-3.7 C
Jindřichův Hradec
17.02. 2025
Články

Jedenáct zajímavostí, které obdivují turisté v zámeckém pivovaru Žirovnice

Monika Dvořáková, průvodkyně zámeckého areálu Žirovnice, představuje JEDENÁCT ZAJÍMAVOSTÍ, KTERÉ OBDIVUJÍ TURISTÉ V ZÁMECKÉM PIVOVARU ANEB, CO JSTE MOŽNÁ O PIVOVARU NEVĚDĚLI.

Moniko, provázíš návštěvníky nejen v zámku, ale také v budově bývalého pivovaru, který je od roku 2011 otevřen veřejnosti, co si turisté z návštěvy pivovaru odnesou?

Dovolím si na úvod tohoto povídání použít několik citací z návštěvní knihy. „Nádhera, skvost, krása.“ „Děkujeme za krásný zážitek.“ „Naše návštěva v tomto mimořádném objektu nám přinesla neočekávané chvíle zážitků a poznatků z oblasti vystavovaných exponátů“ (Pedagogové z Prahy). „Byl to pro nás velký zážitek, moc děkujeme panu průvodci za jeho výklad. Byl skvělý! Sbírky jsou moc krásné, převedly nás do časů našich předků, kteří byli neuvěřitelně šikovní! Jsme moc rádi že jsme se mohli seznámit s tím, jak se vyráběly perleťové knoflíky, je to úžasné! Děkujeme, bo je to super“ (Láďa a Šárka z Ostravy).

Turisté jsou často velice překvapeni, kolik zajímavých expozic se v žirovnickém pivovaru nachází. Jedná se o expozici knoflíkářství, perleťářství, šicích strojů a pivovarnictví.

Když návštěvníci vstoupí do pivovaru, uchvátí je citlivě zrekonstruované vnitřní historické prostory. Budova zámeckého pivovaru byla postavena v letech 1589–1592. Jedná se o velmi cennou historickou budovu, ve které se dochovaly původní kamenné vnitřní pilíře a křížové klenby klenuté do obvodového zdiva s čtyřmi centrálními pilíři. Pivo se zde vařilo do roku 1865. Poté zde byl hostinec. Od 80. let 19. století tělocvična Sokola. V roce 1924 byla část pivovaru přestavěna na byty. V roce 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o revitalizaci. Za podpory fondů z evropské unie zde byly vybudovány tři stálé muzejní expozice. Stavební práce začaly v roce 2009 a skončily v roce 2011.

Nejprve se s návštěvníky vydáme poznávat zajímavosti o knoflíkářství a perleťářství. Žirovnice je totiž známá výrobou perleťových knoflíků od roku 1863. Tuto řemeslnou výrobu zde založil Josef Žampach, knoflíkářský tovaryš, který se vyučil ve Vídni. Bylo mu dvacet čtyři let, v Žirovnici se oženil s Antonií Bučkovou. Žampach měl dílnu nejprve v Barvířské ulici a poté v Nádražní ulici čp. 25, kde také s rodinou bydlel. V našem muzeu si můžeme prohlédnout šlapací dřevěný ponk na vyvrtávání knoflíků z lastur, který pochází z 19. století. Návštěvníky velmi zajímá samotná výroba knoflíku, a to můžeme zprostředkovat a popsat právě u našeho „čamrdářského ponku.“

