Za Studenou směrem k Domašínu, u Medovy skály je na mapách uvedeno „Na Bábě“, „Pod Bábou“. Těch, kteří vědí proč už moc mezi námi není.
Stávala tam zkamenělá bába, balvan aspoň 3 metry vysoký a do šířky dobře 4 metry. Opravdu jako postava zkamenělé báby, zahalené, skloněné. Něco drží v rukách přitisknuté na prsou. Jak se tak sklání, řasnatý plášť ještě v posledním skoku se zavlnil než zkameněla, smutná, zarmoucená, že nemohla docela splnit svůj úkol. Proč zkameněla? Bylo to tak.
Každých sto let posílala prabába Javořice do světa své posly v lidské podobě, aby zpátky přinesli co voda, vítr, led, kapka za kapkou, zrnko za zrnkem odnášely. Ubývalo z té zahrádky kolem Javořice, až zůstávala jen holá skála, jak ukazuje Malý a Velký skalní vrch nebo Křemení či Homolí a tak všelijak pojmenované. Ovšem i lidé odcházeli. Sotva jen trochu odrostli, už hajdy do světa. Za chlebem, za živobytím, což jinak!
Prabába přikázala poslům: „Jděte a přineste sem nazpět kousek toho živobytí pro další léta těm, co zde zůstali! Přiveďte nazpět synky a dcery, kterým ve světě není dobře, ale pospěšte si! Dobře víte, od svítání do západu slunka smíte volat, žádat zpět, ale ne déle! Jinak vás Hercin, pán kraje, potrestá. Zkameníte a kdo ví, zda vás někdo osvobodí!“ Rozešli se do všech koutů světa, kam vítr zavál zrníčka z ornice, kam je zanesla voda, od pramínků až k ústím řek.
K večeru se vraceli zpět. Od Vltavy chvátala jedna z poselkyň, unavená babička. Nesla plnou náruč darů a za ní šel pěkný houfec navrátilců. „Pojďte rychleji“, nabádala je! Slunce se schovává za kopečky, Babí hora u Sumrakova už potemňuje, přinesla svůj díl. Poselkyně od Vltavy byla teprve za Zahrádkami. Tam přihodila právě kousek bohatství a chystala se k poslednímu skoku. Zadívala se k Maňhalkám a Vrchům. Co to vidí? Je tam plno mohyl. Což přišla pozdě? Nedomyslela, nedoskočila, zkameněla, jak slunce právě zapadlo.
A tak tam stála, v žalu a čekání celá staletí. Teprve nedávno, než se student vrátil na prázdniny zmizela. Říkali, že ten balvan rozlámali kameníci. Ne nerozlámali. Byla vysvobozena, když i na Vysočinu přišly lepší časy. Ale dětem chybí. Už si tak pěkně nezahrají jako „na Bábě“. Nevylezou po jejích zádech vzhůru a neuvidí celou tu zahrádku prabáby Javořice.
Zdroj: Obec Studená
