V prosinci roku 1878 navrhl nežárecký pekařský mistr Jan Komárek v Měšťanské besedě, že by na svůj náklad nechal na Nežárecké bráně zřídit hodiny, pokud by k tomuto účelu byly prostory brány náležitě upraveny. Svému slovu dostál a v lednu 1879 složil na městské radnici 450 zl. na pořízení hodin do brány.
Jejich výroba byla svěřena proslulému hradeckému hodináři Martinu Rezkovi, který nedlouho předtím obdržel bronzovou medaili na Krajinské hospodářskoprůmyslové výstavě v Třeboni právě za svůj zjednodušený a vylepšený věžní hodinový stroj. Martin Rezek vyrobil pro Nežáreckou bránu hodiny s Lepautovým krokem, mosaznými ozubenými koly a mohutným kyvadlem, které odbíjely každou čtvrthodinu. Už v květnu byly hodiny připraveny, čekalo se ale na stavební úpravy brány, jež měl pod taktovkou okrašlovací spolek Vesna. Stavební práce, započaté v červnu 1879, zahrnovaly například opravu střechy věže, která byla nově pokryta šindelem darovaným hrabětem Jaromírem Černínem, či proražení přístupu do místnosti s hodinami. Náklad, vyčíslený na 2000 zlatých, se z části zavázal uhradit okrašlovací spolek Vesna, část měla být kryta sbírkou. Po opravě byly do rizalitů brány ve třetím patře vloženy ciferníky, hodinový stroj byl umístěn v prvním patře a jeho lana procházela do druhého patra. Rezkovy hodiny na svém místě zůstaly až do 80. let minulého století, kdy byly po neúspěšných pokusech o uvedení do chodu z brány sňaty a nákladně restaurovány.
Od roku 1990 byl opravený hodinový stroj vystaven v expozici muzea a v rámci celkové rekonstrukce brány došlo i na ciferníky. Při jejich průzkumu bylo zjištěno, že ciferník na západní straně byl patrně za druhé světové války opatřen několika průstřely a také, že smaltované číslice a rafičky jsou v pokročilém stádiu koroze. Proto byly vytvořeny jejich kopie, posléze umístěné na bránu, původní číslice a rafičky pak zakonzervovány a uschovány v depozitáři hodin. Na Nežárecké bráně byly Rezkovy hodiny opětovně slavnostně spuštěny 30. června 1995, avšak po stížnostech zdejších obyvatel muselo být zastaveno jejich odbíjení.
Nežárecké hodiny, jejichž chod v současnosti každodenně zabezpečují zaměstnanci Muzea Jindřichohradecka, jsou součástí sbírkového fondu Hodiny, který zahrnuje i soubor hodinářských výrobků jindřichohradecké dílny Martina Rezka. Fond tvoří více než dvě stě kusů hodin převážně z 18. a 19. století. Jsou zde zastoupeny zejména nástěnné a stolní hodiny, několik kusů hodin věžních, sloupových nebo naopak kapesních. Hodiny získávalo muzeum už od počátku své existence, a to jednak od místních měšťanů, jednak v okolních vesnicích, čemuž přesně odpovídá charakter fondu. Více než jeho třetinu tvoří měšťanské klasicistní a biedermeierové hodiny, další velká část souboru patří venkovským hodinám. Fond zahrnuje i sbírku 25 měšťanských stolních hodin místního architekta Antonína Mečíře, kterou muzeum získalo v roce 1965, a hodiny z pozůstalosti Emy Destinnové. Mezi nejstarší stroje ve fondu patří torzo věžních hodin z přelomu 17. a 18. století a londýnské sloupové hodiny vystavené v expozici Měšťanská kultura. Velmi cenný je také soubor lidových venkovských celodřevěných hodin z Jindřichohradecka.
Lenka Dvořáková (NOVUM 2024/10)