Když Josef II. přijel od Políkna k Lišnému dvoru, vystoupil z kočáru a opustil svůj průvod, který se dál ubíral k nežáreckému předměstí. Pak se pustil po levém břehu Nežárky ulicí Pod Vrchy. Když přišel k poslednímu stavení č. p. 115, které bylo později označeno 133, vstoupil do světnice punčocháře Lukše a požádal jeho manželku o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Odběhla ale a přinesla cizinci krajáček mléka a pak ihned pospíchala na náměstí.
Císař Josef popíjel mléko a dal se do řeči se starým Lukšem, který kolébal hocha spícího v kolébce a při tom pletl punčochy. Císař se vyptával na poměry města i na drahotu. Za tohoto hlučnějšího hovoru se chlapeček probudil, ale když císař přistoupil ke kolébce, chlapeček se na něj usmál. Nepozorovaně položil císař do kolébky dukát, nechal si přinést křídu a napsal na stůl: „Císař Josef.“ Pak položil na tato slova druhý dukát, poklopil to krajáčkem a odešel. Nedlouho na to se vrátila Lukšova manželka domů a vypravovala svému muži, že na náměstí viděla císaře. Jak se ale podivila, když odnášela krajáček a spatřila na stole dukát a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!
Jakub Lukš o tomto často vypravoval a ty dva dukáty si až do své smrti uchoval na památku.
Josef II. patrně do Jindřichova Hradce přijel v roce 1765 cestou přes Pejčoch. Pokud byl opravdu v Jindřichově Hradci, obešla se jeho návštěva bez velikých a nákladných oslav, jako tomu bylo při příjezdu jiných panovníků.
Text: 1. ZŠ Jindřichův Hradec
Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci. Ponořte se s námi do tajuplné historie.