Adam Václav Michna, rytíř z Ottradovic Jindřicho-Hradecký, je nepochybně zatím tím nejvýznamnějším jindřichohradeckým rodákem, který navíc nese ve svém jménu i přídomek svého města. Bez něj bychom asi v Čechách už dávno nemluvili česky, neboť národ tvoří lidé, kteří spolu zpívají v jedné řeči. Měli bychom tedy o Michnovi asi všichni víc vědět, svět nám jej obdivuje a závidí, ale my se k němu hlásíme jen chabě. Bitva na Bílé Hoře před 400 roky a následné persekuce , exemplární poprava 27 českých pánů, je začátkem Baroka v Čechách, pro které Adam Michna jako básník a skladatel tolik udělal. Michnovy „Tance Smrtí“ ukazují cestu k Nebi. Zpěv lidi totiž zbavuje strachu, uzdravuje, dává radost, Víru, Lásku, Naději. Tyto písně, bez jedu zloby ukazující skutečný vztah života a smrti, jsou stále živé, moderní, mohou zaznít kdykoliv, k divadlu, tanci.
A dvojité jubileum Michnova staršího kolegy, slavného varhaníka-skladatele Michaela Praetoria (1571-1621) prováže v tanci, zpěvu a nástrojové muzice celý náš festival. Michnovské Slavnosti nás mají všechny propojovat, dát nám radost z vlastní kulturnosti, poukázat ke kulturním kořenům naší civilizace, i českého národa, mají potěšit smutné a bolavé v nelehkých dobách, ukázat cestu dál a výš. Mají propojovat generace, přivést hosty do Hradce, dát příležitost místním silám.