4.1 C
Jindřichův Hradec
23.02. 2024
Články

Stálá expozice na zámku Kamenice nad Lipou ukazuje, kudy vedou Cesty designu

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze se pyšní jedinečnou sbírkou nábytku včetně  designových a  ikonických kousků. K vidění jsou v expozici Cesty designu v zámku Kamenice nad Lipou u Jindřichova  Hradce. Výstava je koncipovaná jako otevřený depozitář a nabízí ucelený přehled novodobých dějin  nábytkářské výroby v českých zemích od první poloviny 19. století do konce 20. století na pozadí  celosvětového vývoje.

Tento soubor nábytku je v mnoha ohledech skutečně výjimečný.  Výstava začíná vznikem a  konstituováním  pojmu „nábytkový  design“, jak se vyvíjel v průběhu 19. století, od středoevropského  biedermeieru první poloviny 19. století až po historismus konce 19. století. Pro toto období bylo  charakteristické rozšiřování průmyslové výroby a postupné vytlačování ruční výroby. Toto období  uzavírá prudký rozkvět uměleckých stylů na počátku 20. století. Velké množství vystavených exponátů  dokumentuje  úspěchy významných českých a evropských architektů a produkci prestižních výrobců  nábytku. Počátek 20. století je zastoupen rozsáhlým souborem kubistického nábytku, který nemá ve  světových sbírkách konkurenci. Kořeny moderního nábytkového designu první poloviny 20. století ilustrují  předměty vytvořené architekty a designéry umělecké školy Bauhaus a souběžný rozvoj  funkcionalismu spolu s vysoce dekorativním stylem Art Deco. Tyto exponáty jsou představeny spolu s  příklady úspěšných českých nábytkářů a jejich pohotovými reakcemi na trendy na mezinárodní  umělecké scéně.

Četné vystavené předměty dávají jasnou představu o tom, jak nové materiály a výrobní postupy  ovlivňovaly design nábytku. Vývoj, který byl poháněn významnými designéry za první republiky,   pokračoval i v poválečném Československu. Navzdory dramatickým politickým a ekonomickým  změnám se někteří z nich snažili zachovat československé nábytkářské tradice i vysokou úroveň  výroby a zároveň pokračovali v předválečném funkcionalismu. Tyto tendence dobře dokumentuje  bruselský  styl, pro který bylo typické zavádění plastů do interiérového vybavení, stejně jako sílící  tendence ke standardizaci nábytku. K tomu se přidružilo zvýšené povědomí o tom, že technická  kvalita nábytku je předpokladem dobrého designu, které se v 60. letech prosadilo i v mnoha dalších  oborech. Vedle průmyslově vyráběného nábytku rostl zájem o osobitý designový nábytek s osobitým  účelem nebo určený pro prestižní stavby.

Politické uvolnění  80. letech a nástup mladých designérů vyvolaly specifickou reakci na  internacionální postmodernismus a všeobecné tvůrčí oživení. Závěr 20. století, poznamenaný  politickými otřesy a ekonomickými proměnami, otevřel tvůrcům nábytku nové možnosti. Někteří  vynikající designéři českého původu se navraceli z exilu, najednou byla samozřejmá legální možnost  sledovat vývoj designu v západních zemích i možnost studovat v zahraničí. Na druhé straně ovšem  nastal i boom konzumu a příval interiérového zboží ze zahraničí.

Změny vlastnických vztahů a konkurence výrobců ze zahraničí vedly k zániku mnoha podniků a  institucí s dlouholetou tradicí, a tím i k ukončení jejich spolupráce s designéry. Současně však vznikaly  nové soukromé podniky, které spolupracovaly s českými i zahraničními  umělci. Těchto nových  možností dodnes využívají i firmy s dlouhou historií.

Tam ovšem procházka Cestami designu ze sbírek UPM končí a začíná žhavá současnost.