Aktuálně

Jsou chvíle plné lásky a štěstí….. (Otevřená OKNA)

Motto:
„Narodili jsme se s právem být šťastní. Narodili jsme se s právem na lásku, na radost a na sdílení naší lásky. Jsme živí, tak si život vezměme a těšme se z něho.“ Don Miguel Ruiz

Začíná srpen a spolu s ním přichází pro mnohé naše klienty vytoužený čas prožitkového tábora. Přípravný dobrovolnický tým dolaďuje poslední hry, kostýmy, externí programy. Těšíme se. Přijíždíme do našeho oblíbeného penzionu, který má bezbarierové koupelny a kolem terén tak mírně zvlněný, že jej bez námahy s vozíčkáři zvládáme. Trošku nás zaráží jednání nového správce, který, zdá se, má ve svém komunikačním repertoáru pouze rozkazy…. V rekreačním středisku trochu zvláštní.

  • Jsou chvíle plné lásky a štěstí…..  (Otevřená OKNA)
  • Jsou chvíle plné lásky a štěstí…..  (Otevřená OKNA)

Den první. Přijíždí lektor Honza Nový a přiváží sovy, ježky, hady ze Záchranné stanice pro zvířata. Těšíme se na program. Ouha. Z jeho auta vybíhá také pejsek. Poslušný a milý, ale bez vodítka. Prosím Honzu, ať si psa přiváže. On s plnýma rukama klecí s úsměvem odpovídá: „Jasně, jen co ta zvířata vynosím“. Vtom se před námi objeví správce a zuřivě řve na mne: „Okamžitě si toho psa dejte na vodítko, nebo odsud do rána vypadnete!!!!!!!! “ A to před „nastoupenou jednotkou“, která čítá 11 vozíčkářů, 3 nevidomé, několik lidí o berlích, řadu osob s mentálním postižením. A dvacet dobrovolníků. Šedesát párů očí nevěřícně zírá, co se to děje. Nejprve slušně se ohradím vůči tónu a stylu komunikace, poté také zvednu hlas. Polila mne vlna horka a je mi fyzicky špatně. Představuji si některé hodně unavené rodiče, kteří sotva dítě předali a těšili se na chvíli zaslouženého oddychu, otočí auto a pojedou zpět… A děcka, natěšená na prožitky, balící hned na začátku kufry…. Beru telefon a volám řediteli podniku. Úleva… Přichází, naslouchá. Svým zásahem ukončuje náš nechtěný výlet do jiného století a jiného prostředí. Má duše se vrací k rybníku a partě neskutečně ochotných a pracovitých dobrovolníků. A ke čtyřiceti klientům, pro které je tento pobyt dlouho očekávaným snem.

  • Jsou chvíle plné lásky a štěstí…..  (Otevřená OKNA)
  • Jsou chvíle plné lásky a štěstí…..  (Otevřená OKNA)

Dobrovolníci „naskočili“ výborně. Nic jim není zatěžko. Zvládají hry, výtvarničinu, pomoc při hygieně. Dopřávají klientům opravdové chvíle radosti a štěstí. Mozek, vůle i svaly pracují naplno. Přijímáme i návštěvy – lanové aktivity s manželi Kukačkovými a Vojtou Dubou, báječné lidi na silných strojích pod vedením Míly Simrové, kteří dovolili dětem vyzkoušet, jak se sedí na motorce a přivezli jim spoustu dárků. Paní Řehořovou, která nás pustila do místního kostela a povyprávěla o jeho historii a osudech rodiny de Este. Spousta nádherných chvil. Kluci s kytarami, kteří roztancovali děcka na louce. Koncert trubačů. Přišli a zahráli lovecké fanfáry jen pro nás…. Na konci týdne mne objímá skutečná vlna štěstí… Prožili jsme to bez úrazu, epi záchvatu, alergické reakce…. Klienty předáváme veselé, radostné a zdravé. Až po jejich odjezdu zjišťujeme, že jedna z dobrovolnic si při předávání ukopla nehet u palce nohy. Tak přece jen ten urgent navštívíme…. Nicméně – klienti nic nevěděli. Ona mlčela až do chvíle jejich odjezdu, aby jim nezkalila pocit štěstí. Po ošetření zranění večer zahájíme terapii písní. I ten poslední večer jen s dobrovolníky byl nádherný. Byli jsme živí, vzali jsme si svůj čas a těšili se z něho….

Drahomíra Blažková