Aktuálně

Mezinárodní sochařská sympozia – část 1. (Jindřichohradecké sochy a památníky)

Autor: Josef Andrle

Ve dvou nadcházejících dílech se budeme postupně věnovat čtyřem ročníkům sochařských sympozií, která se v Jindřichově Hradci uskutečnila na konci druhého milénia. Hlavním organizátorem sympozií se stal akademický sochař Josef Andrle (1953–), žijící ovšem po dlouhá v Horním Skrýchově. Jindřichohradecké akce navázaly na předchozí čtyři ročníky obdobného setkávání v Milevsku. Tímto přesunem se zaktivovala myšlenka putování středověkých kamenických hutí, jenž se za svou prací přemisťovaly po celých Čechách.

Autor: Saulius Vaitiekūnas

Prvního ročníku Mezinárodního sochařského žulového sympozia Jindřichův Hradec, jak zněl jeho oficiální název, se zúčastnilo pět umělců z celého světa. Kromě samotného organizátora to byla japonská sochařka Noriko Onodera (1969–), dalším českým zástupcem byl kontroverzní sochař a šperkař Pavel Opočenský (1954–), nedávno zemřelý německý sochař a grafik Erich Reischke (1927–2015) a významný litevský šperkař Saulius Vaitiekūnas (1953–). Jako vstupní materiál byla vybrána žula, typická pro tento kout jižních Čech a přiléhajícího území Moravy. Umělci mohli pracovat nejen s kamenem lomovým, ale také s přírodním, nalezeným a měli tu možnost vybrat si v městském parku místo, kde bude objekt instalován. Každý z nich mohl uplatnit svůj originální přístup k materiálu a propojit ho s okolním prostředím. Erich Reischke, nestor všech účastníků, se na své soše nazvané “Lomový kámen” snažil dopátrat jádra samotného kamene, když ho celý doslova rozřezal a znovu složil. Podobný přístup měl i Pavel Opočenský, který svůj blok skrz na skrz provrtal, celý ho tak vizuálně odlehčil. Japonka Noriko Onodera představila mentalitu svého národa v kamenné instalaci “Nora” – své osobní skrýši, svém mikrokosmu. Litevský šperkař Saulius Vaitiekūnas, který poprvé pracoval s kamenem velkých rozměrů, vytvořil svá “Zrcadla” jako obrovský šperk. Hlavní organizátor, sochař Josef Andrle vytesal svůj “Viklan” jako horizontálně položený kamenný stolec, který se za použití síly může rozhoupat.

Autor: Tomáš Franta

Prvních pět děl zaplnilo městský park během června a července 1997, o rok později zde bylo vztyčeno dalších pět uměleckých děl. V druhém ročníku měli převahu čeští sochaři, byli jimi jindřichohradecký rodák Tomáš Franta (1976–), o generaci starší sochaři Jiří Genzer (1953–) a Jiří Kačer (1952–). Trio doplnili rumunský sochař Nicolae Ionescu a Němec Stefan Schulz (1964–). Přestože se díla pohybovala na pomezí abstraktního sochařství, některá z nich obsahovala realistické detaily jako například Ionescova socha “Narozen v Čechách” v podobě rodícího se vejce. Frantova socha “Pocta ptákům” zase připomíná skelet sedícího opeřeného ptáka. Naproti tomu “Fragment” sochaře Jiřího Kačera, souběžnými liniemi zdobený blok kamene, odskočil opět do abstrakce. Stejně působí i sochy “Harmonie” Jiřího Genzera i kamenná instalace “Velká kniha” německého sochaře Stefana Schulze.

Jakub Valášek (NOVUM 8/2021)

Autor: Nicolae Ionescu

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít