Město Lomnice nad Lužnicí vzniklo ve 13. století z tržní osady při raně gotickém hradu.
Vývoj jména
Lomnice nad Lužnicí leží v malebné rybniční krajině a vznikla pod stejnojmenným hradem, který je poprvé doložen v přídomku jejího majitele Oldřicha z Lommnice již roku 1265. Jméno má původ v názvu potoka, nad kterým leží a jenž je zmiňován již roku 1367 (Lomnicze rivulus). Je odvozeno ze staročeského přídavného jména lomná, tj. voda lomozná, hlučná nebo představující mnohokrát lomený potok. Od konce 18. století (1789) je přidáván neshodný přívlastek – nad Lužnicí, ačkoliv řeka je od města vzdálena 2,5 km.
Historický vývoj
Podle posledních výzkumů se zdá, že nejstarším místem v Lomnici je okolí kostela sv. Jana Křtitele, kde stála původně stará vesnice a malé zemanské sídlo. Vznik hradu souvisí zřejmě se založením tržní osady a vytvářením lomnického panství v polovině 13. století.
První písemná zmínka o sídlišti je z roku 1220, kdy je Lomnice v držení Vítka z Klokot předka třeboňsko-landštejnské větve Vítkovců. V roce 1265 je uváděn jako majitel Oldřich z Lomnice. Po něm se v držení střídají další Vítkovci. V letech 1341-1359 zde sídlil Vítek z Landštejna, jehož syn Vileém dosáhl v zemi významným proboštem a královským kancléřem. Zřídil na lomnickém hradě kapli Božího Těla a sv. Petra a Pavla (1359).
V městečku byl v té době již farní kostel sv. Jana Křtitele. Po jeho smrti se stal majitelem další významný Vítkovec Ješek z Kosové Hory (do r. 1373). V letech 1378-1380 vlastnil Lomnici Jindřich ze Stráže. Po něm ji získal Kunrát Krajíř z Krajku, který město a hrad roku 1381 vyměnil s králem Václavem IV. za Landštejn a město Bystřici.
Zdroj: Město Lomnice nad Lužnicí