K nejhodnotnějším předmětům tohoto fondu lze řadit kolekci reliéfně zdobených pozdně gotických a renesančních kachlů nebo bohatě zdobené fajánsové výrobky, ze kterých je nejstarší majoliková mešní souprava z roku 1677. Mezi majolikové předměty můžeme počítat také barokní malované mísy, toufarské džbány a holby nebo speciální lékárenské nádoby pro uchovávání léčiv nazývané arbarella.
Nejstarší albarello ve sbírce muzea bylo vyrobeno v poslední čtvrtině 17. století v keramických dílnách tzv. habánů, novokřtěnců usazených na moravských panstvích již na konci 16. století. Právě neznámý habánský hrnčíř dal bílému, cíničitou glazurou polévanému předmětu soudkovitý tvar a ozdobil ho modrým obdélným rámečkem s rostlinnými rozvilinami. Při jeho následném lékárenském užívání byl pravděpodobně uzavřen koženým víkem a do ozdobného rámečku na nádobě se vždy vpisoval název příslušného obsahu.
Řada z vyjmenovaných předmětů pochází z produkce významné fajánsové manufaktury v Holíči, kterou založil už v roce 1743 císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie. Manufaktura se stala první manufakturou na výrobu fajáns v rakouské monarchii a dodávala své výrobky i na císařský dvůr.
Ve sbírkovém fondu se dále nachází rozsáhlý soubor kvalitní keramiky tzv. mezzomajoliky. Jedná se o kobaltovou modří glazované kameninové mísy a talíře se širokým lemem, které byly ještě zasucha dekorativně ornamentálně či figurálně proškrabávané. Vznik předmětů, jež lze datovat do let 1670 až 1720, je pravděpodobně spojen s dlouhodobou činností jezuitského řádu na Jindřichohradecku a Počátecku, případně v dalších částech českých zemí. K novým objevům v rámci republiky přibyly nálezy mezzomajolikové keramiky v severních, severovýchodních a západních Čechách a většinou mají souvislost právě s působením jezuitů.
Nezanedbatelným dílem je také zastoupena lidová keramika různého typu a tvarů, zvláště se jedná o ručně zdobené mísy, hrnce „sádláky“, keramické láhve na minerální vodu, formy na pečení a zdobené džbány nebo holby na pivo s cínovými víky polévané tzv. solnou glazurou. Fond zahrnuje technickou keramiku a drobnou keramickou plastiku, reklamní a upomínkové předměty týkající se místních jindřichohradeckých firem. Součástí fondu je také keramická produkce z okolí města a z regionu, zvláště pak z vyhlášených hrnčířských dílen v Klikově u Suchdolu nad Lužnicí, zejména předměty z dílny rodiny Beníškovy. Dalším zástupcem jsou různě veliké výrobky továrny na keramiku z nedalekého Jarošova nad Nežárkou-Hlubokodolu, od roku 1925 fungující pod značkou SKW (Sanitär Keramik Werke) a po zestátnění pod Výrobním družstvem Jihotvar.
Dohromady fond čítá přes 700 různorodých keramických předmětů z období od vrcholného středověku do současnosti, přičemž řada z nich je dlouhodobě vystavena v několika expozicích muzea.
Jakub Valášek (NOVUM 2025/06)