Vloni ušla Karolína Píchová, ředitelka Charity Jindřichův Hradec, sama téměř tisíc kilometrů pěšky po Itálii. Letos plánuje cestu sv. Františka (Via di Francesco) z Florencie přes Assisi do Říma. Stejně jako vloni svoje putování spojuje s úmyslem získat peníze pro Charitu.
Čeká vás cesta sv. Františka. Proč právě tato?
Přišlo “pozvání”. Nastalo několik náhodných situací, které mne k této trase přivedly. Navíc ke svatému Františkovi mám lidsky blízko. Trasu chci jít v srpnu v období, které souvisí se slavností Porciunkule, známou nejen v J. Hradci, ale především v Itálii. Kousek od Assisi je totiž starobylá kaple Porciunkule, která se nachází uvnitř baziliky Panny Marie Andělské a je spojená s životem sv. Františka a počátkem františkánského řádu. Je také místem, kde sv. František v roce 1226 zemřel.
Jak svojí cestou chcete podpořit Charitu?
Lidé mohou moje putování sledovat na webu a sociálních sítích Charity Jindřichův Hradec pod názvem Říďa na cestách, podpořit mě mohou sledováním, sdílením nebo finančním darem ve prospěch Charity za nastoupané kilometry. Vloni se podařilo získat přes 40 tisíc korun, které pomohly dofinancovat nákup automobilu pro terénní služby Charity. Letos bychom využili získané peníze na provoz Výdejny Samaritán, která nabízí materiální a potravinovou pomoc lidem v nouzi a je dlouhodobě podfinancována.
Není to vaše zdaleka první cesta…
Začalo to před devíti lety, kdy jsem šla s kamarádkou severní trasu do Santiaga de Compostela a odtud na konec světa (Finisterra). Část trasy jsme šly spolu, v menší skupince nebo každá sama. Cestou jsme se také připojily k větší skupině Poláků. Vyzkoušela jsem si tak jít v různém složení. A od té doby už nejde nějak přestat. Putování je důležité pro můj duchovní život. Nejdu jen za sebe, jdu i za ty, kteří jít nemohou a kteří ve svém životě zažívají těžkosti.
Vloni jste ušla sama téměř tisíc kilometrů. Jak to bude letos?
Počítám, že trasa bude dlouhá cca 600 kilometrů. Čeká mě poměrně dost převýšení, v souhrnu to bude asi 16 000 metrů. Obvykle chodím kolem 35 kilometrů denně, s tímto převýšením to spíše nepůjde. První dny půjdu málo a pak se uvidí. Základem je mít dobré boty a zvážit množství věcí, co si beru s sebou. To jsem se poučila právě hned na první pouti. Tehdy jsem byla studentka a měla jsem obyčejné trekové boty a opravdu jsem trpěla. Podrážku jsem prochodila a denně jsem řešila bolest při chůzi. Teď už mám lepší vybavení, ale i tak musím zvažovat, co si vzít s sebou. Přece jen vše nosím na zádech.
Miroslava Mayerová