštejn. Podle této pověsti po smrti svého otce Jindřich postavil město a pojmenoval ho Jindřichův Hradec.
Ani tato pověst však nedala synům jejich pravá jména. Ve skutečnosti se bratři jmenovali jinak. Kromě Jindřicha a Sezimy dostali tři bratři od otce jméno Vítek, a tak získali i pořadí – Vítek I., Vítek II. a Vítek III. Vítek I. byl zakladatelem Krumlova, který měl zřejmě ve znaku zelenou růži na stříbrném poli, nevíme to však jistě, protože tento rod vymřel už roku 1302. Vítek II. byl předkem Rožmberků a ti pak zdědili i krumlovské panství, Vítek III. řečený z Klokot, byl předkem pánů z Landštejna. Pověst zaznamenal koncem 16. století rožmberský kronikář Václav Březan.
Jak přišel rod Vítkovců k pětilisté růži, patří do oblasti dohadů. Vítek ji asi mohl obdržet od Přemysla Otakara I., ale pětilisté růže se objevují i v Anglii a v Itálii.
Zdroj: 1. ZŠ Jindřichův Hradec
Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci. Ponořte se s námi do tajuplné historie. Začínáme jedním z nejznámějších příběhů.