Možnosti…… | Otevřená OKNA

Motto: „Kdybych si mohl přát cokoli, nebylo by to bohatství ani moc, ale zanícený smysl pro potenciál. Pro vždy mladé a horlivé oko, které vidí možné….. Jaké jiné víno je tak jiskřivé, tak vonící, tak omamné jako možnost!“ Sören Kierkegaard

Únorové smutně šedivé dny. A dlouhé večery…. A stále málo slunce…. Klesající nálada. Přijdu do kanceláře, otevřu datovku a ta na mne vysype černý sloupec neschopenek, Zadrnčí telefony a dohodneme se na tom, že na pár dní musíme zavřít jedno ambulantní pracoviště. Covid či Omikron kam se podíváš…. Zavřené nemocnice i mnohá pobytová zařízení. A nekonečně dlouhé dny těch, za kterými nemůžeme na návštěvu. Už jsme udělali leccos pro zmírnění únavy a osamělosti lidí, na kterých nám záleží. Od přáníček, pohledů, malých dárečků, až po osobní telefony. Leč – trvá to všecko opravdu dlouho….. Jaký nový nápad pro potěšení?

A on přichází. Vlastně z té nejbližší blízkosti, která je možná. Koordinátorka D-klubu Jana Vojáčková spolu s nápaditými dobrovolnicemi Nelou, Denisou a Karolínou v Prodejní galerii Okénko začaly propojovat světy Prodejní galerie se světem Domova seniorů v Otíně. A tím krásným spojovacím článkem se stala hudba Petra Mottla. Dobrovolnice „vytočí“ číslo své stařenky v DS a Petr jí zahraje na přání. A pak se může uskutečnit i malý milý rozhovor. Alespoň malá, křehká „pilulka“ proti osamělosti. Petr je vynikající profesionál. Vedle naučených skladeb umí leccos i zaimprovizovat a jeho repertoár je čím dál širší. Umí udělat radost jak návštěvníkům Prodejní galerie, tak seniorům v DS Otín – ať již „naživo“, nebo přes mobil, když nás viry omezují. A mnozí jiní lidé znají jeho umění ze spolupráce s kapelou Mikro jazz, jiní pak z Chrámového sboru Adama Michny. Tolik různých světů dokáže propojit obyčejný, skromný, nevidomý kluk. Obklopený pracovitou rodinou, dobrovolníky, kamarády. Život, na počátku přijímaný se slzami, tápáním a otazníky, nicméně s velikou vůlí po naplnění a smyslu. Život, který vrací všem, kteří mu od počátku fandili, jejich důvěru, úsilí a pomoc. A do krajin radosti umí pozvat i lidi, kterým už jejich věk či unavené tělo ubírá možností seberealizace. A oni čekají na každý kontakt, každé „pohlazení“. A jsou zde lidé – umělci obyčejného života naplněného drobnými radostmi, kteří jim drobná něžná pohlazení chtějí dopřát a vždy hledají možnosti, jak jej dopřát….

Milí přátelé. Ať jsou i ve Vašem životě chvíle světla delší, než chvíle tmy a vždycky je poblíž někdo, kdo najde možnost, jak v duši rozehrát něžné tóny!

Drahomíra Blažková