Vážení návštěvníci,
vítáme vás u dalšího dílu našeho předvolebního seriálu, ve kterém jsme se rozhodli položit desítce lídrů jindřichohradeckých kandidátek dotazy týkající se života ve městě. Lídři na tuto odpověď měli celých čtrnáct dní. Délka odpovědí záležela pouze na nich, všechny reakce jsou zveřejňované přesně v takové podobě a v takovém pořadí, v jaké k nám dorazily. Podmínky byly stejné pro všechny – v rámci férové hry musí odpovídat pouze sám lídr, odpověď musí být čistě textová a pokud nedorazí do termínu, nebude zveřejněna.
Otázka #10: Jak zastavit odliv mladých lidí, kteří po škole opouštějí Hradec?
Mgr. Jan Jirků, MBA (KDU-ČSL a Zelení):
V Jindřichově Hradci je dlouhodobě zanedbaná bytová politika. Pokud budeme mít vliv v zastupitelstvu, postavíme 100 nových bytů a před tím provedeme hloubkový audit využití bytového fondu města. Dalšími kroky je podpora nejen mladých lidí a rodin s dětmi zavedením bezplatné MHD pro občany města. A nakonec, přivedením města do 21. století vzniknou nové pracovní příležitosti v mnoha různých odvětvích.
JUDr. Tomeš Vytiska (KSČM):
Město samo a i ve spolupráci s dalšími rozhodující subjekty- např. zaměstnavateli , školami, státními úřady apod. by se mělo pokusit vytvořit prostředí pro život tak, aby se mladým život ve městě začal líbit více, než dosud.
Ing. Stanislav Mrvka (ČSSD):
Umožnit vybudování dostatečných výrobních kapacit, stavět nájemní byty a podporovat zvyšování platové úrovně.
Pokud se nepletu, tak od roku 1992 se hovořilo o vybudování průmyslové zóny. Co se pro to udělalo? Hodně mluvilo, rozprodali se pozemky města, aby to nešlo zrealizovat a samé plané sliby. Od roku 2011, kdy jsme přišli na radnici, tak jsme začali doslova po metrech vykupovat pozemky a jednat s případnými investory. Dnes jsme ve stádiu, že je připraven soukromý pozemek k vybudování průmyslové a obchodní zóny, máme vlastní pozemek a zájem investorů k výstavbě. Jsme na dobré cestě. Rovněž výstavba nájemních bytů je připravena. Máme 5 lokalit, které nabídneme lidem k individuální výstavbě.
Základní součástí vytvoření dobrého místa pro život je nabídka kulturního a společenského života, školy, školky, zdravotní zabezpečení a nízké životní náklady. To už jsme splnili a tak věřím, že se situace změní k lepšímu. Zvyšování platové úrovně asi moc nemůžeme ovlivnit. To je politika státu a přístup zaměstnavatelů.
Ing. Magda Blížilová (ANO):
Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Když poskytneme mladým lidem práci s odpovídajícím ohodnocením, bydlení, sportovní a kulturní vyžití, pak nevidím důvod, proč by naše město opouštěli.
Pavel Baránek (SPD):
Měli bychom se především zamyslet, proč tito lidé opouštějí naše město. Zřejmě proto, že jim jinde nabízejí něco, co jim naše město neumožňuje. Když se vžiji do mladého člověka a zamyslím se co potřebuji k životu, co mě asi tak napadne. Za prvé se chci osamostatnit, takže dostupné bydlení. Za druhé potřebuji zaměstnání, ve kterém budu pobírat po zapracování průměrnou mzdu, nikoliv minimální. Tuto mzdu dostanu za osmihodinovou pracovní dobu, ne za dvanáctihodinovou. Za třetí, zde chybí odborná místa, kde by se tito mladí lidé po skončení studia mohli nechat zaměstnat. To je možné mimo jiné i těsnějším propojením středních a vysokých & scaron;k ol s podnikatelskou sférou (stipendia, exkurze, přednášky, podíl na tvorbě studijních plánů školy apod.).
Milada Petrů (Hradec srdcem a rozumem a Svobodní):
Je pravda, že se často setkávám s názorem, že v Hradci nebude za čas nikdo jiný než důchodci a lidi z ubytoven, že mladí hned jak dokončí školu, utíkají pryč, protože se potřebují uživit a mít nějaké pracovní a kariérní příležitosti, aby zabezpečili rodinu a nastavili si slušný životní standard. Tomu se nelze divit. Já osobně jsem pro to, aby mladí odcházeli do světa na zkušenou a nejlépe i do zahraničí, kde si úplně jinak rozšíří své obzory. Ale je pak důležité vytvářet takové podmínky, aby měli důvod se vrátit. Aby to, co se naučí ve světě, přinášeli zpět k nám, domů, do rodného města. Aby tady měli uplatnění, ať už v rámci menších technologicky vyspělých firem, v rámci institucí jako jsou nemocnice, školy nebo jako soukromí podnikatelé, kteří tady založí vlastní podnikání a začnou s nabytými zkušenostmi budovat své vlastní živobytí, které zase dá případně práci dalším. Rozhodně nelze očekávat, že se všichni namáčknou do veřejné sféry, nebo získají místo někde na úřadě či v městské firmě. Protože to prostě ekonomicky není možné a taková konstrukce by se záhy ekonomicky zbortila při prvních horších časech, kdy do rozpočtu města přijde méně přerozdělených daní.