Perleťář musel šlapáním roztočit dřevěná převodová kola, která zároveň rozpohybovala korunkový dutý plechový vrták, zvaný půra na vysoké otáčky, vrták se zahřál na vysokou teplotu. Lastura se přiložila k vrtáku a začal výrobní proces půrování. Z trokmašiny stékala voda na chlazení vrtáku. Následně se vyvrtávaly rondelky, čili válečky, které se poté sekaly, brousily, dírkovaly a nakonec leštily. Než vzniknul hotový knoflík, proběhlo pět pracovních operací. Každý knoflík byl originál. Surovina se dovážela z Vídně. Byly to různé druhy mořské i říční perletě z celého světa. V prosklené vitríně je umístěno osm nejpoužívanějších druhů lastur a škeblí na výrobu knoflíků různých tvarů a velikostí. Na perleťových šálkách dokázali „čamrdáři“ vyrýt plastické vzory, vyřezat z lastur figury, umně sestavenými intarziemi zdobit šperkovnice, hodiny, psací soupravy, pouzdra na cigarety nebo fotorámečky. Nad vitrínou s různými druhy lastur je umístěna světelná mapa míst, kde se jednotlivé druhy lovily. Loviště mořské a říční perletě byly po celém světě. Dovážela se například z indopacifické oblasti, z Indonésie, japonského souostroví, z řeky La-Plata v Jižní Americe, ze Žluté řeky v Číně, z řek v Evropě: z Dunaje, z Drávy, ze Sávy, z Driny, z našich řek z Otavy a z Rudého moře v Egyptě.

Neuvěřitelné, že k nám do Žirovnice putovaly lastury z tolika koutů světa. Jak to bylo s výrobou knoflíků dál, výroba se časem zmodernizovala?

Ano, návštěvníci uvidí v další místnosti modernější stroje z období první poloviny 20. století. Je zde postavena dílna se stroji, na kterých pracovali žirovničtí perleťáři. Stroje jako půrmašina, dírkovačka, tvarovačka a šrupovačka byly poháněné pomocí elektrického motoru. U každého stroje je vidět zařízení na odsávání prachu z opracovávaných lastur. Do roku 1948 se v Žirovnici nacházelo 95 dílen, v každé dílně mohlo pracovat 5 až 15 dělníků.

Na závěr první expozice mohou návštěvníci obdivovat vrcholnou zručnost zpracování perleti. V jednotlivých, prosklených vitrínách jsou vystaveny různé umělecké předměty z perleti (brože, spony, hodiny, rámečky, zvířata) i různé druhy knoflíků našitých na kartách. Připomeneme si další zajímavost a další velkou tradici v Žirovnici. Jedná se o Putovní perleťový pohár města Žirovnice, o který se hraje každoročně fotbalový turnaj. Tento český nejstarší fotbalový turnaj se hraje od roku 1933. V našem muzeu je perleťový pohár vystaven
jako muzejní exponát natrvalo. Perleťový pohár vyrobený od pana Hejtmánka v roce 1954 jako druhý pohár obdivují návštěvníci nejvíce. První perleťový pohár si odvezlo mužstvo Spartak GZ Královo Pole v roce 1953, mužstvo si jej mohlo ponechat, protože třikrát po roce za sebou vyhrálo. Ve stejné vitríně je umístěn Malý perleťový pohár, který je pro fotbalisty ve věkové skupině hráčů nad 35 let. V roce 2023 se odehrál padesátý sedmý ročník.

Přesuneme se do dalších prostor v nejnižším místě budovy pivovaru, kde je rozsáhlá a velmi pozoruhodná sbírka historických šicích strojů. Jak bys nám ji přiblížila?

Je zde vystaveno 175 historických šicích strojů pro domácnost, řemeslnické a průmyslové stroje pro obuvníky, čalouníky, kožešníky a kloboučníky. Dále speciální stroje na šití knoflíkových dírek a stroje na vyšívání. Našli bychom zde přes padesát světových značek. Nejvíce jsou zde zastoupeny tři značky a sice Singer, Lada, Minerva. Singrovky pronikly do milionu domácností a vynikaly obdivuhodnou technickou úrovní. J. M. Singer zůstává otcem průmyslové výroby, který již v roce 1851 přichází se svým prvním šicím strojem. Značka Lada byla založena díky vídeňským Čechům, kteří se vrátili do Čech a v roce 1919 založili strojírenskou továrnu na šicí stroje v Soběslavi. K významnějším československým firmám patřila v meziválečné době a po II. světové válce firma Minerva, která se značkou Lada spolupracovala. Značka Minerva se v roce 1913 přestěhovala z Rakouska za levnější pracovní silou do Opavy a Boskovic.

