Aktuálně

Šimon Lomnický z Budče

Šimon Lomnický z Budče pocházel z Lomnice nad Lužnicí. Je to spousta let, co navštěvoval jezuitskou kolej v Jindřichově Hradci a co vyučoval v Kardašově Řečici malé neposedy a neposluchy jako pan učitel. Byla to tehdy jiná škola, nenašli byste tam v ní mnoho knih ani pomůcek, ale určitě tam byla důkladná rákoska.

Hradecké pověsti #8: Šimon Lomnický z BudčeJe to dávno, co psal své veršíky a obveseloval jimi třeboňské pány z Rožmberka. Tihle páni se rádi dávali oslavovat veršíky za zásluhy a dobrotivost. Taky se mu za to dobře odměnili, a tak se stal vrchnostenským písařem i správcem pivovaru v Lomnici. Tenhle veršovec měl také v Ševětíně hospodu. A bylo to docela zajímavé, když majitel rychty svými rozpustilými verši bavil své hosty.

Pan Šimon byl duše neklidná a skončil jako tulák nebo žebrák snad někde v Praze. Prožil za svých 70 let života na přelomu 16. a 17. století život pohnutý, divoký a neukázněný a vešel do dějin jako žebrák s erbem a jako někdo, kdo oddaně sloužil rožmberským pánům.

Tato pověst téměř přesně mapuje nejdůležitější události v životě lomnického rodáka Šimona Lomnického z Budče. Podle svého rodiště se většinou podepisoval jako Lomnický nebo Lomnicenus, Lomnicius, po svém otci Chodeček, pořečtěno Ptocheus, ve stáří jako Janů.

Hradecké pověsti #8: Šimon Lomnický z Budče
Obrázek namaloval Ondřej Fiala ze 7.B

Žil v letech 1552 – 1623. Šimon byl inteligentní a velmi dobře zpíval. A tak získal podporu Viléma z Rožmberka i Adama z Hradce a bylo mu umožněno studovat na školách v Krumlově, v Třeboni a v Jindřichově Hradci. Pro svou vrchnost skládal na objednávku verše k různým příležitostem.

Po svém tchánovi zdědil zájezdní hostinec v Ševětíně, který pod jeho vedením velmi dobře prosperoval. Tam mu začali říkat „latinský šenkýř.“

V roce 1594 byl Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu, ale po Bílé hoře přišel o všechen svůj majetek. Nejprve vyhořel a pak byla vesnice, ve které byl rychtářem, zničena císařskými vojsky. Zemřel v domě svého přítele. Poslední roky jeho života nejsou moc známé. Tvrdí se, že žebral.

Kromě písní, her a dalších děl byl známý jeho cyklus mravně výchovných próz, např. Postní zvyk, Kupidova střela, Tanec aneb traktát skrovný o tanci, Utrhačů jazyk, Dětinský řápek, Tobolka zlatá, Pejcha života.

Text: 1. ZŠ Jindřichův Hradec

Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci.  Ponořte se s námi do tajuplné historie.