Otevřená OKNA: Nežijeme jenom pro sebe

Otevřená OKNA

Motto: „Láska začíná ochotou naslouchat“ Dietrich Bonhoefer

Jednoho krásného dne jsme přijeli na benefiční akci do nejmenovaného města a rozložili zde svůj stánek. Přišel urostlý mladý muž, podíval se na šitého medvídka a pravil: „To je hezký. Dáte mi to zadarmo? Já jsem totiž postiženej a mám PRÁVO….“ Ptala jsem se ho: Milý pane, berete invalidní důchod? Pravil, že ano. A pracujete? Pravil, že ne. Povídám mu: Ta paní, která medvídka ušila, je také postižená. Hodně ji zlobí záda, ale chce pracovat a chce dělat lidem radost. Mladík pravil: A proč pracuje, když je postižená? To přece nemusí!!! Já nemusím!“ Říkám: „Pracuje, protože ji to těší a také chce být užitečná. A chce někomu prospívat, nechce jenom brát…… Jednostranný výklad práv je někdy vlastně pro řadu lidí omezující. Naplnění každého „práva“ někoho něco stojí. A také na druhém konci pomyslné laťky s názvem „PRÁVO“ je název „POVINNOST“. A ještě vyšším stupněm je tvořivá láska, která rozumí potřebám lidí kolem sebe. Tomuto porozumění je třeba se učit, jinak se naše společnost promění v izolované ostrůvky sobců, kteří prosazují svá práva a vše ostatní je jim fuk. Propojení mezi skupinami však je možné. Mostem je vnímání a naslouchání.

Už v roce 2017 jsme se pustili v Chráněném bydlení Okénko do projektu s názvem „Nežijeme jenom pro sebe“. Začali jsme se s uživateli bavit o potřebách různých znevýhodněných skupin ve společnosti. A kladli jsme si otázku, jak můžeme pomoci – a zda vůbec chceme pomoci. A komu. V adventu roku 2017 si klienti vybrali pomoc opuštěným zvířátkům v útulku Cibela. A dokázali ušetřit 900 korun, které předali. V letošním roce jsme pozvali na besedu do Chráněného bydlení Okénko paní Blanku Novou, sociální pracovnici hospicové péče Kleofáš. Uvedla naše nic netušící klienty do světa lidí, kteří se blíží k závěru života…Krásné bylo, že klienti v dané chvíli projevili pochopení pro situaci rodin, kterým někdo milovaný odchází. A rozhodli se, že letošní adventní sbírku, kterou mezi sebou uspořádali, věnují právě tomuto zařízení. Sbírali pilně. A dali dohromady 1 200,- Kč, což je na 12 klientů sociální služby úctyhodný výkon. Se zaměstnanci se bavili o tématech loučení, odcházení… Jsou to témata těžká, ale k životu patří. V nejbližších dnech se chystáme částku předat. A všichni společně jsme rádi, že dokážeme vnímat také dění kolem sebe a nechceme jenom brát….. Protože k plnému lidství patří jak naplňování vlastních práv, tak respekt k právům druhých a také spoluúčast na zmírnění bolestných situací bytostí kolem nás.

Drahomíra Blažková