Touto cestou bych ráda zavzpomínala na sběratele pana Jiřího Vetýšku z Jindřichova Hradce, který se zasloužil během svého života, aby sbírka historických šicích strojů vznikla. Jiří Vetýška (*23. 4. 1940 – †3. 4. 2024) shromažďoval tuto sbírku přes třicet let. Šicí stroje se staly pro pana Vetýšku celoživotním koníčkem i zaměstnáním. Vyučil se mechanikem šicích strojů a absolvoval střední průmyslovou školu strojní. Pan Jiří Vetýška měl tuto sbírku umístěnou na žirovnickém zámku již od roku 1995. Když v budově pivovaru vznikly po rekonstrukci tyto prostory, byla sem sbírka v roce 2011 přemístěna jako stálá výstavní expozice.

Na závěr expozice šicích strojů představím další zajímavosti, které návštěvníci rádi naslouchají. Seznámíme se s nejstarším a nejmladším exponátem. Nejstaršími modely jsou výrobky firem Wheeler & Wilson z konce 19. století, kufříkový šicí stroj Howe z roku 1870 a střední lodičkový stroj Howe z roku 1872. Nejmladší šicí stroj pro domácnost v této rozsáhlé sbírce je Lada z roku 1960 už s motorkem na elektrický proud.

V poslední části prohlídky je expozice pivovarnictví. Říkala jsi, že pivo se zde vařilo do roku 1865. Zachovalo se zde něco z této doby?

Jediný archeologický nález, který byl učiněn při rekonstrukci pivovaru je valach neboli hvozd.

Dostanu se k němu za okamžik. V části pivovaru, kde je nyní výstava pivovarnictví, bývala horní humna, v prostorách, kde jsou šicí stroje, bývala spodní humna se sladovnou. Na půdě nad horními humny byl skladován sladovnický ječmen a pšenice, z nichž se vařilo pivo. Pšeničné bílé 12°–13° bylo pro poddané, ječmenné pivo červené 22°–26° bylo pro pány. Pivo se označovalo podle měsíců, kdy bylo vyrobeno, například ledňák, únorák, březňák, ten byl nejlepší a pil se o senosečích. Ve sladovně na spodních humnech se ječmen nebo pšenice močily ve vodě v kamenných nádobách – náduvnících. Sladování trvalo sedm dní. Poté se nasladované obilí vyndalo z náduvníků a vyvezlo na horní humna. Voda se nechala vytéct a slad se natřel na rámy, vypletené lískovými pruty, které byly rozprostřeny na hvozdu čili valachu, jehož část se na horních humnech zachovala. Hvozdění znamená sušení. Pod valachem bylo topeniště, v němž se topilo většinou tvrdým bukovým dřívím. Teplý vzduch stoupal kouřovody vzhůru pod sítě, na nichž se sušil slad. Odsušený, neboli odhvozděný slad, se převezl v pivovarských vozících na sladovou půdu a odtud se spustil do mlýna – šrotovačky, do varny, která byly umístěna ve velkém vstupním sále. Pivo se dávalo do sudů, následně do pivních sklepů a chladilo se v ledárně, kde je dnes umístěna ukázka perleťářské dílny a světelná mapa.

Na závěr našeho druhého povídání a poznávání bych ráda srdečně pozvala všechny zájemce na osobní prohlídku, kde se můžete dozvědět ještě více informací, faktů a zajímavostí z historie. Prohlídková trasa zámeckého pivovaru je uzpůsobená také pro vozíčkáře, jako bezbariérové muzeum. Těšíme se na vaši návštěvu.

Marie Fronková (Žirovničan 06/2024)