Motto: „ Bohatý je ten, koho každou vteřinu jeho života prostupuje energie Lásky“ (Paolo Coelho)
Pokud se podíváme na základní lidské potřeby do jakékoli psychologické příručky, narazíme vedle „bazálních“ potřeb jako je potrava, dýchání, stálost věcného prostředí apod. také na potřeby „nadstavbové“ – potřeba vztahu a smyslu. Je otázkou, které z oněch jmenovaných potřeb jsou ty základní a které nadstavbové, neboť není jedno, jakým způsobem naplňujeme své potřeby biologické…Zda jsme kvůli nim ochotni použít násilí, lži, bezohlednosti, nátlaku, nebo jestli se na cestě k jejich naplnění chováme kultivovaně, s respektem k druhým, s určitou mírou zodpovědnosti. To, jakým způsobem své potřeby naplňujeme, vlastně určují vztahy, ze kterých jsme vzešli a které zásadně ovlivnily náš start a zařazení do života. Chceme někým být, někam patřit, něčemu věnovat svůj čas…..
Za léta existence Oken jsme se setkali s velkým množstvím kultivovaných, laskavých a ochotných lidí, kteří darovali svůj čas některému z dobrovolnických programů. Prožíváme krásné a inspirující chvíle s dobrovolníky na táborech, v Domově seniorů, s handicapovanými dětmi v Pět P, na bazéně se Sportovním klubem Kapři. Naplnění smyslu svého volného času našli dobrovolníci sportovně založení, kreativci i empatičtí a naslouchající lidé. Radovali jsme se z daru společného sdílení času, „učení v terénu“. Prožívali jsme nové objevy, sdíleli smutek ze ztrát, učili se nastavovat hranice tam, kde měli klienti programů chuť zneužívat laskavosti dobrovolníků. I takové situace k dobrovolnictví patří – lidé, kteří se pokoušejí dobroty druhých zneužít a kterým je třeba říkat „ne“. Naštěstí jich bylo podstatně méně než těch, kterým šlo o podstatu věci – prožít společně hezké chvíle, naplnit potřebu smysluplného využití času….
Vzhledem k tomu, že mnoho z našich dobrovolníků jsou studenti, pravidelně prožíváme situace zaškolování a loučení…Loučení není smutné – je plné vděku za krásně prožitý čas a přání, aby další cesta dobrovolníka byla šťastná. Podzim je časem hledání nových dobrovolníků. A tak každý člověk, který cítí, že by část svého volného času chtěl věnovat někomu, koho bude inspirovat, koho potěší rozhovor, procházka, společné sdílení času, je v Oknech vítán. Dobrovolník v Oknech nezůstává na svoji práci sám. Svou péči mu věnují koordinátoři jednotlivých programů, neformální sdílení a vzdělávání mají možnost dobrovolníci 1x měsíčně zažívat při společných supervizních setkáních.
Drahomíra Blažková – Otevřená OKNA
