V sobotu 26. června 2021 proběhlo v rámci vernisáže výstavy Patrika Proška nazvané Hic et nunc i slavnostní odhalení unikátního portrétu tvůrce světoznámých jesliček jindřichohradeckého měšťana a punčochářského mistra Tomáše Krýzy (1838–1918). Portrét byl vytvořen Patrikem Proškem na objednávku Muzea Jindřichohradecka již pro vánoční festival betlémů JINoHRÁtky 2020. Bohužel ten se díky koronavirové epidemii minulý rok nekonal, a tak došlo na jeho odhalení až letos.
Volba námětu byla jasná již od začátku. Kdo jiný než tvůrce světoznámého díla, řezbář Tomáš Krýza, když jeho lidový mechanický betlém je od roku 1998 zapsán v Guinnessově knize rekordů a stále patří k nejnavštěvovanějším expozicím muzea. Jedná se totiž o úctyhodnou práci, jeho tvůrce Tomáš Krýza ho vytvářel po dobu více než šedesáti let. Již jako malý údajně pozoroval svého strýce při výrobě betlému a prohlásil, že až bude on velký, tak vyrobí ještě větší a krásnější jesličky. Svůj slib splnil a tak se dnes můžeme krásou jeho díla nechat unášet. Krýzovy jesličky obsahují skoro 1500 figurek lidí a zvířat, z nichž se až 150 pohybuje. Figurky jsou vyrobeny z kašírovací hmoty se dřevěnými a drátěnými komponenty. Původní mechanismus, který byl zpočátku poháněn ručně, rozvádí pohyb z jediného elektromotoru už od roku 1936, kdy byl v muzeu slavnostně představen veřejnosti.
Jako předloha anamorfního portrétu posloužila Patriku Proškovi jediná známá fotografie, která je uložena ve sbírce muzea. Jedná se o rodinný snímek, kde je zachycen Tomáš Krýza v pokročilém věku. Autor portrétu jej, jak o svém díle mluví, „pojal jako pohled do mistrovy kutilské dílny, která se mu tak trochu zbláznila a přeskupila se do jeho podobizny.“ Skříň, ponk, židle, kamna, různé nářadí, svěráky, truhličky, skříňky, kufry, rádio, olejničky, váhy, klíče a metry, kafemlýnky, lavory, mísy a pekáče, stavebnice a ozubená kolečka, kovadlinka, hoblíky a věšáky, pily, provazy a tužky, dětské hračky, autíčka a postavičky, to vše instalace obsahuje. Použito tak bylo přes tisíc různých předmětů. Patrik Proško dále o svém díle říká: „Zakomponoval jsem do instalace i několik již vyřazených částí přímo z modelu původních jesliček. Jde o domečky, povozy, figurky, zvířátka, andělíčky i ovečky a některé mechanické části.“ Jsou zde použity i části přes sto let starých ostrostřeleckých terčů a stejně tak staré dobové noviny či humoristické časopisy. „Tento pracovní chaos, který k dílně samozřejmě patří, získává pak ze správného pozorovacího úhlu řád v podobě Krýzovy podobizny,“ vysvětluje nakonec Patrik Proško.
Spojení anamorfóza je odvozeno z řecké předpony ana-, což znamená zpět, znovu a morphe tvar a forma. Ve výtvarném umění to buď znamená zkreslené zobrazení, nebo perspektivu, která vyžaduje zaujmutí správného úhlu pohledu pro správné sloučení pozorovaného obrazu. Mezi průkopníky této umělecké techniky patřili v první polovině 20. století hlavně Salvator Dalí, Marcel Duchamp a Jan Dibbets.
Český sochař a vizuální umělec Patrik Proško (1974–) se ve své tvorbě pohybuje mezi hyperrealistickým sochařstvím, uměním ve veřejném prostoru, které pojímá neinvazivně, a anamorfními instalacemi. Další jeho práce jsou k vidění v pražském Illusion Art Museum Prague, ve kterém spoluvytváří a umělecky vede stálou iluzivní expozici. Zde jsou ke shlédnutí anamorfní portréty Nikoly Tesly, Tomáše Bati a dvojportrét hudebních skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.
Jindřichohradecký portrét se stává jedinou mimopražskou anamorfní realizací Patrika Proška a podtrhuje tak exkluzivitu tohoto uměleckého počinu. I proto je mu věnována samostatná stálá expozice, která je nyní k vidění v sakristii kostela sv. Jana Křtitele.
Jakub Valášek (NOVUM 2021/7)