Aktuálně

Anamorfní portrét Tomáše Krýzy v kostele sv. Jana Křtitele

V sobotu 26. června 2021 proběhlo v rámci vernisáže výstavy Patrika Proška nazvané Hic et nunc i slavnostní odhalení unikátního portrétu tvůrce světoznámých jesliček jindřichohradeckého měšťana a punčochářského mistra Tomáše Krýzy (1838–1918). Portrét byl vytvořen Patrikem Proškem na objednávku Muzea Jindřichohradecka již pro vánoční festival betlémů JINoHRÁtky 2020. Bohužel ten se díky koronavirové epidemii minulý rok nekonal, a tak došlo na jeho odhalení až letos.

Anamorfní portrét Tomáše Krýzy v kostele sv. Jana křtiteleVolba námětu byla jasná již od začátku. Kdo jiný než tvůrce světoznámého díla, řezbář Tomáš Krýza, když jeho lidový mechanický betlém je od roku 1998 zapsán v Guinnessově knize rekordů a stále patří k nejnavštěvovanějším expozicím muzea. Jedná se totiž o úctyhodnou práci, jeho tvůrce Tomáš Krýza ho vytvářel po dobu více než šedesáti let. Již jako malý údajně pozoroval svého strýce při výrobě betlému a prohlásil, že až bude on velký, tak vyrobí ještě větší a krásnější jesličky. Svůj slib splnil a tak se dnes můžeme krásou jeho díla nechat unášet. Krýzovy jesličky obsahují skoro 1500 figurek lidí a zvířat, z nichž se až 150 pohybuje. Figurky jsou vyrobeny z kašírovací hmoty se dřevěnými a drátěnými komponenty. Původní mechanismus, který byl zpočátku poháněn ručně, rozvádí pohyb z jediného elektromotoru už od roku 1936, kdy byl v muzeu slavnostně představen veřejnosti.

Jako předloha anamorfního portrétu posloužila Patriku Proškovi jediná známá fotografie, která je uložena ve sbírce muzea. Jedná se o rodinný snímek, kde je zachycen Tomáš Krýza v pokročilém věku. Autor portrétu jej, jak o svém díle mluví, „pojal jako pohled do mistrovy kutilské dílny, která se mu tak trochu zbláznila a přeskupila se do jeho podobizny.“ Skříň, ponk, židle, kamna, různé nářadí, svěráky, truhličky, skříňky, kufry, rádio, olejničky, váhy, klíče a metry, kafemlýnky, lavory, mísy a pekáče, stavebnice a ozubená kolečka, kovadlinka, hoblíky a věšáky, pily, provazy a tužky, dětské hračky, autíčka a postavičky, to vše instalace obsahuje. Použito tak bylo přes tisíc různých předmětů. Patrik Proško dále o svém díle říká: „Zakomponoval jsem do instalace i několik již vyřazených částí přímo z modelu původních jesliček. Jde o domečky, povozy, figurky, zvířátka, andělíčky i ovečky a některé mechanické části.“ Jsou zde použity i části přes sto let starých ostrostřeleckých terčů a stejně tak staré dobové noviny či humoristické časopisy. „Tento pracovní chaos, který k dílně samozřejmě patří, získává pak ze správného pozorovacího úhlu řád v podobě Krýzovy podobizny,“ vysvětluje nakonec Patrik Proško.

Spojení anamorfóza je odvozeno z řecké předpony ana-, což znamená zpět, znovu a morphe tvar a forma. Ve výtvarném umění to buď znamená zkreslené zobrazení, nebo perspektivu, která vyžaduje zaujmutí správného úhlu pohledu pro správné sloučení pozorovaného obrazu. Mezi průkopníky této umělecké techniky patřili v první polovině 20. století hlavně Salvator Dalí, Marcel Duchamp a Jan Dibbets.

Český sochař a vizuální umělec Patrik Proško (1974–) se ve své tvorbě pohybuje mezi hyperrealistickým sochařstvím, uměním ve veřejném prostoru, které pojímá neinvazivně, a anamorfními instalacemi. Další jeho práce jsou k vidění v pražském Illusion Art Museum Prague, ve kterém spoluvytváří a umělecky vede stálou iluzivní expozici. Zde jsou ke shlédnutí anamorfní portréty Nikoly Tesly, Tomáše Bati a dvojportrét hudebních skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.

Jindřichohradecký portrét se stává jedinou mimopražskou anamorfní realizací Patrika Proška a podtrhuje tak exkluzivitu tohoto uměleckého počinu. I proto je mu věnována samostatná stálá expozice, která je nyní k vidění v sakristii kostela sv. Jana Křtitele.

Jakub Valášek (NOVUM 2021/7)