Ahoj Torine. Do Jindřichova Hradce jsi přišel před letošní sezónou, popiš nám své “první basketbalové krůčky”, kdy jsi s basketbalem začal a jak se tvá kariéra v průběhu let vyvíjela?
Basketbal jsem začal hrát, když mi bylo pět nebo šest let. Vždy jsem dělal i jiné sporty jako například americký fotbal, baseball, golf, a také jsem závodně běhal. Když jsem nastoupil na univerzitu, začal jsem se věnovat pouze basketbalu a to bych označil jako začátek mé basketbalové kariéry.
Hned na začátku sezóny jsi prokázal své kvality. Jak bys naší ligu hodnotil například v porovnání s polskou ligou, kde jsi také hrál.
Myslím, že Kooperativa NBL je velmi dobrá liga. Je tu řada výborných hráčů a kvalitních týmu. Já se snažím soustředit na svůj výkon, hrát každý zápas naplno a doufám, že skrze svou hru ukáži své kvality.
Jsi jeden z nejlepších a možná úplně nejlepší hráč v situacích jeden na jednoho. Dá se něco takového naučit nebo je to alespoň částečně něco, s čím se člověk musí narodit?
Umění ve hře jeden na jednoho z mého pohledu vychází z kreativity a z opakování. Mám mladšího bratra, se kterým jsem ve všem soutěžil celý život a situací jeden na jednoho jsme proti sobě odehráli nespočet hodin. Také mám velmi kreativní způsob myšlení, což my pomáhá. Myslím, že je to o umění přečíst situaci a přijít s kreativním způsobem, jak soupeře porazit.
Co si myslíš o tom, že jsi nejlepší střelec ligy a zároveň nejužitečnější hráč celé ligy?
Upřímně se snažím hrát každý zápas naplno na obou koncích hřiště a nechávám čísla, aby se postarala sama o sebe. Snažím se dělat všechno co je v mých silách, abych pomohl svému týmu a to je naplno makat na obou koncích hřiště.
V této sezóně tě zpomalilo zranění. Jak k němu došlo a je tvé zranění úplně zahojené?
Moje zranění byla velká náhoda. V prvních momentech v zápase proti Brnu jsem si šel pro doskok a jeden z jejich pivot už padal s míčem dolů a trefil mě loktem do ruky. Myslel jsem si, že jsem si vykloubil prst, tak jsem zápas dohrál (v tom zápase dal 25 bodů, měl 5 doskoků, 3 asistence a celkovou validitu 26). Po zápase se na rentgenu ukázalo, že je moje ruka zlomená. Byla to zkrátka šílená nehoda. A ano, moje kost už je zahojená.
Jindřichův Hradec je proslulý svou skvělou fanouškovskou základnou. Jak jsi si zvykl na město a zdejší lidi? A jak vycházíš se svými spoluhráči?
Dle mého názoru mají místa s malými komunitami vždy skvělé fanoušky, to je vidět i na univerzitním basketbale v Americe. Jindřichův Hradec je plný skvělých lidí a se spoluhráči vycházím perfektně.
Co rád děláš ve svém volném čase, když netrénuješ nebo nehraješ basketbal?
Když se nevěnuji basketbalu, snažím se uvolnit psaním a natáčením videí pro mou platformu Speak Victory, kterou můžete najít na sociálních sítích. Samozřejmě také mluvím s mými kamarády a rodinou.
Jsme v nejdůležitější části sezóny, co bys vzkázal našim fanouškům?
Fanouškům chci vzkázat, že si velmi vážím jejich projevené podpory. Uvědomuji si, že je pro ně složité, když jejich tým nehraje na úrovni, na kterou má. Stejně tak to vnímá hráč a zvláště takový hráč, kterému záleží na basketbalu a na produktu, který přináší na hřiště. Osobně jsem se oddal basketbalu, chci být ten nejlepší hráč, jakým můžu být a doufám, že to můj styl hry ukazuje. Zejména v této části sezóny potřebujeme vaší podporu, většina velkých věcí mívá pomalý start a budování silného týmu není žádnou výjimkou. Věřím, že předchozí část sezóny bude jen výmol na cestě v budování skvělého basketbalového klubu v Jindřichově Hradci.