Aktuálně

Šimon Lomnický z Budče

Šimon Lomnický z Budče pocházel z Lomnice nad Lužnicí. Je to spousta let, co navštěvoval jezuitskou kolej v Jindřichově Hradci a co vyučoval v Kardašově Řečici malé neposedy a neposluchy jako pan učitel. Byla to tehdy jiná škola, nenašli byste tam v ní mnoho knih ani pomůcek, ale určitě tam byla důkladná rákoska.

Hradecké pověsti #8: Šimon Lomnický z BudčeJe to dávno, co psal své veršíky a obveseloval jimi třeboňské pány z Rožmberka. Tihle páni se rádi dávali oslavovat veršíky za zásluhy a dobrotivost. Taky se mu za to dobře odměnili, a tak se stal vrchnostenským písařem i správcem pivovaru v Lomnici. Tenhle veršovec měl také v Ševětíně hospodu. A bylo to docela zajímavé, když majitel rychty svými rozpustilými verši bavil své hosty.

Pan Šimon byl duše neklidná a skončil jako tulák nebo žebrák snad někde v Praze. Prožil za svých 70 let života na přelomu 16. a 17. století život pohnutý, divoký a neukázněný a vešel do dějin jako žebrák s erbem a jako někdo, kdo oddaně sloužil rožmberským pánům.

Tato pověst téměř přesně mapuje nejdůležitější události v životě lomnického rodáka Šimona Lomnického z Budče. Podle svého rodiště se většinou podepisoval jako Lomnický nebo Lomnicenus, Lomnicius, po svém otci Chodeček, pořečtěno Ptocheus, ve stáří jako Janů.

Hradecké pověsti #8: Šimon Lomnický z Budče
Obrázek namaloval Ondřej Fiala ze 7.B

Žil v letech 1552 – 1623. Šimon byl inteligentní a velmi dobře zpíval. A tak získal podporu Viléma z Rožmberka i Adama z Hradce a bylo mu umožněno studovat na školách v Krumlově, v Třeboni a v Jindřichově Hradci. Pro svou vrchnost skládal na objednávku verše k různým příležitostem.

Po svém tchánovi zdědil zájezdní hostinec v Ševětíně, který pod jeho vedením velmi dobře prosperoval. Tam mu začali říkat „latinský šenkýř.“

V roce 1594 byl Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu, ale po Bílé hoře přišel o všechen svůj majetek. Nejprve vyhořel a pak byla vesnice, ve které byl rychtářem, zničena císařskými vojsky. Zemřel v domě svého přítele. Poslední roky jeho života nejsou moc známé. Tvrdí se, že žebral.

Kromě písní, her a dalších děl byl známý jeho cyklus mravně výchovných próz, např. Postní zvyk, Kupidova střela, Tanec aneb traktát skrovný o tanci, Utrhačů jazyk, Dětinský řápek, Tobolka zlatá, Pejcha života.

Text: 1. ZŠ Jindřichův Hradec

Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci.  Ponořte se s námi do tajuplné historie.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít