Toto vyprávění se vztahuje k hradecké budově „Vajbrtruc.“ Je to osamělé stavení na vršku po pravé straně k Wachtlovým sadům. Kolem domu, který patřil jezuitům, byl hezký park. Na budově visela cedule s nápisem:
„Der Trotz macht den Weibern keine Ehre, darum heisst dieser Ort Belwedere.“
(Vzdor nedělá ženám čest, proto se toto místo jmenuje Belvedere).
V 17. století za vlády pánů Slavatů se měla konat velká slavnost Božího těla, kterou organizoval literátský spolek. Kvůli této oslavě členové spolku často zkoušeli staročeský chorál a připravovali průvod s praporem a pouť. Na „Vaibrtrucu“ se měla konat zábava, které se mělo účastnit i panstvo. Když po šesté hodině panstvo přijelo, pobízela paní hraběnka dívky k tanci a pan hrabě si poslechl několik písní. Pak začal ohňostroj, který na žádost pana hraběte připravil zámecký mistr svobodného umění.
Nádherný barevný ohňostroj překvapoval nejen svými barvami, jak se růžová záře měnila v barvu rudou, pak žlutou, fialovou a zelenou, ale nakonec ještě začaly létat prskavky, z nichž pak vyvstal nápis „Slavným Slavatům sláva.“
Pak se zase tančilo, ale jedna vdaná paní odporovala svému manželovi a nechtěla se s ním vrátit domů, protože chtěla ještě tančit se zámeckým pomocníkem. Bylo už po půlnoci, když tu se najednou od Jakuba neslo volání „Halí, halo!“ To přijeli myslivci, a když přišli do sálu, zvolali: „Když jste nám pomáhali halekat, pomozte nám i jíst,“ a hodili na stůl lidskou nohu. Jeden z myslivců odtrhnul kancelářského od paničky, a mrštil jím do kouta. Pak popadl jeho tanečnici a třikrát s ní v rychlosti obtančil sál, pak s ní vyskočil oknem ven a tam ji nechal v bezvědomí ležet. Rázem bylo po zábavě. Druhého dne zjistili, že noha byla odtržena popravenému muži.
Panský hajný, stoletý stařec, všem vysvětlil, že v předvečer sv. Jana Křtitele, v den letního slunovratu, slaví divocí myslivci divokou honbu. Když jim v tom nějaký obyčejný smrtelník překáží, dají mu část popraveného člověka.
Tancechtivá žena jen lehce onemocněla, ale když se uzdravila, nebyla už nikdy trucovitá.
Vila Ženský vzdor, zvaná též „Vajbrtruc“, byla původně městskou pazdernou, kterou r. 1656 vystavěli jezuité pro své členy k pořádání hudebních produkcí. Právě podle pověsti o vzdorovité tanečnici dostala vila své jméno. Ví se však i o veselých zábavách, na které muži neměli přístup, protože zde konec sezónních prací bujaře slavily pracovnice z pazderny.
Vila je nyní sídlem lesního úřadu.
Nad utrženou nohou se nepodivujme, protože historie je plná krutostí.
Text: 1. ZŠ Jindřichův Hradec
Seriál pověstí a legend Jindřichohradecka je publikován ve spolupráci s vedením 1. základní školy v Jindřichově Hradci. Ponořte se s námi do tajuplné historie.