Zdá se vám spojení ekologie a komunistické ideologie nerálné? Myslíte, že v minulosti Kuby neexistovalo protestní hnutí, které by usilovalo o alternativnější způsob života a ochranu životního prostředí? Nebo že na Kubě nenajdete vegetariánskou restauraci? Potom zkuste navštívit prototyp ekologické vesnice Las Terrazas v Sierra del Rosario.
Zelené království ukryté v kopcích
Pokud se vydáte z Havany po dálnici směrem na západ k údolí Vinales, neopomiňte pro Kubu netypickou, ale přesto okouzlující ekovesnici, která vznikla v r.1968 v rámci projektu opětovného zalesnění oblasti. V nevelké vzdálenosti od autopisty – dálnice (cca 13 km západně od obce Cayajabos) se nečekaně ocitnete v zeleném království, vesnice je vystavěná ve svažitém terénu, údolí je obklopeno ze všech stran kopcovitou krajinou porostlou tropickými lesy, je tu svěží vzduch a okolí vesnice opravdu idylické.
Na svazích mezi domy se pasou koně, pobíhají slepice a v rybníčku uprostřed údolí můžete natrefit i na několik krásných plameňáků. Do toho se všude rozléhá zpěv ptáků a omamná vůně květin. Pokud si uděláte okružní procházku po vsi, tak narazíte na menší a nižší domky kolem příjezdové cesty, ale především na několikapatrové domy postavené do svahu, zajímavě zakomponované do okolní přírody.
V mnoha domech dodnes žijí umělci a můžete tady tak narazit na malíře, sochaře, řezbáře, keramiky,txtilní výtvarníky i na umělce vyrábějící drobnou bižuterii, především korálky. Pokud dobře ovládáte španělštinu, tak se s nimi můžete více pobavit o jejich práci a životě, když se vám poštěstí tak natrefíte i na lidi hovořící anglicky.Angličtinu ale většinou ovládají lidé v obchůdcích, kavárně, restauraci nebo lidé poskytující zde ubytování.
Vlastní kávové políčko
Ve vesnici potkáte především batůžkáře nebo jiné alternativní turisty se zájmem o ekologii a umění, není zde ale velká koncentrace turistů a vládne tady příjemná, uvolněná atmosféra a kosmopolitní duch. Poblíž abstraktního díla místního umělce, které připomíná část kosmické lodi a pestře nabarveného starého jízdního kola nahlížíme do Patio de María, což je útulná a zářivými barvami vymalovaná kavárna, obsluha kavárny vstřícně pokyvuje a zve nás dál.Mají zde totiž široko daleko nejlepší kávu a fungují samozásobitelsky, mají malé kávové políčko přímo kousek od kavárny.
Hledání vegetariánské restaurace
My už ovšem máme hlad, jedna spolucestující je vegetariánka a chceme jí splnit její touhu po vegetariánské restauraci. Pár kroků od kavárny je vstup do restaurace El Romero, která nabízí čistě vegetariánská jídla.Interiér působí trochu retro dojmem, evokuje 70.léta, je ale příjemný, stejně jako obsluha a všude je plno květin. Rozhodujeme se dát si pozdní oběd na balkoně, kde je krásný výhled do okolních kopců chráněného území Sierra del Rosario.
Na dosah od balkonu roste banánovník, kousek opodál kvete ibišek a po schodech stoupajících k balkonu se pod náš stůl dostala skupinka štěbetajících kuřat. Náhle se spustil krátký tropický liják, ale balkon je zastřešený, déšťpo chvíli ustává a z údolí začne stoupat pára.Nádherný vizuální zážitek jako kulisa k tomu chuťovému, který bude následovat.
Na stůl nám postupně přináší objednané ovocné a zeleninové koktejly a nazdobenou polévku z dýně a červené řepy.Další chody sestávají z pečeného lilku, dýně, vařených fazolí, z příloh z čočky, brambor, rýže, fazolových placek, hummusu a dalších pochutin, vše upraveno do různých tvarových a barevných variací. Za jídlo zaplatíte podobně jako v české vegetariánské restauraci a je to kulinářský zážitek. Navíc restaurace si také pěstuje vlastní zeleninu a byliny a využívá jako mnoho dalších zařízení a domů ve vesnici solární energii.
Bydlení v ekologickém hotelu
Za návštěvu také stojí unikátní ekologický hotel Moka, který z okolních částí vesnice téměř není vidět, stojí v kopci a je obklopen stromy. Jeden ze stromů dokonce prorůstá celým hotelem, tropická flora jako by prolínala celým hotelem. Na zdech jsou popínavé rostliny, chodby hotelu jsou často celou jednou stranou otevřené do volné krajiny, na boku je schodiště také umístěno v krajině, v zadní části je rozkvetlá zahrada s jezírky a vodotrysky, která opět volně přechází do přírodní rezervace. Hotel i přilehlou zahradu můžete navštívit, aniž byste byli hotelovými hosty.
Nejstarší kávovníkové plantáže v zemi
Celá oblast je vhodná na pěší túry s krásnými výhledy. Můžete se podívat také na nejstarší dochované kávovníkové plantáže v zemi. Do dnešních dnů je toto středisko jedním z nejdůležitějších pro šíření myšlenek trvale udržitelného rozvoje, biologického zemědělství a využívání altrenativních zdrojů energie. Nedaleko něj sídlí také výzkumné středisko pro ochranu životního prostředí. Pokud se zajímáte o umění, tak se podívejte do volně přístupných ateliérů, do galerie Lestera Campy, známého kubánského výtvarníka nebo do muzea Pola Montaneze, neméně slavného hudebníka. Ve vesnici je i malé kino a knihovna. Závěrem nezbývá než si přát, aby podobně soběstačných vesnic vznikalo na Kubě, ale nejen na ní co nejvíce a aby nesloužily pouze jako lákadlo pro turisty.
Kateřina Duchoňová
Autorka Kateřina Duchoňová pochází z Jindřichova Hradce a pracuje jako psychiatrička v Ústřední vojenské nemocnici Praze, věnuje se zároveň psychoterapii a částečně i výzkumu. Nabízí psychoterapeutickou pomoc také imigrantům prostřednictvím sdružení In Báze. Zajímají ji lidé z rozmanitých kultur, jejich příběhy a tradice. Pracovala jako dobrovolnice v západoafrické Guineji a během studia medicíny stážovala v nemocnicích v Egyptě a Libanonu. Je členkou organizace Wontanara, která se zabývá rozvojovou pomocí Guineji – především adopcemi na dálku. Zajímá ji literatura, cestování, historie, kultura, zvláště výtvarné umění, snaží se být užitečná ostatním v rámci dobrovolnických aktivit, je to vždy velkým obohacením i pro ni samotnou.
(Text vyšel na portálu Hedvábná stezka 3/2017)