Nejmladší realizací, se kterou se seznámíme v rámci seriálu se stal památník šoa – připomínka holocaustu a obětí rasové perzekuce židovského obyvatelstva v letech 1939–1945. Během holocaustu, cíleného vyvražďování Židů nacisty, došlo k násilnému odsunu všech více než 130 jindřichohradeckých občanů židovského vyznání, a to dne 22. května 1942 společným transportem do koncentračního tábora v Malé pevnosti Terezín a poté do dalších vyhlazovacích táborů. Jejich tragické oběti mělo, téměř na den přesně, po 75ti letech citlivě uctít nově vzniklé umělecké dílo.
Slavnostního odhalení památníku, jenž proběhlo v neděli 21. května 2017, se zúčastnila zhruba stovka lidí, mezi kterými byli kromě autora členové pořádajícího spolku Zikaron, zástupci města coby hlavního sponzora, potomci perzekuovaných rodin a jako host se dostavil i přímý účastník transportu Ing. František Fantl.
Jako autor pomníku, který vyšel na částku přesahující 200 000 Kč, byl vybrán místním občanům známý jindřichohradecký akademický sochař a restaurátor Vladimír Krninský (1951–). Tento absolvent sochařského ateliéru profesora Josefa Malejovského na pražské VŠUP, kterou navštěvoval v letech 1979–1985, koncipoval svůj později realizovaný návrh jako rozloženou židovskou hvězdu uprostřed níž roste strom. Jejích šest části, jednoduchých bloků z leštěné žuly tvořící jednotlivá ramena na sebe opticky navazuje. V původním Krninského projektu měly fragmenty Davidovy hvězdy sloužit jako lavičky, na které si budou moci obyvatelé města či jeho návštěvníci sednout a ve stínu lípy odpočívat a rozjímat. Stále rostoucí český národní strom navíc svým tvarem připomíná odvěký náboženský a národní symbol lidu Izraele, sedmiramenný svícen zvaný menora.
Ovšem díky nesouhlasu obyvatel Zákosteleckého náměstí došlo investorem, městem na úpravu projektu a tím i na vyvýšení terénu, ohraničení blízkého okolí památníku obrubníkem a na zasázení okrasných květin a bylin, které dodnes znemožňují bližší kontakt s částmi díla, tak jak bylo autorem zamýšleno. Ten i přes nepůvodní úpravu konceptu žulové bloky opět vyzvedl nad úroveň stávajícího terénu a opět jim vrátil status laviček. Další druhotnou invencí autora se stalo umístění stylizované lidské postavy v životní velikosti, která drží v ruce desku se jmény všech transportovaných osob. Bez tohoto autorského zásahu by návštěvníci náměstíčka nacházejícího se uprostřed bývalé židovské čtvrti nezískali správné historické souvislosti. Přesto v současné době památník stále čeká na dokončení původní autorovy myšlenky, tedy až se prostor doopravdy stane místem setkávání, rozjímání a odpočinku…
Jakub Valášek (NOVUM 2021/12)