Panské Dubenky patřily kdysi rytířům z Hozlau. K panství jejich náleželo ještě Prosté, Býkovec a nějaké grunty v Jihlávce. Po třicetileté válce byli Hozlauerové jako luteráni a odpůrci císaře potrestáni velkou peněžitou pokutou. Vypůjčili si na ni, ale dluh byl příliš velký, takže jej nemohli splatit.
Otec Hozlauer majetek ještě udržel, ale synové byli nuceni vše prodat. Jejich panství koupil mocný soused Jan Jáchym Slavata a spojil s Telčí. Koupil lacino, vždyť na rytířském dvoře zůstaly výměnkářky. Byly to dvě slečny, které se neprovdaly, protože byly chudé a jejich rodina byla bez vlivu a přízně mocnějších.
Dva bratři se uchytili jako úředníci bohatších šlechticů, sestry zůstaly bydlet v panském dvoře ve dvou pokojích a k živobytí měly deputát z Telče. Několik let uběhlo klidně. Slečny vyšívaly dárky pro své neteře, v létě sbíraly a sušily byliny a pomáhaly léčit děti i dospělé. Teprve, když byl opraven po válce zpustlý kostel ve Studené, byl klid slečen porušen.
Jezuité, kteří ve Studené obnovili bohoslužby, navštívili i Dubenky a zvali obyvatele na nedělní pobožnosti. Sestry Hozlauerovy zpočátku odmítaly, ale bylo jim poukázáno na to, že žijí z milosti pánů z Telče a ti si přejí, aby byly jako šlechtičny jejich poddaným příkladem. Slečny se však ještě bránily tím, že už jsou staré a nohy jim špatně slouží. Bylo tedy přikázáno robotníkům, aby staré slečny nosili do kostela v nosítkách.
Dokud bylo teplo, cestovalo se jim dobře. Přišla však zima a s ní vánice a závěje. Robotníci museli často odpočívat a slečny v nosítkách mrzly. Pobyt ve studeném kostele a zase návrat ve fujavici a metelici způsobil, že slečny onemocněly a jedna po druhé odešly na věčnost.
Tak se páni z Telče zbavili posledních závazků k rytířskému rodu Hozlauerů. Ale to nošení do kostela utkvělo v mysli okolních obyvatel tak, že se dosud vypráví, jak robotníci museli nosit staré slečny „Hosnauřičky“ do kostela v nosítkách.
Zdroj: Obec Studená