Řešení není jednoduché, ale existuje. Za prvé bych tedy mladým nebránila opouštět Hradec. Kdy jindy budou mít takovou příležitost poznávat svět, zdokonalit si jazyk a dopilovat si teorii v praxi? Je to zároveň okamžik, kdy mají maximální podporu své rodiny a těch starostí není moc.
Za druhé, ne všichni chtějí jít do světa a raději by si začali hned po studiích budovat nějaké uplatnění a začali někde pomalu růst, aby si vytvořili zázemí pro založení rodiny. Myslím si, že než se hned po škole bezhlavě vrhat do hypoték a dluhů na celý život, je lepší nejprve vytvořit si základ s podporou rodiny, kde jeden může pomoci druhému a pokud je rodina pospolu nebo alespoň v rámci jednoho města, dá se to logisticky a nákladově zvládnout a až později s příchodem dětí pak začít uvažovat o vlastním bydlení v závislosti právě na uplatnění. Pokud je to naopak, jsou mladí vydáni na milost či nemilost ekonomickému cyklu a úvěrovým institucím. Pak nemáte moc šancí, než prostě jít si pro více peněz jinam.
Celkově odliv lidí z J. Hradce, nejen těch mladých, bych řešila ve dvou směrech.
1. Udržení stávajících. Zde je jedinou šancí nebránit a nekomplikovat život malému a střednímu podnikání, aby mohli růst a rozšiřovat se, aby vytvářeli nové pracovní příležitosti. A to takové, že budou mít lidé možnost se rozvíjet a posouvat dál, ne jen léta přendávat něco zleva doprava. U výrobních celků, bych preferovala menší rodinné fabriky rakouského či německého střihu, případně různé technologické startupy. S nimi se lze lépe domluvit a vytvořit ekosystém. Tak jako se to třeba povedlo v bankovnictví se Sparkasse. Je velká škoda, že bývalí radní neměli lepší strategické myšlení a bystřejší úsudek a promarnili příležitost získat investory pro komplex bývalé Jitky, která byla pro podobné příležitosti dobrým základem. Hodně cestuji a sbírám zkušenosti ze světa. Nyní jsem ve Spojených státech. Kdo ví, jak vzniklo Silikon Valley, dá mi za pravdu, že máme podobnou konstelaci. Tam totiž měli prozíravého děkana vysoké školy, která vlastnila velké pozemky. Ty se rozhodla poskytnout novým technologickým firmám, čímž se vytvořil skvělý „ekosystém“, kapitál, chytří studenti se spoustou nápadů a entuziasmu, odborné vedení a dobré zázemí jak na práci, tak na odpočinek. Našim křemíkem jsou studenti. Nemusíme jít však daleko. Vždyť toto chápal i Baťa, který pro své lidi vybudoval celé ulice a čtvrti s bydlením, pomohl jim s osobním růstem a spořícím plánem pro horší časy. To je výzva pro osvícené lídry, tedy pro soukromou sféru, aby tu možnost měla, ne pro „vylosované“ politiky budovatele. To je systém na hony vzdálený a daleko efektivnější, než co dnes vidíme v podobě městských bytů a sociálního bydlení. Městské byty pro mladé zní líbivě, ale víme, jak to pak je. Ne kdo si ho zaslouží, ale kdo víc křičí, ten ho má.
