Muzejní fond je tvořen sbírkovými předměty různého původu, jeho základ se do muzea dostal již před více než 90 lety, ale až ve druhé polovině dvacátého století začal být systematicky budován jako sbírka zaměřená na region Jindřichohradecka.
Do fondu byla během doby zařazena i kolekce drobné plastiky jako například soubory příležitostných upomínkových odznaků či různých sportovních ocenění a reliéfních plaket. Zvláště upomínkové odznaky dokumentují bohatý společenský život na území jindřichohradeckého regionu od poloviny devatenáctého století po současnost a dotýkají se prakticky všech stránek života společnosti. Jsou zde odznaky, které si nechaly vyrobit územní samosprávné celky, orgány státní správy, výrobní podniky a především nejrůznější společenské organizace. Obzvláště vydatným zdrojem tohoto fondu byla spolková činnost konce devatenáctého století a první poloviny dvacátého století, kdy byly spolky produkující odznaky, plakety a upomínkové medaile aktivní i na venkově.
Z fondu Faleristika nejvíce vyniká velký soubor rakousko-uherských čepicových odznaků z období první světové války. Čepicových odznaků je v současné době uloženo ve fondu více než 500 kusů. Vojáci či vojenské útvary si je od roku 1915 nechávali vyrobit podle svých představ. Jejich nošení představovalo zřejmou ústrojovou nekázeň, byly však velmi oblíbené, takže je ministerstvo války dodatečně svým výnosem povolilo a reglementovalo jejich statut. Odznaky se tak směly nosit na levé straně čepice. Byly velmi různorodé, lišily se velikostí, použitým materiálem, způsobem výroby i zvolenými motivy. Společným rysem většiny však bylo velmi dobré výtvarné řešení.
Ve fondu se nachází dva příklady čepicových odznaků, které se pří-mo dotýkají jindřichohradeckého pěšího pluku č. 75. První odznak s výčtem míst působení na východní frontě vznikl v ateliéru Gustava Gurschnera ve Vídni a vzhledem k osobě autora ho lze považovat za umělecky hodnotnou drobnou plastiku. Odznak 75. pěšího pluku je ovšem zajímavý i z hlediska svého námětu. Zobrazuje kótu 363 s barokním křížem u vesnice Cebrov nedaleko Zborova. Tu rakousko-uherská armáda po několikaměsíčním urputném bránění opustila a ještě před jejím vyhozením do vzduchu kříž na rozkaz velitele pluku snesla a převezla ho do Jindřichova Hradce, kde byl společně s figurálním podstavcem od sochaře Rudolfa Kabeše vztyčen v kostele sv. Jana Křtitele. Po padesáti letech přešel do majetku muzea v Jindřichově Hradci, dnešního Muzea Jindřicho-hradecka. Samotný pomník byl v souvislosti s celkovou rekonstrukcí z kostela vymístěn. Dnes se nachází na městském hřbitově.
Druhým příkladem se stal odznak debrecínských vlastenců, jehož autorem byl jednoroční dobrovolník 75. pěšího pluku sochař Max Krejča. Jeho další díla pocházející z plukovního muzea v Debrecíně, a to včetně rozměrného sádrového reliéfu se stejným motivem, byla po návratu 75. pěšího pluku do Jindřichova Hradce uložena do muzea, ve kterém se nachází dodnes. Zajímavou shodou okolností tak má muzeum ve své sbírce odznaky i předměty, jež se jich přímo týkají.
Jakub Valášek (NOVUM 2024/06)