Výstava fotografií Zdeňka Tomečka v žirovnickém zámku nazvaná Dokud jsme my, budete i vy zaujme a překvapí. Padesát jedna fotografií ptáků, kteří žijí a objevují se na Žirovnicku, svědčí o umění fotografa i o jeho hlubokém, niterném vztahu k přírodě. Shromažďování fotografií trvalo několik let a výsledný soubor jistě fascinuje každého, kdo má rád přírodu a její obyvatele. Myslím, že nejsem sama, kdo většinu těch ptáků z fotografií nezná a je pro něj překvapením, že kolem nás létají, hnízdí a mnozí i prozpěvují.
Na fotografiích má každý z těch zachycených ptáků zvláštní kouzlo krásy, z jejich očí, natočení hlavičky, barev peří k nám promlouvají jejich vlastnosti. Je tady například špaček, který patří k nejpočetnějším ptákům v naší republice, v letech 2001-3 se udával jejich počet od 900 000 až po 1 800 000 párů. Celoročně u nás nejsou, na zimu odlétají na zimoviště do jižní Evropy. České
pojmenování mají prý podle charakteru hlasu, kterým napodobují „uštěpačně“ jiné ptáky. Mě zaujalo, že mezi české, konkrétně pražské zajímavosti, zařadil špačka arabský cestovatel Ibrahim Ibn Jákub, který navštívil Prahu v roce 966.
Mezi ptáky, které zachytil svým fotoaparátem pan Tomeček, je také malý zpěvný ptáček vážící ve skutečnosti kolem 9 gramů, šoupálek dlouhoprstý, nebo zvláště chráněný ťuhýk obecný, jehož samec a samička se dost výrazně liší zabarvením. Pozornost jistě vzbudí i bramborníček hnědý s oranžově béžovým hrdlem a hrudí, který je u nás od března do října a pak odlétá do subsaharské Afriky. V ČR žije asi 10 000 až 20 000 těchto ptáčků, kteří jsou chráněni jako ohrožený druh. Zaujal mě také mlynařík dlouhoocasý, který měří mezi 13 až 15 cm, ale má rozpětí křídel 16 – 19 cm a stupňovitý ocas dlouhý 6-10 cm, vínové zabarvení na hřbetě a na bříšku bílé. V ČR žije 55 000 až 110 000 čilých mlynaříků dlouhoocasých, které můžete v zimě uvidět i ve vaší zahradě.
Většinu ze jmen ptáků, kteří v Česku žijí, vymysleli obrozenečtí jazykovědci v 19. století, a ta jména mají své kouzlo. Připomeňme z výstavy motáka pochopa (též nazývaného pochop rákosní), což je štíhlý pták z rodu dravců, jehož sameček předvádí podle ornitologů při tokání samičce doslova akrobatické kousky, vystoupá vysoko do oblak a pak k družce střemhlav padá dolů. Žije na březích rybníků a u zarostlých říčních ramen. V srpnu až říjnu odlétá na zimoviště v jižní Evropě a v Africe. Z těch ptáků, jejichž jména i fotografické podobizny mě zaujaly, bych jmenovala ještě alespoň dva, a sice dlaska tlustozobého a kormorána velkého. Dlask tlustozobý je oproti ptákům, o nichž byla řeč, objemnější, váží 48 až 62 gramů, rozpětí křídel má 29 až 33 cm. Na fotografii je nápadná jeho velká hlava s kuželovitým zobákem, krátký ocas a pestře zbarvené peří. Je to pták velmi ostražitý a plachý, který se skrývá většinou v korunách stromů listnatých a smíšených lesů. Kormorán velký je ze zobrazených ptáků asi největší, měří 84 až 90 cm, jeho rozpětí křídel je 130 až 160 cm a může vážit takřka 4 kg. Fotograf zachytil jeho černý, dlouhý, ostře zakončený zobák. Sídlí na všech kontinentech s výjimkou Jižní Ameriky a Antarktidy, u nás v Česku vznikla první stálá kolonie kormoránů na jižní Moravě v roce 1982. Ve druhé polovině 80. let u nás hnízdilo 500 až 660 párů, v současnosti je to přes 200 párů. Problém s kormorány je ten, že loví v rybnících plotice, okouny, jelce a další ryby a produkční rybáři si tak vymohli náhradu škod, které kormoráni působí. Stále jsou ovšem chráněným druhem, odstřel je povolen jen za přísných podmínek. Fotografie Zdeňka Tomečka mě inspirovaly k hledání toho, kdo jsou ti ptáci, které zobrazuje, jak žijí, čím jsou osobití. Uvedla jsem alespoň zlomek toho, co se o těchto ptácích můžete dovědět např. v knížce K. Hudce a kol. Fauna ČSSR. Ptáci 3/2, Academie, Praha 1983 nebo na Wikipedii. Tak pěknou prohlídku a překvapivé poznatky o těch, kteří patří i do našeho žirovnického přírodního světa.
Marie Fronková (Žirovničan – 2022/7)