2. Získání si nových obyvatel. Ale takových, kteří budou pro město přínosem, ne zátěží. Mluvím o lidech, kteří mají k Hradci a k jižním Čechám vztah, mají tady nějakou vazbu, ať už na rodiče, na kasárna, na chatu či chalupu, na přátele atp. V první fázi by bylo skvělé, kdyby se povedlo zvýšit návštěvnost té zmíněné spádové oblasti – České Kanady, aby se tady lidem líbilo, abychom jim dali, co postrádají ve velkých městech. Aby v Praze, Brně pracovali a vydělávali peníze a u nás žili a načerpali sílu. S prací na dálku to není dnes již problém. Aby se Jindřichohradecko stalo jejich druhým domovem a časem třeba i prvním. Protože takoví lidé jsou bonitní, chtějí do klidu, do čistého prostředí, vykompenzovat stres a hluk byznysových měst. Tito lidé pak potřebují další obslužnost, a tím začíná vznikat poptávka generující nabídku pracovních příležitostí. Je lepší na čistém vzduchu sekat trávník a dělat drobné údržbové práce, než stát u pásu. Také možná stabilnější, protože ta tráva každý rok vyroste, ty ploty je potřeba zastřihnout atd. A když je někdo šikovný a i trochu obchodně zdatný, je to jen krůček k tomu, aby si s podobnými službami založil malou firmičku, přibral další kamarády k ruce a už nám to tu začíná růst. Jednoduchý případ, ale princip pochopitelný. Nemluvě o tom, že čím více podnikání na území města a čím více odvodů, tím více peněz se vrátí do pokladny města. I v Hradci máme miliardáře. Kdyby se nám povedlo jim vytvořit takové podmínky, aby pro ně bylo zajímavé mít sídlo firmy právě v J. Hradci, pak bychom byli takovým „malým Kuvajtem či Modravou“.
A tím bychom vyřešili i druhou nezbytnou podmínku pro to, aby lidé více přicházeli do města, než odcházeli, a to je bydlení. Firmy to dnes již pochopily. Kvalitním zaměstnancům poskytují byty, nebo jim bezúročně poskytují financování bydlení místo hypoték, k tomu auta, telefony, hovorné atd.
Tedy jednoduše řečeno, aby se mladí vraceli a zůstávali ve městě, potřebují vzdělání, zkušenost a knowhow, pracovní uplatnění a mít kde bydlet a naplnit volný čas. V tomto jim musíme umést cestičku.
Bc. Radim Staněk (ODS):
Je to pořad takový začarovaný kruh. Mladí opouštějí naše město z důvodu, že tu nemají pracovní uplatnění a velký problém je samozřejmě i s bydlením. Takže řešením by bylo vytvoření městské průmyslové zóny a zajištění bytové výstavby pro mladé rodiny.
Ing. Miroslava Mácová (Piráti):
Motivací studentů a změnou systému školství.
Ing. Jan Mlčák, MBA (PATRIOTI):
V zájmu snížení odlivu mladých lidí z města, je nutné uvažovat o důvodech, které je přiměly k odchodu.
Dlouhodobě lze pozorovat, že ve městě nedochází k vzniku nových pracovních příležitostí, které by reflektovaly změny ve společnosti. V rámci města je několik etablovaných společností a relativně nízká nezaměstnanost, která je ovšem „vykoupená“ odchodem mladých za prací do větších měst.
Aby se po studiích vraceli do města, k tomu chybí i možnosti jejich vyžití, kvalitní sportovní infrastruktura, tedy jedna z forem aktivního vyžití mládeže.
Z uvedeného důvodu, je nutné najít způsoby, které umožní vznik nových pracovních příležitostí, a to od výroby až pro manažerskou sféru, tak aby bylo možné najít uplatnění bez nutnosti změny pobytu. Primárně nemusí být cílem najít investora, který zde postaví novou fabriku pro stovky lidí. Spíše se zaměřit na menší podniky, které mohou vznikat v podnikatelských inkubátorech, bohužel ale město takové prostory ani instituci nemá.
Rovněž je třeba ve spolupráci s podnikatelským sektorem hledat možnosti rozvoje již zavedených podniků. Město nemůže suplovat roli soukromého sektoru, ale může mu pomoci tím, že přijme příslušná opatření a pobídky.
Dalším aspektem je absence startovacích bytů pro mladé rodiny, které by umožnily překlenout počáteční těžkosti s bydlením do doby, než se povede našetřit základní kapitál na vlastní nemovitost. V té věci navrhuji, aby město ze svého bytového fondu postupně vytvořilo fond startovacích bytů, který by pronajímalo mladým rodinám na dobu max. 5 let.
Mgr. Vladislav Burian (SNK-ED a STAN):
Toto je z položených otázek asi ta nejtěžší. Mám dva syny. Z 99,99% vím, že se ani jeden z nich po VŠ do Jindřichova Hradce nevrátí. Důvodem odchodu jsou logicky pro mladé lidi kvalitní pracovní příležitosti a také výše odměn, za které kde budou pracovat. Naše město s místními firmami bude těžko kdy konkurovat firmám, jako je automobilka Škoda a řada dalších. Pokud tedy chceme udržet v Jindřichově Hradci mladé lidi, respektive mladé rodiny, pak určitě prostřednictvím firem s kvalitní nabídkou na trhu práce, dobrými finančními podmínkami, možností např. startovacích bytů pro mladé a s klidným prostředím pro život.